4.8.2017 Wittenberg - D

Projíždíme krásnou krajinou, která se rozprostírá všude kolem nás.

Ovšem, jak jsem se už včera zmiňovala, ráz vesnic se hodně mění.

Najednou tu jsou bytovky pro družstevníky, které jsou prázdné. Domky okolo silnice jsou hodně prázdné, neobydlené a na prodej.

A co se hlavně zvedá, tak to jsou ploty. Pomaličku, polehoučku začínají být pozemky mezi domky oplocené a ploty z nízkých ozdobných plůtků se mění na regulérní vysoké ploty okolo domů.

Po dvou měsících obdivování úchvatných zahrad, aranžmá okrasných keřů, parádních zimních zahrad a zahradních altánů plných proutěného nábytku a doplňků, se dostáváme do kruté reality všedního a obyčejného dne. Samozřejmě, je spousta vesnických domů vysloveně krásných, spousta zahrad přepychově opečovávaných, ale právě je tu dost a dost domů opuštěných anebo jen hodně zanedbaných. Ubylo také ovcí a krav volně se pasoucích a ubylo zkrátka všecko pěkné.

Začínají se objevovat hromady nepořádku okolo domů, zrezivělé zemědělské stroje na krajích polí, a tak vůbec. Je to prostě znát, že jsme se dostali do trochu jiného koutu Německa, které i přes ohromné, mohutné finanční injekce bohatšího brášky zůstává poněkud pozadu. Ale je to jen a jen náš názor. Tak jak to vidíme. 

Zajeli jsme na STPL u Labe a jak tak zjišťujeme, kolegové jsou tady velmi nesolidární a nám se nechce se s nimi dohadovat. Na parkoviště se nevejdeme, protože mezi sebou mají roztažená křesílka a stolečky a zkrátka, v pohodě by se na stání vešlo jednou tolik aut i s dostatečným soukromím, ale tady je to hodně bezohledné.

Nicméně i za námi odjíždějí další Němci s nepořízenou a pokud si neudělají mezi sebou pořádek oni, tak my to rozhodně dělat nebudeme. Jedeme jen kousek, na okraj města Wittenberge. Zítra pokračujeme a Labe jsme si užili, a ještě užijeme dost a dost.

K obědu jsme dneska měli moji novinku pod názvem Brambory v peřince. Viděla jsem docela zajímavý recept, který byl sice pro mne nepoužitelný, ale jako nápad zajímavý.

Takže, základem je obyčejné, jednoduché kynuté těsto, jaké dělám na pizzu. To rozválím a okraje těsta nechám vyšší. Na těsto naskládám brambory na plátky. To je jediné nepříjemné. Brambory nejdříve nakrájím na silnější plátky a hodím do vody.

Pět minut povařím a sliju. Nechám odkapat v cedníku a už vrstvím. Na kostičky měkký salám a na kostičky sýr a na půlkolečka cibuli. To vše zaliju rozšlehanými vejci v mléce. Smetana je tučná, stačí mléko. Posypala jsem grilovacím kořením a peču v Remosce cca 30 min.

Je to další varianta studeného oběda na celodenní výšlap nebo courání po městě.

To je jedno, hlavně jsem objevila další, velmi jednoduché, laciné a na přípravu nenáročné jídlo, které se dá jíst studené, a ještě ke všemu je to opravdu výborné.

Jak jsem si ověřila, dají se ingredience nekonečně kombinovat a doplňovat.

No, a tak jsem zase skončila u vaření.

Dneska jsme strávili odpoledne jednak nákupy potravin, a hlavně narazili jsme na OBI a Zdenda potřeboval dokoupit jednu koncovku, redukci a nějaké spojky na hadici na vodu. Po víc jak hodině strávené ve společnosti šroubků, vrtaček a podobných pánských lahůdek se vítězoslavně vrací se sadou plastových koncovek za 4 eura.  

Zítra pokračujeme dál směrem na Drážďany. 

Dnešní trasa je: 116 km