10.11.2017 Taranto - Itálie
Včera večer mi Zdenda opět vyndal centrálu a upekla jsem výborný Babiččin koláč od Milušky. Ten vřele doporučuji kuchařinkám na cestách. Jednoduchý, laciný a výborný.
Padlo rozhodnutí, že tu ještě jeden den zůstaneme. Máme čas, nikam nepospícháme a hlavně, Zdenda včera večer viděl kolegu rybáře, jak chytil z mola ohromnou rybu podobnou tuňákovi.
Takže ryby tady jsou, my parkujeme hned u mola a Zdenda by si rád zarybařil. Ideální konstelace a já alespoň doplním domácí účetnictví, které jsem dost zanedbala.
Ráno, hned vedle nás prodávají rybáři svoje úlovky. Dokonce i tuňáky, makrely a samozřejmě spoustu chobotnic, krevet a všemožných ryb.
S díky jsem odmítla místní lahůdku syrové slávky, to jsou ty černé mušle. Bohatě mi stačila jiná italská delikatesa, syrová chobotnice a jsem ráda, že už zvládám okukování ryb bez zažívacích potíží.
Jeden starší rybář byl velmi zklamaný, že jsem odmítla nabízené mušle a květnatě mi vysvětloval, že tyhle se zapíjí vínem a ústřice, které taky prodával, šampaňským.
Obdobně květnatě jsem mu vysvětlila, že ta hmota, co je uprostřed ústřice mi teda nikdy nechutnala, ovšem italské víno a šampus bych si s ním klidně dala, protože to mají výborné. Jen jsem trnula, aby z pod pultu nevytáhl flašku a já nepřišla domů parádně ovíněná. Co jsme odjeli tak abstinujeme a pár skleniček by mě totálně odrovnalo.
Přihnal se mrak a začalo boží dopuštění. Hromy, blesky, kroupy a vodopády vody. Sice není nijak zima, okolo 17 °C, ale je sychravo a vítr a pocitová teplota je alespoň u mě na nule. Zkrátka, jsem zmrzlina a je mi chladno.
Rybáři přímo u našeho auta od rána rovnají a spravují sítě. Mezi přívaly vody se na chvíli maličko vyjasnilo a jak si tak fotím křižník a záliv, naši rybářští sousedi, je jich tam pět na jedné lodi, se dožadují také vyfocení. S tím samozřejmě nemám problém a protože jsou ohromně příjemný, tak za fotky a nejen za ně jsem jim nabídla včera večer upečenou buchtu.
Jaké je moje překvapení, za buchtu jsem dostala dvě ohromné ryby. Ještě než jsem došla s táckem zpět do auta, jeden z rybářů mě dohnal a v bedýnce mi přinesl tyto ryby. Jen chtěl tu bedýnku vrátit. Samozřejmě dostali zpět s bedýnkou i skoro všechny kousky koláče zabalené na cestu.
Tohle nám zbylo z celé remosky. Zdenda ryby hned vykuchal a už se macerují v lednici. Jak jen to půjde a budeme moci venku grilovat, budeme mít lahůdku.
Zdenda celý den rybařil, ale dneska nechytal akorát rybičky do akvárka.
Je příšerně, celý den průběžně prší, bouří a vůbec. Nic moc.
Postupně odjeli všichni rybáři na moře. My stojíme v jakémsi zálivu a kus od nás, na druhé straně je spousta barevných bójí. Už včera jsme se dohadovali na co to tam je.
Jednak je to ošklivý, ale to se v místní zástavbě zcela ztratí, ale uniká nám důvod nebo účel těch ohromných, ošklivých, barevných barelů. Ráno jsme koukali, že k bójím připlulo několik člunů, cosi tam dělali, ale na dálku jsme nic neviděli. A tady je výsledek. Ke každé boji je připevněn tlustý sisalový provaz a škeble se na něj nachytají a už jen rostou. Pak se provaz uřízne a nějakým způsobem vytáhne.
Musí to být docela těžké. Koukala jsem na váhu a metrový kus váží 5 kg. Délka provazů je několik metrů. Rybáři škeble odtrhují, odlupují z vláken provazů a pak je buď prodávají celé nebo vyloupané.
Zítra už poputujeme dál. Čeká nás památka UNESCO Matera, kam bychom rádi za pěkného počasí, a to bude v neděli. Takže ještě jeden den bude tak všelijak, ale neděle by už mohla a podle předpovědi i měla být pěkná.