18.11. 2018 Prai - Itálie

Pobyt v Prai se nám chýlí ke konci a v pondělí už definitivně zvedneme kotvy a budeme pokračovat dál.

Předně, musíme pro plyn, protože už budeme na dně. Nejspíše. Trochu jsem to propočítala, že bychom měli mít plynu tak akorát, ale na víc dnů tady strávených už nemáme zásoby.

Tady totiž je asi moc pěkné místo v dalekém okolí a kolegové, Italové, jsou tu i na několik měsíců. Takže je to o tom, že jakmile odjedeme, tak hned naše místo obsadí ten, který stojí nějak hůř, což jsou dvě obytky. Dokonce přišel jeden kolega s dotazem, kdy odjedeme, asi aby si pohlídal naše místo. Samozřejmě, ptal se velice slušně a spíše se omlouval, ale je jim jasné, že tu do jara nebudeme. Viděli jsme lepší a krásnější místa, ale tady v tomto regionu je to veskrze ideální stání. Chlapi rybaří a ženy sedí v křesílkách a luští sudoku.

Pro vodu si všichni jezdí s barelem na kolečkách a ta je taky jen pár metrů. Všichni mají většinou hodně stará kola a na nákup jezdí na kole nebo jedna paní má tašku na kolečkách. Zkrátka, je to takový pohodový poklidný život v příjemnějším prostředí, stále lepší než sedět doma.

Jak jsme zjistili, tak skoro všichni jsou ze severní Itálie. Trošku nás udivuje, proč nejedou trochu níže, Kalábrie, Apulie, ale asi bude něco na tom, jak se všude uvádí, že ti ze severu nemusí ty z jihu a opačně. Všichni mají solární panely a co nás hodně mrzí, co také nemáme je, že solární panely mohou zvedat, tím načerpají mnohem více proudu než my.

Sluníčko už je přeci jenom hodně nízko a my stále máme málo. Pravda je, že my jsme taky, permanentně na dvou počítačích, ale oni se zase hodně dívají na televizi a hlavně, na odpolední telenovely, jak mi bylo řečeno. To všechny dámy najednou zmizí a sledují televizi. Skončí seriál a už jsou zase venku v křesílku u auta nebo u vody. Tak tady všichni tráví zimu.

Nad námi, směrem k městu, je velké parkoviště pro abytná auta a karavany, ale za závorou a platebním automatem. 10 eur na den je na dlouhodobější stání i pro místní dost. Tady stojí obytky vždy jen o víkendu na jednu noc. Pravdou je, že v karavanu bydlí jakýsi samozvaný hlídač a jak jsem viděla, zřejmě mu každý dá nějaké to auro za hlídání a všichni jsou spokojený. 

Za námi je velké zimoviště lodí, kde je veskrze docela klid. Sice stále nějaká loď přijíždí, tady jí vyzdvihnou a odvezou do areálu, který je za námi, ale to je až na konci příjezdové silnice a nijak to není rušivé.

Kousek je městečko, kde se dvakrát týdně konají trhy. Sice s oblečením a tak podobně, ale je to zase pro kolegyně příjemná změna. Pěkně se obléknou a jdou na trh. Jak jsem viděla, tak nic nekoupí, ale celé dopoledne mají příjemnou zábavu.  

My už tady stojíme více jak 14 dnů a musím se přiznat, že už mě osobně to moc nebaví. Asi ještě nejsem ve věku, kdy mě dlouhé stání na jednom místě nevadí. Je toho hodně před námi a jak se pořád hrabu v průvodcích, tak už bych nejraději jela dál, ale je pravda, že mě na letošní stání Zdenda připravoval a mnohokrát o stylu letošní zimy mluvil. Máme přes zimu ujet poměrně málo kilometrů, Vánoce a Nový roku budeme kousek pod Marseille a tu máme opravdu za bukem.

Pak se stočíme do vnitrozemí a pojedeme k domovu, ale to až někdy v únoru. Tak alespoň hodně čtu, maličko se učím, chodím 5 km s baťůžkem na nákup a pracujeme na filmu o Turecku, což je peklo. Zatím jen vybíráme fotky, máme napsaný text, Zdenda se po večerech učí s programem, ale stále jsme ve fázi příprav. Ještě nejsme ani tak daleko, abychom se mohli začít dohadovat, která fotka bude ta správná a jaký kousek videa použít. Materiálu máme hodně, a to je asi taky ta potíž.

 A protože máme málo proudu a občas, obden, startujeme centrálu, tak jsem zaexperimentovala a pekla nový Skořicový pletenec.

A tím také zdravím kuchařinky na cestách a i ty, které jsou doma a dávám jako inspiraci výborný, jednoduchý koláče se skořicí, oříšky a rozinkami. Moje báječná příbuzná Olga z Nové Role mě inspirovala nejen báječnými houskami, ale nově Skořicovým pletencem. Opět, velmi jednoduchý recept a máme výborné koláče ke kávě. Jen stále dělám někde drobnou technologickou chybu, protože se mi pletenec ve finále rozplácne, dneska už méně, druhý pokus, ale stále to není ono.

½ kg hladké mouky + 2 žloutky + kostka droždí + 250 ml vlažného mléka + 2 lžíce cukru + 1 lžička soli (původně byly dvě, ale to se mi zdá moc) 100gr másla.

Do mouky dáme droždí s cukrem, zalijeme vlažným mlékem a nechám chvíli vzejít kvásek. Pak do mísy nacpu vše, pořádně uhnětu a nechám ½ h kynout. V misce rozetřu kus másla + cukr krystal + 2 pytlíčky skořic. cukru. Všeho přiměřeně, podle potřeby.

A postup je na fotkách, takže nemá smysl se s tím moc vypisovat.

Posypala jsem náplň trochou rozinek a rozsekaných oříšků. 

 Roládu rukou maličko splácneme. 

 Rozřízneme po délce, ale jednu stranu nedořízneme. Tam začneme překládat díly přes sebe. 

Zapleteme cop.

Jen já dělám pletence malé, vejdou se mě vždy 4 do remosky a je to až kam.

Peču cca 35 min.

První pokus, udělala jsem je větší, do pekáče se vešly tři a bylo to moc. Pletenec ještě hodně nabyde. Podrobný recept bude také v kapitole Moje kuchyně – Recepty na cesty.

Tak přeji všem krásný večer a dobrou chuť.