21.6.2018 Den Helder - Nizozemí

Odjíždíme z krásného místa na naše noční stání a vracíme se zpět na ohromnou hráz, které jsme zatím projeli jen malý kousek.

Opět se musíme v čase vrátit kousek do historie, protože dneska si společně projedeme chloubu Nizozemí a to 32 km dlouhou hráz Afsluitdijk, což znamená Uzavírací hráz.

Vlevo moře - vpravo záliv

Jako by mávnutím kouzelného proutku se záliv Zuiderzee neboli Jižní moře proměnil v jezero IJsselmeer. Příšerná jména, ani vyslovit se to pomalu nedá, natož napsat. Tak, ono to mávnutí kouzelného proutku trvalo pět let, ale hráz je to na tehdejší dobu, unikátní.

Zeleně vybarvené je nově získané území

Ale, než se začnu rozepisovat o Afsluitdijku, tak nejdříve odcituji krásný odstavec z knížky pana Karla Čapka, Obrázky z Holandska z r. 1932 "Tož to jsem na vlastní oči viděl, jak se dělá Holandsko... vezme se kus moře, ohradí se a vypumpuje se, i zůstane dno, na něž pořádný kus Evropy dodává řekami své nejlepší bahno a moře jemný písek. Holanďan to vysuší a zaseje na to trávu, krávy jsi spasou, Holanďan je podojí a udělá z toho sýr, který v Goudě nebo Alkmaaru prodá do Anglie. Což je, mimochodem, názorný příklad o koloběhu hmoty."

Tak, a máme to celé shrnuté v pár větách.

Polder plán z r. 1907

Afsluitdijk je důležitá uzavírací hráz, která rozděluje záliv Zuiderzee na dvě části: Waddenzee (Wattové moře) a uměle vytvořené jezero Ijsselmeer, do kterého ústí řeka IJssel. Tato hráz spojuje provincii Severní Holandsko, kde teď už právě jsme, s provincií Frísko a byla vybudována v letech 1927 až 1933. Jak už jsem řekla výše, hráz je 32 km dlouhá, v některých místech až 90 m široká a průměrně 7 m vysoká. V roce 1934 byla otevřena spojovací silnice mezi městem Den Oever v Severním Holandsku a vesnicí Zurich ve Frísku. Tolik praví hodnověrné prameny, ale bylo by dobré si ještě říct, proč vlastně Nizozemci hráz budovali.

Důvod je prostý, celá pobřežní nížina v této oblasti je nesmírně úrodná a vhodná pro pěstování téměř všeho, na co si vzpomeneme. Nizozemců přibývalo a půdy bylo málo. S ohledem na mnoha set letou tradici a ohromnou zkušenost ve vysoušení ať už zamokřených pozemků, mokřadů okolo řek nebo vysoušením částí mořského dna nebo jezer a to, nebo, tento způsob získávání prostoru, nového pozemku, se jmenuje POLDROVÁNÍ.

Nově vzniklý poldr - to není fotka z našeho droníka, to je ze satelitu.

Takže, máme několik druhů poldrů a to Říční – hladina řeky je pod úrovní pozemku, dále je to Nízký říční poldr – hladina řeky je nad úrovní pozemku, kdy vlivem přílišného a dlouhodobého pěstování na normálním původním klasickým vysokým pozemku vznikl v průběhu let nízký poldr a pak ještě rozlišujeme Mořský a jezerní poldr, který nás v tuto chvíli zajímá nejvíce, to jsou poldery vzniklé ohrázováním části vodní plochy moře nebo jezera a jeho následným odvodněním.

Propusť na kraji Afsluitdijk

Veškerá nově získaná půda se nachází pod hladinou okolního moře a je třeba fungujících čerpacích stanic pro zajištění odvodnění území polderu.

Vznikaly již v 16. století, ale největší poldery vzniklé na vysušeném mořském dně byly realizovány ve 20. století v rámci projektu Zuiderzeewerken.

A už se pomaličku dostáváme k naší hrázi, kterou právě projíždíme. Nápad byl mnohem staršího data, ale návrh přišel už v roce 1886 kdy vznikl projekt Zuiderzeewerken, jejímž hlavní projektantem byl vodohospodářský inženýr Cornelis Lely, který měl za úkol zjistit možnost vysušení některých přímořských oblastí.

Cornelis Lely

V roce 1891 vznikl první plán uzavření a zapolderování zálivu Zuiderzee (Jižní moře) a v roce 1916 bylo zapolderování odsouhlaseno nizozemským parlamentem a mohlo se začít stavět.

Kameník

Afsluitdijk má a musí mít taky dva vodohospodářské komplexy, které sloužící k regulaci průtoku mořské vody do přímořských oblastí za hrází – propust Den Oever a Kornwerderzand.

V roce 1998 se zjistilo, že kapacita těchto propustí je nedostatečná a v roce 2001 se začal projektovat třetí komplex,

protože to je nutné vzhledem k stoupající hladině Severního moře, snižování půdního povrchu a mnohem více vody v řece IJssel.

Takže, to je tak v kostce shrnuto vše, co jsem zjistila o této úžasné stavbě. My jsme se dostali pohodlně na druhou stranu a konečně jsme v Holandsku.

Konečně mohu napsat, Holandsko, jak jsi krásné.

Hned za mostem je městečko Den Helder, kde Zdenda objevil velké parkoviště a u něj krásný velký bazén a ještě ke všemu je za rozumnou cenu.

Takže, neváháme a jdeme se vycachtat. Vstupné je 4,2 eura na celý den, což je skvělá informace. Můžeme si připlatit saunu,

tak tu si Zdenda rád dal, to já nemusím a celé odpoledne až do večera si užíváme nekonečně mnoho teplé vody jak v bazénech, tak ve sprchách. Samozřejmě, se nám hned podařilo zablokovat jednu, mojí, skříňku a za boha se nemůžeme shodnout, kdo za to může.

Plavčík nám ji odblokoval a vše je v pořádku. Tady totiž nejsou ke skříňkám žádné klíčky, jen kódy. Nejdříve si na panelu navolíme novou skříňku, zadáme si svoje číselné heslo a skříňka se nám pod uvedeným číslem otevře.

Pak si jen opět navolíme naši skříňku, zadáme svoje heslo a můžeme si vzít věci do kabin na převlékání. Velmi chytře a jednoduše zařízeno. V Benešově v bazénu je něco podobného, ale tam musíme mít na ruce náramek s čipem, tady to mají ještě o krůček dál.

 

Ohromné parkoviště přímo vybízí k přenocování, ale nevím, jak to nakonec dopadne. Nad hlavou nám sviští obří vrtule z větrné elektrárny a chvílemi mám pocit, jako kdybychom byli u sušičky obilí, nebo se kousek od nás připravovala parní lokomotiva k odjezdu. Nevím, spaní máme dobré, vyspali jsme se i u letiště, kde nám nad hlavami přistávaly dopravní letadla, ale tohle je dost protivný vytrvalý a permanentní zvuk.

 

Nakonec jsme skutečně popojeli, ale jen za bazén, do zeleně. Další úžasné místo na naší cestě. Vřele doporučuji.

 Dnešní trasa je: 61 km