25.5.2017 Gdaňsk - Pl

Na velkém seřadišti autobusů, kde je naprosto volné stání kousek od Starého města, jsme přes noc téměř osiřeli. Ovšem od rána se sem začínají sjíždět autobusy s návštěvníky, a proto je dobré dbát na správné zaparkování.

Pokud bychom potřebovali nějak zavčasu odjet, může se stát, že budeme zabarikádovaný autobusy a hned tak neodjedeme. Teď je šest večer a parkoviště už je téměř prázdné.

Jdeme na celý den do města a celou túru začínáme hned za řekou Modlawou, kde je nádherně zrekonstruované nábřeží s dominantním domem, bývalou sýpkou. Jen připomenu, že po druhé světové válce bylo město téměř celé zničené a obnova probíhala víc jak 20 let.

Pokud pominu ohromné finanční prostředky, které to vše muselo stát, musíme všichni jen obdivovat, jak je vše znovu postavené.

Podle dobových fotografií a kreseb, podle vyprávění a podle vzpomínek tady vyrostlo nové naprosto autentické město.

Kousek od historického nábřeží je další zajímavost, a to neskutečně ladná, nová, železobetonová budova plná skel. 

Uvnitř se nachází ohromné muzeum celé věnované druhé světové válce a Gdaňsku. Je to nádherná stavba, která má ještě strašně vysoká tři patra pod zemí a podzemní obrovské parkoviště pro auta.

Spousta konferenčních sálů a filmových sálů, a hlavně několik velmi rozsáhlých expozic. Uvnitř jezdí mnoho výtahů a až když stojíme ve foyer, uvědomíme si ohromnou rozlehlost budovy.

Jdeme podél řeky velikým obloukem zpět do Starého města abychom si prohlédli i novější část Gdaňsku. Několik parků cestou nám poskytuje útočiště na oběd. V klidu a v pohodě.

Včera jsem dělala těstovinový salát, který máme posypaný sýrem a k tomu jako zákusek kynuté, no, měly to být loupáky, ale poněkud nakynuly více, než bylo vhodné a do ohraničeného prostoru remosky se moc nevešly. Neštěstí šly od sebe a nemusela jsem je krájet jako koláč. Ale těsto se povedlo, jsou výborné, nadýchané a voňavé. Jablíčko a čaj v lahvi je jen takový doplněk.

Královská cesta je nejrušnější a nejkrásnější. Dlouhá ulice a dlouhý trh. Je to ústřední osa skrz Staré město, kudy přijížděl král, pokud do města zavítal.

V Polsku jsou tři královské cesty, ve Varšavě, v Krakově a tady ta naše v Gdaňsku. Říká se, že ta v Gdaňsku je sice nejkratší, pouhých 500 m, ale je údajně nejkrásnější. Samozřejmě, všemu, tak jako v celém Polsku vévodí radnice.

Její nádherně štíhlá hlavní věž je zakončená ochozem odkud je výhled na celý Gdaňsk. Uvnitř radnice je několik dobových expozic, které jsme neviděli.

Nicméně, tak jako uvidíme později v katedrále sv. Marie, veškerá vnitřní výzdoba je původní. Místním obyvatelům se podařila ty nejcennější exponáty sundat a odvézt před koncem války. Budova radnice byla téměř celá vypálená a následně nově postavená. To je to, co mě naprosto udivuje a je přímo nepochopitelné. Málokdo si uvědomuje, co vše se tu muselo nově vystavět.

Hned vedle radnice je další překrásná budova, Artušův dvůr, která byla bohužel zavřená. Dvůr byl postaven koncem 15. století a jeho báječná fasáda pochází sice až z 17 století, ale i tak je překrásná. Artušův dvůr navštívila spousta významných osob včetně anglického krále Jindřicha IV.

Hned vedle radnice je bronzová Neptunova fontána. Jedná se o nejstarší světský pomník v Polsku. Fontána je opravdu nádherná. Je to místo, kde se musí všichni vyfotit, takže najít okamžik, kdy tam není nikdo, kdy nikdo nepřekáží v záběru, je vzácnost.

No a už tu máme jednu z posledních budov, na kterou bych ráda upozornila, a to nedaleký Zlatý dům. Je na něm několik slavných scén z historie a několik byst slavných osobností.

Na horní balustrádě na nás mávají čtyři sochy, postavy z dávné hostorie a mytologie. Kleopatra, Oidipus, Achilles a Antigona. Kleopatra, víme všichni, Egyptská královna, Oidipus byl thébský král, Achilles, toť postava z řecké mytologie syn mořské bohyně Thetys a krále Pélea, vzpomeňme na bitvu u Troje a Antigona – thébská princezna.

Bylo by toho víc, daleko víc, co by se ještě dalo napsat o Gdaňsku. Na velmi malém prostoru je tolik nádherných domů a tolik krásných věcí, které se tu dají vidět, že to je až udivující. Málem bych ještě zapomněla na další zajímavost, chrám sv. Marie.

Je to údajně největší historický cihlový kostel na světě. Jeho robustní věž měří 105 m a do aparátu se zkrátka nevejde. Interiér údajně pojme až 25 tisíc lidí.

Kostel začali stavět v roce 1343 nejdříve jako katolický, ale posléze přešel do rukou protestantské církve, evangelíkům. Kostelu se nevyhnala zkáza na konci války.

Polovina ohromné klenby se zřítila a kostel byl kompletně vypálen.

Naštěstí se včas podařilo nejcennější díla odvézt a ukrýt a až po totální rekonstrukci byly vráceny zpět na původní místa. Jak je vidět rekonstrukce a opravy stále probíhají a kostel je z poloviny zakryt lešením a plachtami.

Hlavní oltář se pyšní původním, gotickým polyptychem, což je panelová malba rozdělená na několik částí, nebo panelů, z 16. století. Přestože je tato ve zlatě panelová malba znázorňující Korunování Panny Marie ohromných rozměrů v katedrále působí jako miniatura.  

Dneska už budu raději končit, protože bych se propsala do další stránky, dneska třetí, a to už by bylo opravdu na jeden den hodně a hlavně, už by to nebylo ani zábavné, ani poučné, jen asi, možná nudné. Takže, přestaneme v nejlepším, jen pokud by kdokoliv nevěděl, nebo nebyl si jistý, kam se vydat, tak Gdaňsk je sázka na jistotu.

Než jsem vše dopsala hodina postoupila a všechny autobusy už jsou pryč.

Je sedm večer a to je nejideálnější čas pro příjezd a zabrání toho nejvýhodnějšího místa. Ikdyž, není problém, postavit se někam jinam, na ulici hned vedle a sem přejet až na noc.

Já jdu konečně vytvářet večeři. Velitel vozu je hladový jako bernardýn a hlasitě se hlásí o svoje místo na slunci. Teda spíše u stolu.

Přejeme všem krásný a pohodový večer.