18.4.2018 Michelstedt - Německo
Opět máme krásný jarní den a my jedeme do krásného městečka Michelstedt, které jak průvodce tvrdí, se chlubí se nejfotografovanější ulicí v Německu.
No, tak uvidíme. Dneska je sice pracovní den a na silnicích je docela rušno, ale jedeme po okreskách a já jsem si opět sedla za volant.
Dneska se mi už řídilo skvěle, mám radost, že jsem zvládla i serpentiny do kopečka a z kopečka a mám ohromnou radost.
Dneska mě i Zdenda pochválil, ale když se na lesní silničce, která samozřejmě musela být určitě nejužší, kterou jsme kdy projeli, což je jasné, a proti mně se vyřítil ohromný tahač se dřevem, měla jsem chvilku příšerný strach a koukala jsem, jestli nenechal mistr tesař pro mne někde nějakou skulinku.
No, nenechal a já jsem se kupodivu na silnici i s tahačem vešla, kdo by to byl řekl.
Jsem v srdci vrchoviny Odenwald a hodně mi to připomíná naše milované lesy pod Blaníkem. Jakoby se vše připravuje k našemu návratu a krajina se vzhledem pomaličku přibližuje té naší. Byli jsme dlouho pryč a moc se už domů těšíme. Byli jsme na cestě víc jak 7 měsíců, a to už je docela porce.
Tak se moc těšíme na všechny naše kamarády, příbuzný, rodinu, zkrátka na všechny. Už máme taky domluveno spoustu návštěv a schůzek a jak tak koukám do diáře, opět to bude hektický měsíc. Mě čeká trhání stoličky, Flíček dostane nový olej, filtry a brzdové destičky a bůh ví co ještě, Zdeněček bude mít nového nádherného drona, který už na něj měsíc u Andulky taky čeká, těšíme se do Chmelné k naší rodině, těšíme se na děti a těšíme se na vše, prostě, moc se těšíme domů.
Městečko Michelstadt je maličké a opravdu překrásné. Jak je vidět na plánku, je to jen pár uliček, ale ty jsou opravdu, jak se Zdendou říkáme, vymazlené.
Nádherné hrázděné domy jsou všude okolo nás a nejfotografovanější ulice je opravdu krásná.
Není co by se dalo vytknout.
Jen bych s dovolením odstranila nevhodné poutače a nechala úžasné vývěsní štíty, které zdobí skoro každý dům.
Zakázala bych klimatizace na zdích. Protože vyfotit krásný starobylý dům bez bedny od klimatizace je unikum a samozřejmě, satelitní talíře.
Nicméně, i tak je to překrásné městečko, které bychom si, jako spoustu dalšího v Německu, neměli nechat ujít.
Tak se podívejme ještě na pár fotek. A tady je vidět, že není všechno zlato co se blyští, a i kousek stranou se najdou takovéto zbořeniny.
Pár domů je opravdu v zoufalém stavu, ale je to jen hrstka. Na prstech jedné ruky.
Většina domů je skutečně překrásná.
Dneska jsem měla taky vařící a pečící den. Zdenda se staral o drobnou údržbu našeho domečku na kolečkách. Flíček dostal náležitou péči, Zdenda promazával všechny kličky a páčky, pryžové spoje, a tak vůbec.
To dělá pravidelně. Já jsem přeprala pár kousků jen zapocených triček. Věděla jsem, že budeme dneska u vody, a tak jsem si prádlo ještě ráno namočila, jak jinak, do obyčejné sody na prádlo s trochou prášku. Než jsem se dostala k přeprání, prádlo je krásně odmočené. No, a protože se dneska moc nehodilo věšet prádlo do prostoru, Zdenda mi poskytl skvělý sušák z násady smetáku, co má na auto.
Uvařila jsem snad nejrychlejší omáčku na cestování, játrovou. Kousek jater, kousek anglické slaniny, velká cibule a protože se učím používat bylinky a protože mám spoustu rozmarýnu nasušeného ještě ze Sicílie,
tak dneska máme játra na rozmarýnu s rozmarýnovou rýží. Dobrota.
Během chvíle je oběd na stole a za pár korun.
Jsme na velkém parkovišti na okraji městečka Michelstadt, kde je i parkoviště pro nás. Jak moc by takovéto parkoviště slušely městům v Čechách a na Moravě. Přitom je to jen o prostoru pro pár obytek, který je tu pro nás vymezen a to, že je tu voda, proud a výlevka je jaksi bonusem na víc.
Pro hodně cestovatelů je důležité, že je tu parkování zdarma a městu přinášíme i tak dost peněz. Viděli jsme kolegy, sousedy, jak sedí na náměstí u zmrzlinových pohárů anebo u oběda.
My jsme si nakoupili v potravinách, a to je to, co by mělo a mohlo zajímat maličké obce u nás. Nám by doma bohatě stačila příjemná hospůdka a taky bychom byli spokojený. Ráno bychom si skočili pro čerstvé rohlíčky do místního obchůdku a určitě bychom při té příležitosti nakoupili spoustu zbytečností do lednice.
Obchodník by měl tržbu, restaurace návštěvnost, my klidné stání a všichni by byli spokojený. Ale to musí u nás teprve uzrát. Mimochodem, zaplatili jsme 1 eur a máme proudu 2 kWh což mi bohatě stačilo na upečení muffin a stále máme proudu dost a dost na plné dobití baterek.
Voda je užitková na vypláchnutí senkrovny zdarma a opět za 1 eur můžeme natankovat 90l vody.
Což je vysloveně příjemný a laciný servis.
Dneska jsem ještě vařila novinku, kterou jsem poprvé ochutnala na návštěvě u Petry a Carstena. Špargl je výborná zelenina, po celém Německu velmi prodávaná, ale poněkud drahá.
My jsme koupili 400gr svazek za necelá dvě eura, ale v prodejně, a ještě byl v akci. Jinak stojí 5–9 eur takovýto svazek, ale v pohodě se ve stánku, od pěstitele dá koupit 1 kg šparglu za 9–12 eur za kilogram.
Špargl neboli česky chřest jsem chvíli dusila jen na másle a trošičky vody. Stačí maličko posolit, dusit pod pokličkou 5 min a vynikající příloha je za chviličku hotová.
A když už jsme v tom Německu, tak ať jsme stylový, špargl je k bavorským klobásám a samozřejmě, šťouchané brambory s jarní cibulkou.
A takto dopadly moje muffinky pro Zdeněčka. Samozřejmě čokoládové.
Dnešní trasa je: 65 km
