int(1)

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

 do 06.02.2023

klikni na modrý odkaz níže pro plné funkce nutný účet u GOOGLE a přihlášení

smile

Tady jsme dnes 

a toto vidíme okolo nás



11.8.2017 Drážďany - Pirna - D

Ahoj Lásko můžeš to sem hrnout.

Prší, prší a prší. Celý den dokáže propršet. Příšerné počasí, ale jak víme, u nás doma není o moc lepší. Podle předpovědní mapy je počasí v celé střední a severní Evropě stejné.

Padlo rozhodnutí, že jelikož se s Karlem nesejdeme, tak zůstáváme na místě, v Drážďanech, ještě jeden den, protože zítra by se mohlo ukázat na pár hodin sluníčko, nebo přinejmenším nebude vyloženě pršet. Setkání s Karlem nakonec nedopadlo a výlet po Labi se nekoná. Nevadí, třeba to vyjde příště. My se držíme plánu a po prohlídce kousku Drážďan jedeme do Pirny, ale o tom trochu později. V Drážďanech nás zajímají dvě památky, a to kostel s pohnutou minulostí Frauenkirche a slavný Zwinger.

Na centrálním náměstí je úplně nově postavený kostel Frauenkirche, který slaví teprve 12 let od svého znovupostavení. Původní kostel z 11 století byl zbořen a v roce 1722 začala stavba nového protestantského kostela, katedrály, na původním místě. Kostel byl velmi rychle dokončen a od schváleného projektu uplynulo jen nějakých 15 let a už se v kostele mohlo hrát na parádní varhany. Kostel byl tak populární, že hostil i tehdejšího varhanního mistra Johanna Sebastiana Bacha. Později si v kostele zahrál Richard Wagner a další mistři tehdejší doby.

Za 2. světové války byly Drážďany přeplněný nejen utečenci, kteří utíkali před Rudou armádou, ale i ohromným množstvím uměleckých památek, které sem byly staženy z poloviny Německa. Němci se tenkrát domnívali, že Drážďany, díky svým dlouholetým stykům s Anglií a Amerikou, právě a hlavně skrze kulturu, by mohly být ušetřeny ničivého bombardování. Bohužel, dva dny náletů spojeneckých bombardérů srovnali město se zemí.

Němci tenkrát na základě svých domněnek stáhli protivzdušnou obranu Drážďan a město tak zůstalo prakticky bez ochrany. 75 % města lehlo popelem. To byl i případ Frauenkirche.

Kopule jako zázrakem sice bombardování přežila a zůstala po kupě, ale jak kamenné zdivo po požáru vychládalo a ochlazovalo se, kopule se po několika dnech zřítila. Torzo tu zůstalo až do roku 1994, kdy padlo rozhodnutí kostel znovu, podle dobových plánů a fotografií postavit. Všechny kameny a původní zdivo, které zůstalo bylo pečlivě očíslováno a uschováno. Nastala ohromná sbírka po celém světě a počala výstavba. Rekonstruovaný kostel byl slavnostně otevřen v roce 2005. Na slavné mši konané na otevření kostela přijelo do města na 250 tisíc lidí.

Za deset let se odhadem uvádí, že kostel navštívilo na 20 miliónů návštěvníků. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít návštěvu tak slavného svatostánku a dneska jen obdivujeme vnitřní krásu a venkovní eleganci.

Jen občasné zčernalé kousky omítky připomínají letité a původní kameny nebo jen kousky zdiva.

Naštěstí nám neprší. Sice by mohlo svítit sluníčko, ale jsme šťastný, že jsem chvíli bez deště. Zwinger je druhou památkou, kterou máme v plánu.

Je to vlastně komplex budov sloužící jako místo pro dvorní ceremonie, představení a okázalost. Nejsvéráznější saský král August Silný si zde nechal postavit krásné sídlo složené z několika pavilónů. I Zwinger byl totálně rozbombardovaný, ale poněkud dříve poskládaný do původní podoby.

Opět jen díky světlým kusům zdí a světlým výplním můžeme vidět, co vše bylo zbytečně zničeno. Tak, ona každá válka je zbytečná a nebýt několik jedinců, kteří se rozhodli uchvátit okolní země, protože ta jejich jim už byla malá, byl by na zemi klid.

Jenže, to bychom nesměli být nenasytní, závistivý a rozpínavý. Každopádně, my se procházíme po Zwingeru a obdivujeme jednak jednotlivé pavilony a druhak krásu mnoha menších kašen podél obvodové zdi. Pak tu máme čtyři veliké fontány a překrásnou monumentální Korunní bránu.

 

Královskou korunu střeží několik andělů. My si tu můžeme pohodlně sednout na jednu z mnoha laviček a obdivovat toto vrcholné dílo německého baroka.

V každém pavilonu je nějaká výstava a dá se zaplatit buď jednotlivý pavilon, nebo za 20 eur všechny.

Ohromné parkoviště nám poskytlo útočiště na prohlídku. Vejde se sem veliká spousta bydlíků a autobusů. Hrazený je 1,5 eur na hodinu nebo tuším 7 eur na 24 h, ale není tu vůbec nic. Jen jsme viděli, jak několik kolegů z D chodí vylévat toaletní kazety do Labe.

Jedeme dál do Pirny. Je už pozdě odpoledne a opět se dalo do silného deště. Parkujeme hned naproti zámku, jen přes vodu a na chvíli se ukazuje sluníčko a překrásná duha. Opravdu jen na chvíli, abychom si vyfotili starou Pirnu ve večerním světle a už zase prší.

V plánu máme malý výlet do Saského Švýcarska, ale v dešti nevím, jak náš plán vezme za své. Každopádně, máme čím dál větší problém s baterkami a kapacita nám už nestačí na nic. Musíme hodně dobíjet a vlastně baterky jen na pár minut oživíme a už jsou prázdné. Zdenda přišel na to, že nám v Řecku prodali obyčejné baterky do auta. Tvrdili sice, že jsou trakční, jak jsme potřebovali a chtěli, ale opravdu máme jen startovací. To, že nám vydrželi tak dlouho a poměrně v skvělé kondici se rovná drobnému zázraku.

Každopádně jsme vyhodili 6 tisíc oknem, ale bohužel, tenkrát jsme jinou možnost neměli. Teď musíme nějak příští týden překlepat a vydržet do setkání na Ohři. Můj nápad dojet do Benešova pro nové baterky a vrátit se neprošel, protože je opravdu hloupý. Nějak to vydržíme a v pondělí koupíme u pana Stojánka u Benešova, baterky nové, kvalitní a bude klid.

Dnešní trasa je: 55 km

Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