26.10.2017 Locorotondo - Carovigno - Itálie

Pokračování 25.10.2017 

Jedeme zpět na pobřeží, abychom pokračovali v našem putování směrem na Sicílii. Alberobello bylo úžasné, ale to pro dnešek ještě není vše. V cestě nám stojí maličké městečko Locorotondo. Je skutečně maličké a za krátkou zastávku opravdu stojí.

Jedná se o „borghi piu belli d´Italia“ což znamená, že je hodnoceno jako jedno z nejkrásnějších měst Itálie.

Parkujeme kousek od historického města na velkém parkovišti, které je už na kraji města značené jako parkoviště i pro bydlíky. Jdeme kousek do kopce a už jsme v historických uličkách, které jsou opět nádherné.

Jedna ulička je krásnější než druhý a nevím co dříve fotit, okukovat a pozorovat. Jako mávnutím kouzelného proutku je všude absolutní čisto, nikde se nic neválí a nikde se nepovaluje žádná taška s odpadky.

Spousta květin v oknech a na zemi před vchody je jaksi samozřejmostí. Domy jsou neskutečně maličké a všechny jsou bíle natřené.

Je to kouzlo, pohádka. Na centrálním náměstí, které je jako dlaň, stojí úchvatný kostel zasvěcený sv. Jiřímu.

Opět tady platí, tak jak jsou domy maličké, tak je kostel ohromný. Všemu vévodí veliký, centrální obraz sv. Jiří na koni bojující s drakem.

Městečko bylo původně nevyzbrojená osada, která spadala pod benediktinský klášter v Monopoli. Bývalo zvykem, že nejen šlechta byla majiteli měst a vesnic, ale i kláštery a farnosti.

Locorotondo má hodně hlubokou historii založení a první zmínky se datují až k roku 1000 př. n. l. což je hodně a jak jsem se dočetla, obyvatelé jsou velmi hrdí na to, že tu mohou bydlet.

V dnešní době je to hodně s podivem. Domečky jsou většinou sice krásné, překrásné, ale maličké a o pohodlnosti bydlení se dá jen spekulovat.

Klasické rodiny tady bydlí v jedné větší spodní místnosti a možná dvou miniaturních místnostech v patře.

Tím, jak jsou vchody do bytů přímo z ulice, máme občas možnost nahlédnout do spodní místnosti, která je, jak už jsem psala v některém z minulých dnů, většinou předsíň, kuchyň a obývák v jednom.

Obyčejně je vše hodně ponuré, protože, přesto, že je podzim a teploty už zdaleka nejsou na letních maximech, tak tady jsou stabilně zatažené žaluzie a okna zakrytá. Uvnitř je pak šero a tma. Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav.

Každopádně, my jsme se rozloučili s městečkem Lokorotondo, strašné jméno, a jedeme už zpět na pobřeží.

Parkujeme pohodlně na rybářském moly, hezky pěkně za vysokou zdí, která nás chrání před větrem.

A už jsem v opravdovém dnešku. Zajeli jsme si jen na nákup do Lidl, protože teď ho pár dnů nepotkáme, tak abych měla za slušnější ceny dokoupené základné potraviny. Chtěla jsem ještě nějakou zeleninu a ovoce, ale bohužel, ani v Lidlu nemají ceny aspoň příznivější, když ne lidové. Nebudu unavovat vypisováním cen, ale rajčata za 2,5 eur jsem nekoupila, a to byla ještě z toho lacinějšího ranku. Hroznové víno se najednou vyhouplo na skoro 3 eur a nejlevnější jablíčka dvoukilové balení 1,5 eur. Zítra už bychom měli dojet do Brindisi, bude pátek, a to jsou tady zeleninové trhy. Třeba budeme mít štěstí a na nějaký trh narazíme.

Odpoledne jsme na noc zaparkovali ve městečku Carovigno u další strážní věže. Dneska nikam nejdeme, protože tady není kam jít, jen se jdeme kousek cournout podél pobřeží. Stojíme na velmi příjemném místě, ale bohužel, se spoustou odpadků.

Už jsem drobet rezignovala na úklid okolo auta, protože bychom po každém příjezdu nedělali nic jiného, než uklízeli a uklízeli. Pravdou je, že už si taky začínáme pomalu zvykat a přestáváme ten nepořádek vnímat.

Jinak bychom se museli otočit a jet pryč a to by zase byla škoda. Bohužel a jak napsal jeden náš kolega, je neuvěřitelné, jak si tady dokáží tak krásnou přírodu tak strašně zaneřádit.

Dostali jsme několik dotazů na model našeho fotoaparátu Olympus. Jeden dotaz je i poslední příspěvek v Návštěvní knize. Je jasné, že kvalita fotek je ryze záležitostí kvality aparátu, protože já jsem bohužel velký neznalec a laik, co se týká technik focení. Abych neuváděla nějaké nesmysly a špatné informace, požádala jsem pana Večeřu z Olympus, se kterým jsem už několik let v kontaktu, o odkazy na specifikace námi používané fototechniky.

Ještě dneska bych ráda vytvořila odkaz na fotoaparáty v sekci RPC – Rady porady na cestu – Fototechnika Olympus. Tam budou veškeré informace, odkazy a moje, ryze laické hodnocení praktické využitelnosti.

Včerejší trasa byla : 72 km

Dnešní trasa je: 57 km