3.4.2018 Briancon - Francie

Na druhý pokus dostat se z Itálie do Francie jsme si nemohli přát lepší počasí. V noci začalo lejt jako z konve.

Nedá se nic dělat, musíme už odjet, čas nás začíná pomaličku tlačit. Nejdříve jedeme koupit plyn. Čerpací stanici máme jen tři kilometry zpět a nebudeme riskovat, že někde uvízneme a nebudeme mít plyn na zahřátí. Opravdu, už jsme jeli snad na páry. Do našich bomb se vejde zhruba 41 l plynu. Někdy 40 a někdy 39. To je maximum.

Dneska jsme tankovali 38.89 l za 0,669 eur za litr. Jestli jsme měli v bombách 1 – 1,5 l tak je to hodně. Udělala jsem si jakousi tabulku, abych věděla, kolik plynu spotřebuje lednice a kolik se nám vůbec vejde plynu do bomb. Tady je důležitý přepočet, že 1 kg plynu je 1,84 l plynu. U některých pump prodávají, nebo, účtují plyn na kilogramy.

Takže, máme dvě hliníkové bomby po 11 kg náplň / 23 l / celková váha 12,5 kg. Bomby se podle údajů plní jen na 80 % což je při 2 bombách krásných 42,5 l plynu, ale to jsme nikdy nenatankovali. Spíše se motáme kolem hranice 40 l. Důležité je, jak máme velkou lednici a kolik skutečně, podle parametrů bere plynu na hodinu, den a měsíc.

Ze začátku našeho putování mě dost mě vrtalo hlavou, jak můžeme v létě spotřebovat tolik plynu jen na vaření. Byla jsem zvyklá z chaty, že jsem měla ke sporáku napojenou velkou plynovou láhev a vydržela mi celé léto. Zapomněla jsem na lednici a když je léto, tak samozřejmě, když lednici otevřu a zavřu, tak se dovnitř nahrne teplý vzduch, který se lednice hned snaží ochladit a tím si vezme víc plynu. Proto se snažíme postavit auto tak, aby byla lednice ve stínu a pokud to nejde, máme s sebou izolační folii na okna aut, kterou přiděláme na karoserii a lednici tím trochu chráníme. Ale dost o plynu a jedeme konečně do Francie.

V této oblasti jsou vlastně tři možné přechody do Francie. Buď sedlem přes Mont Cenis, které je asi hodně dlouho neprůjezdné, nebo tunelem Frejus , který je desátý nejdelší tunel na světě. Je dlouhý 13 km a mi by jsme za něj platili cca 56 eur

anebo po silnici SS24 přes  horské sedlo Claviere. Jedeme teda po SS24 a uvidíme, jak uspějeme.

Měla by to být udržovaná silnice, ale bohužel, celá vede hlubokým údolím, a tak není nic moc vidět. A když prší od božího rána, tak je to cesta, nic moc.

Stejně musíme vystoupat až do výšky skoro 2000 m a tam už zase pro změnu sněží. Nahoře je lyžařské středisko Claviere a hraniční přechod.

Nad hlavami nám jezdí kabinková lanovka s lyžaři.

Paráda. Na to, že jsme se před pár dny opalovali, je to úsměvné.

Každopádně, cesta, silnice je pohodová.

Dolů jede Zdenda velmi opatrně, protože kopec je opravdu dost prudký a spousta klikatic nedává brzdám chvilku oddechu.

Hned pod kopcem je příjemné město Briancon

s velkým parkovištěm a místem pro parkování obytek. Je tu možnost napojení na proud, natankování vody a zbavení všeho použitého, což je příjemné.

Méně příjemné je, že dneska dokázalo komplet celý den propršet, a tak se nám ani nechce jít na chvilku ven.

Stojan na vodu a elektriku je poněkud zmatečný. Jednak je přelepený otvor na jakési žetony, voda jde i bez placení a elektriku, to nevím.

Ale s ohledem na to, že auta, co stojí hned u stojanu jsou na elektriku napojená, tak je asi gratis.

Škoda, kdyby bylo jen trochu lépe, byla by to krásná cesta, ale holt, každý den nemůže být posvícení.

Dnešní trasa je: 60 km