23.1.2017 Boneli - Itálie

Přístav, jeden z mnoha na řece Po, nám velmi dobře posloužil. Jediné, co tu nemají, ani pro lodě, je kupodivu internet. Tak nějak jsou Italové na internet poněkud slabší.

Málokteré město a městečko má městskou síť a jak tak sledujeme i málokterá restaurace a to nemluvím ani o čerpacích stanicích. Ty jsou většinou maličké a úplně bez internetu. Je to docela hoňka, vložit text a fotky do stránek. Máme koupený internet 5 GB za 10 Eur, ale to nám stačí tak na poštu, zprávy, počasí a ryze soukromé aktivity, jako je banka a podobné. Používat náš internet na vkládání do stránek nejde. Na to máme málo bajtíků a nemůžeme si dovolit kupovat internet kvůli stránkám.  Třeba se jednou situace zlepší a internet nebude tak drahý.

Jedeme úžasnou krajinou, která se už začíná probouzet k životu. Některé pole se už zelenají a to nám věští, že už bude jaro. Sláva, už aby bylo, ta zima mě začíná poněkud vadit. Už jsem se o tom zmiňovala, je znát, že jsme stále poměrně vysoko.

Potřebovali bychom být mnohem níže, ale to bohužel nejde. V jižní Itálii budeme až na podzim a v zimě, až se sem vrátíme. Tak to máme naplánované a nejde jezdit po Evropě, jak se nám zrovna hodí.

Plány by se měly dodržovat a velitel vozu to tak má nalinkované a posádka se holt musí přizpůsobit. Stále se motáme v deltě řeky Po a jedeme do dalšího přístavu.

Cestou máme čerpací stanici s plynem, kterou jsme našli v odkaze, který jsem už avízovala.

Bohužel, je polední přestávka, do půl třetí a tak čekáme, až někdo přijde a buď nás vyhodí, nebo plyn prodá. Přišla pani, která vůbec nic neřešila, na koncovku nacvakla hadici a bylo to.

Tady jsou GPS souřadnice.  Pump s plynem není málo, ale taky nejsou na každém rohu. Takže jednu minout na cestě je problém, takhle, není to problém, jen je to nepříjemné. Plyn ubývá před očima a další čerpací stanice nám ho také nemusí prodat.

Dneska se přesně, jak Windyty předpovídala, zatáhlo a je to škoda, protože jsme se pustili opět jednou z báječných zkratek a tady by to na kolech bylo úžasné. Parádní silnice vede podél břehu jednoho z ramen veliké řeky. Jedeme sami po prašné silničce. Z jedné strany říční koryto a z druhé, pole a statky osamoceně rozházené po krajině. A spousta a spousta jezer a mokřadů. Plameňáci jsou bohužel poměrně dost daleko. Celá oblast je naprosto úžasná na výlety na kolech, ale dneska je ledový vítr, zataženo a celkově se hodně ochladilo.

V cestě nám stojí pontonový most, jediný most, široko daleko. Musíme přes něj přejet. Otočit se není kde a couvat několik kilometrů, no, nevím.

Most je celkem v slušném stavu, ale problém je, že je odliv. Takže, most je hrozně hluboko. Počkat na příliv by pomohlo, ale jednak nevíme, kdy příliv bude a jestli vůbec bude tak silný, aby se schod mezi břehem a mostem vyrovnal.

Naštěstí, Zdenda má bohaté zkušenosti z kamionu a tak neváhá a začíná podkládat kola, abychom auto trochu vyzvedli.

Tady se ukazuje nevýhoda naší dvojité podlahy. Flíček je strašně nízko a ani navařené lyžiny ze spodu nám v tomto případě moc nepomohou.

Pokud bychom auto aspoň trošku nevyzvedli, sedli bychom si na bříško a odnesl by to hlavně výfuk. Už tak má na sobě škrábanců až hrůza.

Naštěstí se vše podařilo, Most jsme přejeli bez ztráty květinky. Z toho plyne ponaučení, pontonový most za odlivu, není pro nás to pravé ořechové.

Dojíždíme kousek před cíl, když jsme si všimli velké restaurace u silnice se slušným parkovištěm.

Už cestou jsme zkoušeli někde lapnout internet a tady ho mají, ale zabezpečený. Signál je, zdá se silný, a tak Zdenda došel dovnitř poprosit o kode.

Konečně můžeme vložit dny minulé do stránek a hlavně, Zdenda vytvořil film o našem nočním návštěvníkovi. Kratičké video je umístěno pod kartou Videa a zážitky z cest – Itálie – Vetřelec v našem Flíčkovi.

Dnešní trasa je 36 km