3.12.2017 Cananello - Itálie

Dneska je náš poslední den v Cananellu.

Strávili jsme tu krásný týden a místo mohu jen vřele doporučit. Široká velmi příjemná písčitá pláž, na kterou se dostaneme přes silnici, která kus za námi končí, takže provoz je tak jedno až dvě auta denně.

 

Dvě pítka, která nás zásobují pitnou vodou, a tak není problém si jen při cestě okolo natankovat vodu a třeba pokračovat dál.

Kousek od nás ve městečku Bianco je velká prodejna potravin. Tady, v Cananellu jsou dva malé obchůdky, ale asi je lepší si na nákup dojet do Bianca.

My jsme si za týden udělali vše, co bylo potřeba. Řádný úklid, téměř vánoční a samozřejmě, vánoční výzdobu.

Italové si velmi potrpí na vánoční ozdoby a všude jich je v prodeji ohromné množství a za poměrně slušné ceny.

Samozřejmě jsem dokoupila spoustu drobností, protože, i když nejsme doma v Čechách a nemáme klasický vánoční strom, tak doma vlastně jsme a stromeček máme také.

Maličký, ale máme. No a nesmí chybět řetězy a spousta ozdobiček na oknech.

Máme rádi krásně vánočně vyzdobené auto.

Kluci se pustili do větrné elektrárny. Je smutné, že Standovi za hříšný peníze prodali a namontovali větrnou elektrárnu, která vlastně vůbec nefungovala.

Potřebovala upravit a doladit. I když byl vítr, že by nám to auta pomalu odneslo, tak vrtule se netočila a proud jak měla, nedávala.

Celodenní úsilí přineslo kýžený výsledek. Vrtule se točí jako o život a proudu dává, že by ho Standa mohl rozdávat.

Vedle nás máme sousedy Němce. Jeden je s velkým pejskem, ten stojí až za Standou, vpravo a druhý je dneska taky za pradlenku. Už jsem o tom psala, kolik cestuje samotných mužů. Dneska přijeli další dva, kamarádi, jeden s vestavbou a jeden v obytce. Stojí hned vedle nás, a tak je pozoruji, jak si vaří, ráno taky měli velký úklid a jak si pak sedí na sluníčku v křesílkách a povídají si. Samozřejmě mi to nedalo a nakoukla jsem, jak mají naklizeno. Klobouk dolů. Asi to bude trochu smutnější cestování, ale jak je vidět, není to ojedinělý. My se konečně dostáváme do oblasti, která je na zimu více frekventovaná a kam jezdí více bydlíků. Tak, ono je to příjemné, když jdeme na výlet a nejsme tu osamocený. Není taková obava o krádež nebo o nějaký vandalismus, než když stojíme úplně sami.

Taky je vidět, že i když je tady prostor veliký a stát by se dalo pohodlně daleko od sebe, tak stejně všechny obytky parkují v houfu. Dokonce přijela i honorace ve Fenixu, ale ti hned odjeli.

Evička je v cestování v obytném autě úplný nováček, ale je skvělá. To, co by mnohým hospodyňkám vadilo bere s humorem, a tak v pohodě, že jí musím obdivovat. Nic není problém, z ničeho nedělá vědu, a to je na tom našem cestování nesmírně důležité.

Eva je zářný příklad toho, že i v poněkud vyšším věku se dá začít s cestováním, že se dá začít s životem v obytce nebo v karavanu. Věřím, že sbalit se a vyjet do neznáma, do podmínek, které nejsou zrovna luxusní, kdy nevím, co mě čeká, nevím, jak co funguje, jak se musí šetřit s vodou a s plynem, smířit se s maličkou kuchyňkou, omezeným prostorem na vše a tak dál, no, věřím tomu, že rozhodování neměla jednoduché, ale Standa je velkou oporou a spolu tvoří nádherný pár.

Zítra my už budeme pokračovat dál, ale oni tu plánují strávit zimu. Možná se za námi vypraví na Sicílii, ale to záleží na možnosti parkování.

Máme tady opět svého tuláčka, který se tu občas objevuje. Nevypadá špatně, je vidět, že je krmený, ale stejně jsem mu dala naproti nám misku a s Evou mu tam nosíme zbytky.

Dokonce dneska proběhl okolo, jen si zobnul a pelášil dál. Nebyl hladový, a to tam měl přímo laskominky. My jsme totiž několik večerů opět grilovali a samozřejmě nezůstalo jen u bramboráčků, ale bylo i nakládané vepřové a kuřecí.

Dobrota a když se hezky povídá a je dobrá nálada, tak čas tak strašně rychle utíká. Ani jsme se nenadáli a týden utekl jako voda.

Dva dny jsme měli pěkně ošklivé počasí. Moře se docela slušně rozbouřilo, vítr a déšť, ale stále máme denní teploty okolo 17 °C což je super. Večer tradičně klesnou na nějakých 12 °C a musíme si přitopit, ale dneska jsme měli po ránu překrásných 19 °C. Přes den se nám teploty vyhouply na 25 °C ale tím, že od moře fouká vít, je chladno. U nás jsme zvyklý, že už při takových teplotách chodíme vysloveně v letním oblečení, ale tady je to teplo trochu jiné, chladné.

Vítr od moře dokáže pocit tepla strhnout o několik stupňů dolů. Vítr je dost nepříjemný, jednak fouká celý den a jediné místo kam se dá schovat je za auto, ale to už zase jsme ve stínu a ve stínu je hned o dost chladněji. Takže celý den stěhujeme sebe, křesla, stolky, zástěnu a hledáme místo na sluníčku a bez větru. Samozřejmě, marně.

A protože je Standa původní profesí kadeřník, tak si nás s Evičkou vzal do parády a obě dvě jsme se nechali ostříhat přímo u odborníka.

A aby to nebylo Zdendovi líto, tak i na něj se dostalo. Vezeme s sebou strojek a Zdendu cestou stříhám, jak je potřeba.

Městečko Cananello je převážně letní destinace, takže domy nad námi jsou teď na zimu skoro prázdné. Několikrát tu krokem projela místní policie, ale jen mávli rukou na pozdrav a odjeli. Jsem tomu ráda, a i když vědí, že jsme tady jen my, hrstka bydlíků, tak přesto přijedou a zkontrolují, jestli je vše v pořádku.

Canello se s námi rozloučilo krásným dnem plným slunce. Moře by se dalo pozorovat celé hodiny a hodiny. Pokaždé je jiné, každý den má jiné vlny a jinak vypadá. 1.12 jsme oslavili ukončení třetího roku našeho putování, naší cesty a myslím, že jsme si nemohli zvolit lepší plán, objet Evropu podél pobřeží.

Už jsme objeli několik moří a pokaždé nás nesmírně okouzluje barevná škála moře a variabilita, různorodost mořského pobřeží. Na moře se dá dívat donekonečna a pokaždé najdeme něco nového, něco, co je jinak nebo co tam včera nebylo. Zkrátka, moře je nádherné a každý den jiné.