11.5.2017 Wroclaw - Pl

Přespali jsme kousek od překrásného zámečku, který je celý nově zrekonstruován a přestavěn na hotel.

Paráda. Vůbec nevadí, že nemůžeme dovnitř, stejně bychom tam asi nešli, ale líbí se mi, záchrana budovy jako takové.

Pořád je lepší, když se takováto stavba používá, byť jako hotel, než aby chátral, jak se mnohdy stává. Nicméně, dneska je cílem Wroclaw a mohu jen říct, nádhera. Ohromně se nám Wroclaw líbí.

Parkování je poněkud složitější, protože přijíždíme skoro v poledne a všechna bezplatná parkoviště jsou nacpaná k prasknutí. Nakonec jsme našli místo, kousek od starého města. Není to úplně ideální stání, ale nám bohatě stačí. Důležité je jít do města najedený, ale ne zase moc.

Už jsem najela na trošku lehčí stravu. Opečené brambory a fazolky na dušeném kuřecím. Ideální lehké jídlo na cestu. Máme to do města skoro dva kilometry, a to nepočítám velký oblouk k dnešní památce UNESCO, která tu je v podobě ohromné haly postavené na začátku minulého století.

Trošku nás udivilo, že takováto, pro mne nijak valně zajímavá stavba, se dostala na seznam, ale po pročtení podkladů je mi to jasné. V letech, kdy se toto stavělo, to bylo něco ojedinělého a přelomového.

Stulecia hala je vynikajícím příkladem rané moderny a inovativního využití železobetonových konstrukcí ve stavebnictví.

V době svého vzniku, to byl největší zesílený betonový dům na světě. Stavba hrála významnou roli při tvorbě nových technologických řešení s vysokou estetickou hodnotou.

V návaznosti na historické formy, stavba svým průkopnickým zadáním využití reagovala na vznikající sociální potřeby rozrůstajícího se města.

Klasika, divadelní prostory, montážní haly, výstavní prostory a sportovní využití.

Budova je významným předělem v historii moderní architektury. Mohla bych polemizovat o tom, jestli se mi to líbí nebo nelíbí, je to zkrátka první budova svého druhu na světě a pokud vezmu v úvahu, že byla postavena v letech 1911 – 1913, za pouhé dva roky, klobouk dolů. Vstupné je 14 Zl na osobu.

Jdeme dál na Rynek, kde bylo staré trhové náměstí. Něco překrásného. Už jsme zase v tom známém krásném Polsku. Zatímco si budeme prohlížet pár fotek z naší cesty po Wroclawi, povězme si jen pár slov o tomto městě.

Jednak je to velmi staré město a než začneme, uvědomme si, že na konci války bylo téměř srovnáno se zemí. Oni se tu totiž opevnili Němci a tři neděle vzdorovali spojencům.

Za ty tři neděle město téměř lehlo popelem a jen díky starým fotografiím a stavebním plánům se podařilo staré město zrekonstruovat do původní podoby. Ohromná práce, která trvala až do 80. let musela stát neskutečné množství peněz.

Bohužel, než byly opraveny všechny budovy v centrální části, stihlo se do několika míst postavit ohyzdné betonové krychle. Naštěstí jich není mnoho a dají se omluvit.

Rušný Rynek je skutečně jedna velká přehlídka nádherně zrekonstruovaných a nově postavených historických domů a překrásné radnice. Ta je tak velká, že jí lze projít třemi vnitřními ulicemi.

Neodolali jsme a Zdenda si dal pivko a já studenou limonádu. Už začínáme být příšerně ucaprtaný a rádi si na chvíli odpočineme. Svačinku už jsme snědli a teď už jen vychutnáváme pitivo na prosluněném náměstí. Radnice je bezesporu jedna z nejhezčích, co jsme zatím viděli. Je to velkolepá stavba a jak už jsem říkala, velmi rozsáhlá. Je to hlavně tím, že stavba trvala od roku 1327 dvě století a pak ještě dalších sto let trvala dostavba věže, a hlavně výzdoba stavby jako takové.

Zkrátka tři sta let se stavělo, dostavovalo, upravovalo a zdobilo. Snad asi pro to byla radnice jedna z mála budov v celém městě, která za války utrpěla minimální škodu. Celé náměstí je jedna venkovní restaurace vedle druhé. Pitivo je za přijatelné ceny. Je úžasné sednout si na lavičku nebo do křesílka, popíjet kávičku nebo pivko a sledovat okolní cvrkot.

Počasí nám přeje, včerejší hrozné sněhové přeháňky jsou pryč a najednou máme skvělých 20°C. Wroclaw je vlastně složená z 12 ostrovů a celkem neuvěřitelných 112 mostů nás převede, kam potřebujeme. Naproti nám jsou dva dost významné ostrovy Tumski a Piasek, kde je několik překrásných gotických kostelů.

My už jdeme zpět k autu po dalším zeleném nábřeží. Všude je to tu upravené, čisté a spousta laviček, které jsou v perfektním stavu. Co se mi hrozně líbí je velká odpočinková zóna přímo u řeky. Dokonce je tu několik nerezových schůdků do vody.

Těchto velkých odpočívadel je tu několik a jak je vidět, jsou hojně využívány. To samé v parku je běžné sednout si do trávy ve skupinkách a odpočívat. Klid, pohoda a taková, jak bych to nazvala, dobrá, příjemná atmosféra. Nikdo neprudí, nikdo neotravuje, nikdo nikoho nevyhání a všichni se tak nějak chovají slušně. Jak jsem říkala, nevidíme rozbitou lavičku nebo nepořádek.

Večer se vracíme totálně vyřízený. Máme v nohách určitě několik stovek kilometrů, a to mám v plánu ještě dneska večer udělat zelný salát.

Včera jsem koupila malou hlávku zelí, jen ji nakrájet, nastrouhat tři velké mrkve a za chvíli je salát hotový. Dělala jsem ho celou zimu a vřele doporučuji jako potravinu, která by neměla v žádné lednici chybět. Pravda, mohla jsem ho nakrájet na jemnější kousky, ale nám to chutná spíše nahrubo.

Pak už stačí jen trocha cukru, sůl, ocet a pokud možno olivový olej. Slunečnicový taky ujde, ale po olivovým oleji je salát takový jemnější a voňavější. Důležité je, aby hlávka nebyla veliká. Já mám už vyzkoušeno maximálně 1,5 kg.

To se mi pak vše vejde do dvou kyblíčků a ty se zase pěkně vejdou postavené na sobě do jednoho fochu v lednici. Zelí máme tak na 10  dnů. Dávám ho snad ke všem jídlům. Hlavně, když nás večer honí mlsná a něco bychom si dali, miska studeného naloženého zelí je skvělá.

Takže potud k dnešku, který byl velmi krásný a plně se vydařil. Naše další cesta je směr Poznaň.

Dnešní trasa je 40 km