4.1. 2018 Corleone - Sicílie

Odjíždíme už definitivně z Agrigenta. Vracíme zpět do  Termini Imerese, které jsme jen okrajem minuli a kam se chceme podívat.

Cestou to vezme přes Corleone, slavné městečko, kam zasadil Mario Puzzo svého Kmotra. To samozřejmě nesmíme minout. Jedeme vlastně celým vnitrozemím Sicílie, ale zase jinou trasou. To je to skvělé na Zdendy trase. Téměř nikdy nejedeme stejnou trasou, pokud se vracíme někam, kamkoliv. K Baltskému moři jsme jeli pokaždé jinudy a sem na jih také. Tím poznáme vždy další a další kus z vnitrozemí, než se napojíme na předešlé ukončené putování.

V Agrigentu je dost velká absence pítek a docela jsme měli problém natankovat vodu. Při včerejší cestě z nákupu ve městě, Zdenda náhodu objevil mega pítko.

Zajeli jsme už včera k čerpací stanici na vodu, protože toto se už pítkem nazvat nedá, a vyzkoušeli všechny kohouty, byli funkční, a protože během chvilky přijelo několik osobáků s kanystry na vodu v kufrech a pánové okamžitě začali napouštět vodu, přidali jsme se i my.

Tady jsou souřadnice, protože místo by se složitě popisovalo.

Zdenda hned vypouští nádrž a napouštíme čerstvou vodu. Proud je silný a nádrž máme za chvilku plnou. Dneska jsme se při odjezdu u pítka zastavili znova, máme to při cestě a doplňujeme do plna.

Nemá cenu kupovat vodu v kempech nebo jak se stalo kolegovi platit za vodu na pumpě, tady může pohodlně natankovat i několik obytek a hlavně, místa na stání je tu dostatek a cvrkot přijíždějících aut, kde mají majitelé plné kufry kanystrů na vodu je velký.

Sicilské vnitrozemí je krásné, kouzelné a řekli jsme si, že je mnohem čistší než pobřežní oblasti. Všude se něco pěstuje, ale je to tu mnohem chudší. Je to i vidět na autech, která tu jezdí.

Z valné části jsou to prastará auta, které skutečně slouží jen svému pracovnímu účelu. Dopravit majitele do práce anebo odvozit vše co je potřeba. Několik městeček je vysloveně na vrcholcích kopců, což je sice krásné, v minulosti praktické, ale nyní už jen obdivuhodné. Bohužel, počasí se prudce horší a tak není dobře vidět město hned pod rozeklanými skálami. 

Historická, stará města jsou na kopcích, kam se moc nepouštíme. I tak jsme si dneska užili neskutečné průjezdy několika městečky.

Ohromně úzké ulice, kde ještě všichni stojí, jak potřebují. Takže se pomaličku suneme, ale musím říct, že Italové jsou pohodáři.

To, že paní zablokuje průjezd, protože si potřebuje jen skočit koupit bagetu nechává všechny v klidu, protože i ti, co stojí a čekají za chvíli taky někde zastaví, někoho zablokují a půjdou si cosi vyřídit.

Dneska jsem opět kus řídila, ale do uliček, kde jedeme opravdu na zrcátka a kde jsou pro nás volné jen centimetry od stojících aut, tak to už jsem se neodvážila,

Pozdravit kolegy na cestách se sluší.

to je skutečné mistrovství Zdendy a to, že jsme ještě neutržili žádný šrám je na moje smeknutí klobouku. Když vidím, jak jsou tady auta obušená ze všech stran, tak se tomu vůbec nedivím.

Corleone jsem si představovala podle knížky jako malou ospalou vesnici plnou mafiánů.

I na navigaci to vypadá jako malé městečko, ale opak je pravdou.

Corleone je větší město plné ulic a uliček, spoustou obchodů, několika honosných kostelů, náměstí a vůbec. Tu příšernou spleť uliček i navigace vzdala.

 

Je to zkrátka město, do kterého není radno se pouštět velkou obytkou. Jak řekl Zdenda, tady už jsme opravdu byli na hranici zablokovat půlku města a vyvolat totální chaos.

Úzká příjezdová silnice se ve městě změnila ještě v užší, ucpanější. V tomto místě nám asistovalo několik starších pánů, a nakonec přiběhla i paní policistka, aby uvolnila pro nás průjezd.

