16.12.2017 Cefalú - Sicílie
Stojíme na kraji starého města Cefalú v klidu. Nikdo nás nevyhání. Pravda je, že stojíme v modré zóně, tedy, kde se platí, ale všechny automaty na parkovací lístky jsou vypnuté. Ráno bouřilo a přehnalo se několik dešťů, ale jak to vypadá, za námi už je modrá obloha a když ještě chvilku počkáme, jdeme na velký výlet za sluníčka. Slušně se ochladilo, ale na výstup na La Rocca, je to ideální počasí. Od mořské strany je to skutečně rozeklaný štít, který hrozivě ční nad starým městem. Z ostatních stran je to stupňovitý kolec, takový nic moc, ale z té jedné strany je úchvatný. Na kopci jsou tři úrovně ochranných hradeb a na úplné špici, rozpadlý chrám bohyně Diany ze 4 století. My jsme šli na vrchol cestou od města, ale dá se tam také vystoupat méně příkrou, ale delší cestou jakoby zezadu. A zase schody a schody a schody. Stoupáme do oblak a před totálním kolapsem z vyčerpání nás zachránila zavřená brána na poslední úsek. Bohužel, bohudík, v zimním období se tu nepremává a je zavřeno. Samozřejmě, u brány je automatická pokladna se vstupným 6 eur. Pobavilo mě, že ve městě jsou automaty na placení mimo provoz, ale tady je platidlo plně funkční i když po pár metrech je brána zavřená na mohutný řetěz a kilový visací zámek. I když jsme se nedostali až na vrcholek, stejně je odtud parádní výhled na Cefalú pod námi.
Jdeme dolů a vracíme se k domovu starými uličkami. Je krásná, slunečná neděle.
Katedrála je pro změnu otevřená na nedělní polední bohoslužbu, a tak si alespoň mohu vyfotit interiér za světla. Není ho sice moc, myslím toho světla, ale je mnohem lepší než včerejších pár světlometů, které sice vnitřní prostor osvítili, ale nijak přehnaně.
Bohužel, ukázalo se, že někdy, občas, je lepší stát osamoceně, protože, tam kde se snese jedno obytné auto, dvě už je moc. My stáli v poklidu už druhý den vedle dlouhé pobřežní promenády a přesto, že několikrát projela policie, vše bylo v pořádku. Bohužel, pozdě odpoledne si za nás stoupl kolega z Francie a je to špatně. Kolega je starší pán, sám a zcela evidentně se mu také nechce platit 15 eur za veliké parkoviště. Dvě obytky se už místní policii nelíbí a my jsme velmi slušně požádáni, abychom jeli pryč, protože tady stát nesmíme. Je to zajímavé. Nikde není žádný zákaz, stojíme na parkovišti, které je sice zpoplatněno, ale platební automaty jsou už mimo provoz. Parkovací stání podél pobřežní promenády je okolo dvou kilometrů a téměř prázdné. Přesto, dva bydlíci už vadí, protože kde stojí dva, do rána mohou stát čtyři a zkrátka, tady mají parkovat auta a bydlíci ať si jedou jinam. Nejlépe na placené stání, kde je pro ně místa habaděj.
Odjíždíme do přístavu a pan kolega jede za námi. Asi tuší, že máme eso v rukávu v podobě přístaviště, kde skutečně v pohodě stojíme a nikomu nepřekážíme a nevadíme.
Večer Zdenda nahodil centrálu a já se pouštím do pečení. Nejdříve bude pizza a pak kynuté sladké loupáky sypané mákem. Ovšem, dneska jsem se překonala. Pizza se moc povedla a těsto bylo výborné. Na rozválené vykynuté těsto nandám základovou omáčku z drcených rajčat postupně vrším spoustu dobrot. Nakrájené olivy, pikslu tuňáka, nakládané žampiony, nakrájená rajčata a kus papriky, a to vše poházené kusy sýra. Protože moc neumím používat speciální koření, tak vrstvu drcených rajčat posypu oreganem, pak další bazalkou a tymiánem. Zkrátka, od všeho něco a kupodivu se to spolu moc nehádá. Výsledek jsme k večeři slupli jako malinu. Kynuté sladké loupáky jsem vylepšila ořechovou – rozinkovou náplní. Rozsekané ořechy s rozinkami naložím do mléka, to pak vymačkám a plním tím rohlíčky. Je to drobná změna. Mák na posypání si vezu z domova. V Itálii se mák skoro nedá koupit. Vloni v zimě jsem ho dlouho marně sháněla, a nakonec jsem ho objevila v poměrně drahém obchodě, kde malá sklenička, jako je s kořením, stála 4 eur. Tak jsem si ho raději koupila doma. To je jedna z mála věcí, které si sebou vezu z domova.
Tak jak jsme očekávali, počasí se zhoršilo a včerejší báječné sluníčko je to tam.
My už stejně jedeme do úžasného městečka Cefalú, které patří do trojlístku památek UNESCO na této straně Sicílie. Bohužel, cesta, jak je vidět, nic moc, ale jak říkáme, jednak je zima a pak, každý den není posvícení.
Tady jsme zažili krásné překvapení. Most, o kterém jsme sice věděli, ale je bez označení výšky.
Bohužel, už se nám stalo, že nás navigace s klidem pošle do tunelu pro pěší anebo na silnici, která v polovině pokračuje schodištěm. Nejdříve to vypadá, že nemáme šanci to projet. Vylezla jsem na lavičku a hlídám výšku zepředu.
