22.3.2018 Cavi - Itálie
Odjíždíme z velmi příjemného a klidného místa v oblasti Cinque Terre.
Vůbec jsme nedoufali, že se tady udržíme, ale policie několikrát projela okolo a nic neříkali. Pravdou je, že na parkovišti není žádná značka, vlastně, vůbec žádná, ale s ohledem na to, že tady nás nemají vůbec, ale vůbec rádi, tak bych se nedivila nějakému plošnému zákazu, kterého jsme si nevšimli.
Vlastně do všech městeček, které jsme dneska viděli a kam bychom velmi rádi zajeli byl zákaz vjezdu.
Městečka jsou opravdu velmi malá a opravdu se k nim dá sjet pouze velmi prudkými serpentinami a představa, že se tam někde dole motá obytka, která se nemůže ani otočit je děsivá. Ale městečka jsou kouzelná, a i z dálky lákají k návštěvě.
Mohu zodpovědně říct, že tato oblast je jedna z nejkrásnějších, co jsme v Itálii projeli.
Jedeme celou trasu po silnici SP370. která je místy hodně adrenalinová. Je to uzoučká silnice, kde sice není nijak velký provoz, ale i tak, když se občas s někým potkáme, tak si různě uhýbáme.
Opět, Italové jsou neskutečně slušný a velmi solidní. Vůbec jim nedělá potíž zastavit a počkat až přejedeme.
Mnohdy nám dali přednost, aniž by museli. Řekla bych, že čím je silnice horší, užší a náročnější, tím jsou řidiči jaksi slušnější, benevolentnější a vstřícnější.
Všech pět městeček nad mořem má velmi málo obyvatel. Nejmenší je Corniglia se 600 obyvateli a největší Riomaggiore má 1800 obyvatel.
Takže taková vesnice, ale krásná. Samozřejmě, moře a skály dodávají všemu úžasný nádech a ráz.
Pomaličku i tady se začíná příroda probouzet a na svazích je tu a tam vidět pár lidí. Je mi záhadou, jak to všechno zvládají obhospodařovat. Dneska dopoledne jsem se koukala naproti na svah, kde jeden starší pán na terase přivazoval víno.
Měl toho požehnaně pod sebou a nad sebou, ale pomaličku pracoval a no, nevím, snad to všechno stihne než vypukne jaro. Samozřejmě nevím, jestli je na to sám, ale nikdo jiný na dohled nebyl.
Jak jsem se včera zmiňovala, vláda se všemožně snaží udržet starousedlíky na místě a udržet pěstování a obhospodařování těchto svahů. Osobně si myslím, že i tady bude fungovat pomalý proces vymírání starých obyvatel a mladí budou utíkat do měst. Přeci jenom, je to nekonečná těžká dřina s nejistým výsledkem, tak jako vše v zemědělství, kdy je do značné míry spoléháno na vrtošivé počasí.
Opět je tu skoro ke každému domu pod námi a nad námi zubačka, naprosto unikátní jednokolejka, která slouží úplně ke všemu.
K přepravě do domů, sklizené hrozny se vyváží na silnici nebo sváží k dalšímu zpracování.
Přepravuje se materiál na vinice, zkrátka, sklon teras je tak velký a byla by to tak ohromná dřina dopravit úrodu někam, je jedno kam, že tyto jednokolejky jsou naprosto ideálním řešením.
Pod sedačkou je malý spalovací motor, jako z motorky a tím se vše přes různé převody pohání.
Oblast Cinque Terre je dlouhá 18 km a pokud to jenom trošku jde, každému, kdo cestuje po Itálii bych tuto trasu jednoznačně doporučila.
Je to opravdu nádherný kus přírody, který by bylo škoda minout. Příště bych se určitě zajímala o to, odkud a kam jezdí vlak, který spojuje všechny městečka. Určitě to musí být nádherný zážitek a kouzelný celodenní výlet.
Vystoupit v městečku, to si prohlédnout a pokračovat dalším vlakem do dalšího městečka, a tak si je postupně prohlédnout všechny a nakonec se vrátit k autu.
Určitě se informace dají najít na Google. Karta na vlak se jmenuje Cinque Terre Card a tady jsou všechny informace včetně cen http://www.cinqueterre.eu.com/en/cinque-terre-card.
Dneska už spíme v městě Cavi a jediné kloudné parkoviště, kde můžeme stát zdarma je u hřbitova. Zdenda mě už dopředu varoval, že parkování bude čím dál tím obtížnější a skutečně, tady jsme nenašli nic lepšího.
Zítra nás čeká asi už Janov, kde budeme parkovat u Ikea. Tam jsme většinou úspěšný a hlavně, nejspíše tam budeme mít i internet. Janov si určitě prohlédneme, ale až na podzim, až se sem vrátíme, a to už bychom měli mít nové elektro středy v kolech a celý Janov si hezky projedeme.
Dnešní trasa je: 68 km