Stihla jsem vyfotit jedno z několika kritických míst, kdy musíme zatočit doprava, vysloveně do pravého úhlu. Proti nám jedou auta z protisměru, (na fotografii ještě žádné nepřijíždějí, ale během chvilky se vytvořila docela slušná kolona), z jednosměrky a měli by se ještě vejít vedle nás. Nevejdou se, to je jasné, takže musí počkat, až my se zlomíme v půlce a zahneme. Jenže, jakási paní, vlevo střecha modrého auta, zablokovala ulici, protože si potřebovala cosi vyřídit v bance na rohu. Naštěstí jí postávající pánové znali a došli pro ní do banky, asi s komentářem, že se jako nedá nic jiného dělat, že ona vůbec, ale vůbec nepřekáží, to jen jakýsi cizinci, blázni, se nemůžou vejít do ulice, kde by projelo i obrněné vozidlo z války. Paní skutečně přišla, skoukla situaci, usoudila, že by mohla maličko překážet a odjíždí, ale my si potřebujeme několikrát najet a zacouvat, abychom se do uličky, kam musíme zahnout vůbec dostali. Což znamenalo, auta, která zase čekala až se vymotáme v uličce vlevo musela začít maličko couvat, abychom my mohli do jejich uličky při odbočování vlevo zacouvat a pokračovat v odbočování do prava. To nemluvím ještě o tom, abychom se tam vešli. To, že se tam nasměrujeme ještě nemá nic společného s tím, jestli se tam vejdeme a jestli vůbec nakonec projedeme.

No, projeli jsme, ale tentokrát to bylo o fous. Pokračování byl další zážitek. 

Já vím, je to krkolomné, ale byl to opravdu unikátní zážitek. Ulice jsou sice dost široké, ale po obou stranách stojící auta je zúží na průjezd tak akorát pro Smarta.

 

Opravdu se suneme krokem a jsme rádi, za každý centimetr na víc jak do boku, tak do našeho dnešního cíle. Vůbec si nedovedu představit situaci, kdy už by to opravdu dál nešlo a my museli couvat a ta hromada aut za námi by se nějak musela dát do pohybu a couvat také, abychom se my mohli dostat pryč. Nevím, jestli a kdy by konečně Sicilanům došla trpělivost a jednoduše nás na místě neodstřelili. Z mého, vysloveně laického pohledu bych řekla, že prozatím jsme nikde jinde, v žádném jiném státě nemuseli jet tak úzkými uličkami a na Sicílii ještě užšími. Ovšem, překvapilo nás, jak rychle byla paní policistka u nás a jak s přehledem a suverenitou začala řídit provoz a jak byla skvělá. Kde se vzala, tu se vzala, stála před námi a už nám pomáhla odbočit a vjet do uličky. Podotýkám, nikde nebyl žádný zákaz pro vjezd do města, žádné varování, proč taky, jen značka parkoviště pro autobusy.

Večer jsme šli na procházku po městě, které, jak jsme se shodli je nejhezčí večer, kdy se rozsvítí všechny výlohy, kdy je ještě všude vánoční výzdoba, kdy zmizí oprýskanost domů ve tmě.

Vyhlídka, která je nejdříve v mlze a pak už ve tmě. 

Zkrátka, vše je mnohem hezčí, lepší a příjemnější. Pokud někdo pojede do Corleone a bude chtít pokračovat, nechť to vezme od severu, kde je novější výstavba a ulice jsou mnohem širší. Proti ulicím ze severní části jsou to přímo bulváry.  Z jihu je město pro větší obytku téměř neprůjezdné. Parkovišť je v Corleone několik. Jedno veliké je za nemocnicí, ale my si nakonec vybrali menší u boční silnice kousek od historického města. To má už Zdenda uvedené v Parkovací kartě.

Mimochodem, pokud by zajímalo kuchařinky, předělala jsem celou kapitolu receptů. Myslím, že to takto bude lepší, přehlednější a pokud by některá kolegyně přispěla šikovným receptem, budu velmi ráda.

Přeji všem pěkný večer, a protože tady už je jaro v plném proudu, tak sestřičko, tento divoký kosatec je jen pro Tebe, ty nedočkavá.

Dnešní trasa je: 160 km