Nakonec se ukázalo, že místo bylo, ale docela se mi ulevilo. A tak si dále můžeme užívat plnohodnotného cestování se střechou nad hlavou.
Cefalú je malé město rozdělené na dvě části rozeklaným štítem vysoké hory La Rocca. Staré město s katedrálou je na mapě vlevo, kam bychom rádi a moderní město, vpravo kam až tak nemusíme.
Zastavit na stopce a dojít si do pekařství, žádný problém.
Ovšem projet městem napříč je docela náročné. Je sobota a všechny příjezdové cesty do starého města jsou beznadějně ucpané a do toho všichni někde, nějak, parkují.
Kupodivu, nikdo na nikoho netroubí, a tak se v poklidu suneme na pořeží. Vše je zaviněné trhem, který je u konce a lidé odjíždějí. V Cefalú jsou dvě možnosti kde stát.
Jedna je v přístavu lodí – Porto –, kde je veliké pohodlné stání a katedrála je hned za rohem kousek od stání. Jedeme se tam preventivně kouknout, kdyby nám nevyšlo parkoviště u starého města.
V Cefalú se stačí držet ukazatelů buď na Porto nebo na Centro, což je druhá možnost. Tam je ohromná spousta místa na parkování, sice je modře vyznačené, ale platidla jsou mimo provoz.
Pak je tu ještě veliké parkoviště placené a pod dozorem, ale tam je pro bydlíky cena 15 eur za den stání. Samozřejmě, není důvod stát na placeném parkovišti, když u pobřežní promenády je místa dost.
Stojíme drobet stranou a snažíme se být co nejméně nápadný. Městečko je vysloveně pár kroků a katedrála je ohromná a krásná.
Jak jsem už říkala, jedná se o trojlístek památek UNESCO a první katedrála je v Cefalú, pak je to kostel San Giovanni degli Eremiti v Palermu a jako třetí je katedrála v Monreale. Zahlédla jsem tyto nádherné obrazy, a tak je sem dávám.
Cefalú - UNESCO
Zadní trakt katedrály v Cefalú
San Giovanni degli Eremiti - Palermo - UNESCO
Katedrála di Monreale - Il Chiostro - Monreale - UNESCO
V katedrále se chystá večerní bohoslužba a chvíli jsme se zdrželi. Je to krásný zážitek. Zpěv, varhany a sváteční, předvánoční atmosféra. Bohužel, do katedrály jsme se dostali až večer, kdy konečně přestalo pršet, takže foto není nijak valné.
Katedrála byla poměrně ponurá a málo nasvícená. Opět, jen díky mému fotoaparátu, který si umí poradit s minimem světla jsou fotky jakš takš.
To je přesně ta chvíle, kdy velmi oceňuji vlastnosti jedinečné technologie Olympus aparátů. Mohu bez problémů fotit velmi tmavé interiéry a pořídím relativně koukatelné fotky na místech, kde se už musí použít blesk.
To si bohužel v mnoha památkách nemůžeme dovolit. Většinou, kde je tolerován fotoaparát, není tolerován blesk. Mnohokrát jsem platila za možnost použít na památce aparát, ale vždy bylo vyhrazeno nepoužití blesku. Nebo lépe řečeno, nikdy se blesk nesměl použít.
Podle legendy byla katedrála postavena dle příslibu normanského krále Ruggera II., který vládl Sicílii ve 12. století. Král se totiž málem utopil a jako dík za to, že přežil ztroskotání své lodi, slíbil Panně Marii kostel. Nakonec z kostela vznikl monument, který dodnes v apsidě ukrývá jednu z nejslavnějších mozaik.
Cristo Pantokratore – Kristus všemocný. Jedná se o nejstarší zobrazení žehnajícího Krista na Sicílii, mozaika je z roku 1148 a motiv byl postupně kopírován do dalších a dalších kostelů, chrámů, bazilik a katedrál. S vypodobněním Crista Pantokratore se ještě určitě několikrát setkáme. Minimálně v katedrále v Monreale.
Interiér chrámu je velmi strohý, ale monumentální a krásný. V apsidě máme ohromnou mozaiku a na stropě mohutné trámoví, které nese střechu. Kostel má dvě boční lodě. V jedné je překrásný stříbrný oltář, který je velmi starý.
Druhá loď je cele věnována Panně Marii. Kázání v italštině je taky zajímavé.
Už jsme si vyslechli kázání v několika zemích a v několika řečech, ale nejvíc nás nadchlo kázání paní farářky v Dánsku. Tam to bylo shodou okolností taky v UNESCO chrámu, ale musela bych se podívat do cestopisu, kde to přesně bylo. Sice jsme jí samozřejmě nerozuměli ani slovo, ale líbila se nám intonace hlasu, jazyk a překrásný varhanní doprovod se zpěvem.
Jdeme domů starým městem a uličkami, které už jsou krásně nasvícené a vánočně vyzdobené. Už jsme několikrát lehce promokli a co si budeme povídat, po nádherných a teplých dnech se těšíme do našeho vytopeného domova.
Zítra by se mělo počasí drobet umoudřit a rádi bychom se znova podívali do města, hezky za sluníčka a hlavně, plánujeme výšlap na horu La Rocca, která už od pohledu slibuje úžasný výhled.
Zůstáváme u pobřežní promenády, nikdo s námi nemá problém, policie už několikrát projela a vše je v pohodě.
Dnešní trasa je: 38 km
