5.12.2017 Messina - Sicílie

Konečně se s námi spojili kolegové, kteří už jsou od včera na Sicílii a máme se s nimi sejít v Messině. Tak ujíždíme do přístavu Villa San Giovanni.

Jak jsme se dozvěděli, na Sicílii se dá jet z několika přístavů, ale my si vybrali ten vzdálenější ve Villa kam vede velmi pohodlná rychlostní silnice.

Ovšem, my jako správný průkopníci cest pro bydlíky nepoznaných a téměř neprůjezdných jedeme městy Reggio di Calabria naprosto příšernými uličkami, kde se proplétáme mezi zaparkovanými auty, kde si každý parkuje, jak potřebuje.

Pokud by nás někdo chtěl následovat a podobně si chtěl města prohlédnout, nechť to nedělá. Jednak není moc co na koukání a pak, cesta je to příšerná.

Jistě, v Itálii jsou místa, kde jsou na silnici vysloveně pastě na mamuty, kde máme pocit, že se auto rozlomí vejpůl, ovšem to, co jsme projeli tady, to jsme dlouho nezažili a pevně doufám, že zase dlouho nezažijeme.

Dokonce jsme projeli neuvěřitelný podjezd s avízovanou výškou 2 m. Samozřejmě musel být vyšší, ale já už jsem se loučila s luxusem střechy nad hlavou. To, že bychom přišli o solární panely by byl jen takový drobný problém. Otočit se a vrátit tak to se ani náhodu nedalo a za námi ohromná kolona aut a všichni jen koukali, co budeme dělat. Nikdo si nedovolil ani zatroubit. Kolona za námi byla zlověstně tichá a možná nejsem daleko od pravdy s domněnkou, že se někdo i sázel, jakou škodu si uděláme. Několik pánů Zdendovi ukazovalo, jestli jako ještě může a já vzadu hlásila ubývající centimetry nad střechou. Strašný zážitek. Projeli jsme, ale ještě chvíli mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala.

Když už jsme byli tak nějak z nejhoršího venku, projeli jsme se totálně ucpanou tržnicí, kde stánky zasahovali až na silnici a kde samozřejmě parkovali auta nakupujících bez ladu a skladu.

Jedině v Itálii se může stát, že auto zastaví komplet celý provoz, protože paní si potřebuje nastoupit, a protože to tu dělají všichni, tak kupodivu, nikdo netroubí a všichni čekají, až se korpulentní dáma nasouká do auta i s ohromným nákupem.

Pak, ale jakoby mávnutím proutku se všichni mohou utroubit, protože kousek dál je silnice totálně ucpaná a nikdo se nemůže hnout z místa.

Není vůbec od věci si z auta nakoupit vše potřebné, odskočit si z auta pro kilo pomerančů do stánku na chodníku a nebo v takové úžasné chvíli sledovat okolní cvrkot, protože času je dost a dost.  

Příjezd do přístavu je perfektně značení a nikdo nemusí mít obavy, že by se ztratil.

Chce to jen jet pomalu a sledovat ukazatele. Lístky se taky kupují velmi zajímavě. Díky tomu, že tu u pokladen není žádné parkoviště, tak je jediná možnost, opět zastavit v pruhu, zablokovat ty za námi a lístek si dojít koupit.

S ohledem na to, že jsou tady všichni zvyklý stát a čekat, protože oni taky budou lístek kupovat a taky budou zase blokovat ty za sebou tak není co řešit a proč se nervovat.

Lístek na jednu cestu stojí krásných 58 eur, což se mi zdá na tak krátkou trasu poněkud dost, ale co naděláme. S touto částkou jsme počítali, ale za půlhodinovou plavbu by to mohlo být o řád méně.

Loď jezdí každou hodinu a nikoho nezajímá délka nebo váha auta. Jednoduše jsme v kategorii Auto caravan a hotovo.

Nájezd do lodě je v pohodě a všechno řídí regulovčíci, kteří ukazují každému auto jeho místo. Přidávám i souřadnice našeho přístavu.

Loď je pohodlná a plavba je tak akorát dlouhá, abych stihla loď prohlédnout, udělat pár fotek a už jsme na druhé straně.

Samozřejmostí je dětská herna, veliký bar s občerstvením a spousta odpočinkových míst.

Kupodivu, je to první loď, kde je zdarma internet. Je krásný den a před námi už máme naší vysněnou Sicílii, kam se moc těšíme.

Na Sicílii plánujeme strávit zhruba 2,5 měsíce a jelikož jsme tu ani jeden nikdy nebyli, bude to pro nás úplné novum.

Někomu jezdí pod okny tramvaje, někomu autobusy, někomu auta a kamiony a někomu kombajny. Tady jim jezdí přímo pod okny trajekty.

Tak nějak nevím, co je lepší, nebo horší, ale každou hodinu se na trajekt nalodí spousta kamionů, aut a to samé se vylodí. V přístavu je ohromný mumraj, smrad z výfuků a vůbec. V létě to musí být utrpení bydlet pár metrů od lodí od přístavu.

Opět je výjezd a cesta dál velmi dobře značená a hned se můžeme zařadit do pruhu potřebného směru. My jedeme na sraz s kolegy s Růžou a Jirkou.

Také jsou na Sicílii poprvé a také jí budou poznávat. Čekají na nás kousek stranou od města, kde se máme sejít.

Skutečně jsme se měli sejít až zítra, ale prohlídku měst Reggio di Calabria a Villa San Giovanni jsme ze zcela pochopitelných důvodů vynechali.

Večer sedíme a povídáme a jelikož nás Jirka a Růženka pohostili svým vynikajícím domácím uzeným, tak zítřejší oběd bude zase naše pohoštění.

 Dnešní trasa je : 70 km