9.7.2018 Domburg - Zeeland - Nizozemí

Odjíždíme z našeho skvělého místa až hodně pozdě odpoledne.

Zdendovi se nepodařilo najít kloudné parkoviště v cíli naší dnešní cesty, v Domburgu a spoléhá se na to, že když přijedeme později, až kolem 8 hodiny večerní, tak parkování na noc by mohlo být snadnější.

To je také řešení. Dneska se vlastně už dostáváme z Jižního Holandska do provincie Zeeland. Věčné a permanentní dohady s velitelem vozu, a i s ohledem na to, že velitel vozu má vždy pravdu, tak musím nejdříve opět zmínit jednu důležitou informaci a to, že jsme v Nizozemsku v provincii Jižní Holandsko a přejíždíme do provincie Zeeland. Já vím, používání názvu Holandsko pro celou zemi je velmi rozšířené a pro Zdendu, který mnoho let jezdil do „Holandska“ je velmi těžké používat správné pojmenování, ale když už víme, jak je to správně, není důvod správné pojmenování nepoužívat, nebo se aspoň o to můžeme snažit. Jistě, Česká republika se také hovorově nazývá Česko, Spojené království, Anglie, a i v holandštině je běžně používané slovo Holland místo Nederland, ale když už jsem nedávno byla peskována za chyby v gramatice, kterých se už zkrátka nezbavím, tak aspoň se budu snažit nazývat země správnými jmény.

Jen pro informaci, Nizozemsko je tvořeno 12 provinciemi, z nichž lze pouze dvě nazývat Holandsko: Noord-Holland / Severní Holandsko a Zuid-Holland / Jižní Holandsko. Ostatní provincie jsou Groningen, Friesland, Overijssel, Flevoland, Drenthe, Utrecht, Zeeland, Noord Brabant, Gelderland a Limburg.

Tak, už jsem tedy objasnila, kdeže to vlastně jsme, a mohu pokračovat, protože dneska jedeme naprosto unikátní oblastí. Jedná se o systém hrází, které zabraňují povodním a rozbouřené hladině moře vniknout do vnitrozemí a ničit.

Naprosto unikátní přehrady, které byly postaveny po velmi ničivé povodni v roce 1953, kdy došlo v noci, ze soboty na neděli 1. února k největší katastrofě posledních století. Dlouhotrvající bouře přicházející od severozápadu zvedla hladinu vody na 4 až 5 metrů nad normální hladinu moře v Amsterodamu – NAP. NAP je určující výška moře, kdy nehrozí nebezpečí a je určována podle Normální výšky moře v Amsterdamu. Uprostřed noci, zatímco většina lidí spala, přetekla voda přes přehrady a zničila je.

Moře si vytvořilo 67 velkých děr a více než 400 menších a potopilo více než 200 tisíc hektarů úrodné půdy s městy a vesnicemi v západním Nizozemí pod vodu. Při této katastrofě se utopilo 1835 lidí a více než 200 tisíc kusů dobytka, 72 tisíc lidí muselo být evakuováno a kolem 47 tisíc domů a hospodářských budov bylo poškozeno nebo zničeno. Tak strašné škody byly spouštěčem k práci na protipovodňových projektech. My jedeme po silnici N57, která nás vede přes téměř všechny hráze.

Jak je vidět na mapce, dílo je to neskutečné a právem byl komplex všech staveb Deltawerken zařazen americkou společností pro stavební inženýrství na seznam novodobých sedmi divů světa.

Ještě se zmíním o dopadu na přírodní prostředí. Ono totiž hrozilo, že tím, jak se uzavře a oddělí povodí řeky Šelda od moře, přijde se o ohromné pěstírny krevet a mušlí, zároveň se zničí ideální prostředí pro statisíce ptáků a zcela se zničí život rostlin a živočichů podél břehů, kteří jsou závislý na pravidelném přísunu živin, písku, bahna a já nevím čeho všeho z odlivu a přílivu.

Proto je část hrází otevřená a zavírá se jen, když hrozí nebezpečí. Tím se docílilo toho, že lidé jsou chráněni, ale příroda je uchráněná také. Tady se přikročilo k řešení polouzavřené přehrady a tím se uchránilo velmi vzácné přírodní prostředí pro další generace. Nutno říct, toto řešení se přijalo až na ohromný nátlak obyvatel a hlavně, tenkrát se spojili všechny možné organizace ochránců přírody a donutili vládu zastavit už téměř zahájenou výstavbu přehrad a najít jiná řešení stavby. Ta se skutečně našla, a i díky tomu, je tato stavba jako celek zcela jedinečná.

Až když projíždíme po jednotlivých hrázích, tak teprve vidíme to ohromné dílo, které na fotkách vyznívá velmi male, normálně a nic moc k obdivu, ale nenechme se mýlit, je co obdivovat, ale je to tak jako u všeho. Podle fotek nelze posuzovat, nelze dělat soudy a nelze se domýšlet. To musíme vidět a pak jen stojíme v úžasu a smekáme klobouk, co vše tady dokázali lidi vytvořit na ochranu životů, majetku, přírody, ptactva, ryb, zkrátka celého biosystému.

Je to o mnoha set leté tradici boje s vodou, se živlem, který se nezastaví před ničím, s živlem, která dává a bere život. Tady, v Nizozemí s vodou bojují od úplného začátku, kdy se sem přistěhovali první lidé. Jsou záznamy, že dříve, v prvním tisíciletí si tady stavěli dokonce umělé kopce, aby při záplavě měli kam utéct, pak to vzali obráceně a začali přehrazovat a pak vysoušet a stavět poldry, ale to vše je málo, když se rozbouří moře anebo vyleje řeka ze svého koryta.

Pak už je pozdě na to říkat si, co vše jsme mohli udělat. Tady je krásný příklad toho, jak se dokáže příroda usměrnit, jak se dokáže ochránit majetek, aniž by se zničil velmi rozsáhlý ekosystém.

Fandím Nizozemcům, je to úžasný národ a čím déle jsme tu, tím se mi víc a víc líbí a musím je velmi obdivovat a velmi si vážit jejich staletí trvajícího boje s vodou, ať už slanou nebo sladkou.

Nakonec spíme na úžasném místě, kam se sjíždějí surfaři. Permanentní vítr je ideální pro všechny druhy podobných sportů.

My stojíme na zvlášť širokém a vysokém umělém valu, kam by se vešla spousta aut. Nakonec jsme tu sami, všichni odjíždějí a my jsme osiřeli.

Asi je to i pro to, že je tu takový podivný zákaz parkování přes noc, ale se Zdendou jsme se shodli, že značka asi, možná říká, že tady se nespí, tady se jásá až do rána.

Což ovšem nemusí a asi nebude pravda.

Dnešní trasa je: 89 km