16.7.2018 Sangette - Francie

Přeskočím cestování mezi Dunkerque a Calais, protože na cestě se nic zajímavého neudálo.

Jen jsme se zajeli podívat na jedno parkoviště pro bydlíky, ale je to kemp za skvělých 10 eur. Venku mají servisní stojany s vodou, kterou už velmi nutně potřebujeme. Cena 2 eur za zhruba 100l je ještě přijatelná.

Hlavně, že si vodu vůbec můžeme natankovat. Tak nějak nebylo zatím kde jí nabrat.

Většina parkovacích míst byla bez vody a dlouho jsme už netankovali. Taky jsme museli dobrat trochu nafty, která je ve Francii poněkud dražší. Tady jsou ceny. Zdenda se obává, že se nám putování po Francii s výší ceny za naftu poněkud prodraží. Budeme tu hodně dlouho a projedeme Francii křížem krážem a jak to vypadá, za hubiočku to zrovna nebude.

Budeme muset dodržovat opravdu těch 1000 km měsíčně, jinak se nedoplatíme. Takže, Francie bude o pomalých přesunech a spíše budeme paprskovitě vyjíždět na kolech. Jenže, to zase sebou nese další problém, a to dobíjení baterek.

Holt budeme muset víc šlapat a baterky co nejvíce šetřit. Pak nastoupí buď dobíjecí booster nebo centrála. Ale, jak já říkkám, nebude svlékat kalhoty dva kilometry před brodem.

Calais je dost nezajímavé město.

Kromě toho, že je tady nástupní stanice na železniční tunel mezi Anglií a Francií, tak se tady i naloďuje na tu samou trasu. My vlastně jedeme okolo terminálu a jak tak koukáme, tak tady není jediný běženec.

Zkrátka, po projetí celého města jsme viděli tak 5 černochů a to bylo všechno. Nikde nikdo. Žádné stany, žádné srocování, žádné postávání u vjezdu do terminálů. Nic. Tak, my jsme samozřejmě rádi, nestojíme o nějaké případné problémy, ale opět se nám potvrdilo, jak dokáže být propaganda zavádějící.

Je možné, že jsme vjeli do města z jiné strany, je možné, že zrovna před pár dny je odsud nějakým způsobem dostali, ale aspoň bychom viděli po nich nepořádek, tuny odpadků, rozervaných stanů a tak podobně.

Ve městě je asi, možná jediná zajímavost a tou je překrásné náměstí plné květin a hlavně naprosto úchvatná věž, zvonice, Beffroi de Calais. Jednak je tato stavby zapsaná na seznam UNESCO a druhak je opravdu hodně krásná.

Zastavit se dá přímo pod věží a my si můžeme stavbu v klidu prohlédnout. Sedmdesát osm metrů vysoká věž je domionantou města. Je to impozantní symbol bohatsví místních měšťanů, kteří financovali stavbu věže.

Jakmile bude ošklivo a budu mít více času, sednu a dopíšu všechny resty v kartě UNESCO. Je tam už několik chybějících památek, ale když je hezky, nechce se mi sedět v autě a psát.

Stojíme na moc pěkném, úplně novém parkovišti pro bydlíky. Chybí tu sice servisní zázemí, dokonce ani odpadkové koše sem ještě nedali, ale jinak je to tu suprové.

Kus od nás, krátkou procházkou je pobřeží, kde je velmi nebezpečné koupání. Funguje tu velmi silný příliv a odliv a jak je vidět, velmi lehce by se mohlo stát, že nás příliv uvězní na sice pěkné, ale velmi nebezpečné plážičce před útesy.

My dneska vlastně stojíme přímo nad tubusem tunelu mezi Francií a Anglií. Dokonce i navigace ukazuje, že stojíme v tunelu a nenechá si to vymluvit.

Dneska jsme grilovali a poprvé vyzkoušeli novou grilovací podložku. Už jsme jí viděli v akci, u Standy a Evy v Itálii, a protože se mi to zdálo jako skvělá věc na grilování, tak jsem si jí hned objednala.

Je to vlastně rolička jakési silikonové hmoty, která zvládne i prudký žár z grilovacího uhlí nebo normálního dřeva.

Zdenda jí jen vystřihl do velikosti našeho grilu a už můžeme grilovat. Nic se nepřipaluje, jen maličko pokropíme olejem, ale i to není nutné. Máme trochu zvednuté okraje, aby mastnota netekla dolů do grilu a ve výpeku můžeme příjemně opéct syrové brambory.

Podložka je po zahřátí okamžitě připravená grilovat. Během chviličky se rozpálí a už se maso škvíří. Po grilování se podložka buď jen otře papírovou utěrkou nebo se umyje jarovou vodou od mastnoty. Každopádně, je to vynikající záležitost za 91,- Kč.

Máme nádherný západ slunce.

Dnešní trasa je: 75 km