31.12.2018 Saint Chamas - Francie

Máme poslední den v roce a ten bývá ve znamení bilancování uplynulého roku a zamyšlení nad tím, co nám tento rok dal a nebo naopak vzal.

Bohužel, od dnešního rána mám náladu pod psa a vůbec se mi nechce psát, mluvil a něco dělat. Je to nehoráznost, ale podařilo se mi dneska upadnou do totální letargie, která u mne je naprosto neobvyklá.

Dolehlo na mne vše, co se nám stalo a příprava na Silvestrovský večer jde mimo mě. Zdenda se snažil, ale já to nějak nemohu zvládnout a rozdýchat. Všichni se baví, veselí a já mám vražednou náladu.

Zdenda udělal aspoň novoroční zdravici a já jsem nakonec k večeru vytvořila pár chlebíčků a až když jsme si večer pustili staré české filmy a komedie, tak jsem se trochu z té hrůzy probrala a pak už bylo zase dobře. Takže, je to se mnou teď jak na houpačce.

Přemýšlela jsem, proč toto vykradení tak těžce nesu, protože už nás vykradli jednou, před 3 roky, v Turecku, a tam jsem to brala tak nějak celkem v klidu. Sice mi tenkrát ukradli milovanou čtečku a Zdendovi počítač, ale škoda byla tak nějak rovnoměrně rozložená, každý jsme přišli o něco a nebylo to tak fatální jako teď, kdy já přišla o vše a Zdenda sice také o svůj počítač, ale to si pak vlastně jen sáhl do útrob našeho Flíčka a vyndal si svůj starý rezervní, který jsme tenkrát narychlo koupili.

To asi bude příčinou mé nynější beznaděje a stále neodeznívajícího neštěstí. Tady je vidět, jak jsme závislý na elektronice, na kterou si postupně zvykáme a pak, když nám je odebrána, tak jsme v koncích. Samozřejmě, není to to nejdůležitější, ale je to hodně špatné, ovšem, nejhorší je narušení našeho soukromí.

Ale jak jsem říkala, 15. ledna pracovně odjíždí Karel s Jaruškou, přátelé směrem k nám a vše nám přivezou. Už jsme si v Alze vybrali novou čtečku, pro mne počítač a telefon, aby mohl Zdenda bezpečně lítat. Zatím lítá na prastarý telefon, který se občas sám vypne a který už má svoje pracovní roky dávno odsloužené, ale samozřejmě, bojíme se, aby telefon nevypověděl v tu nejnevhodnější chvíli poslušnost a droník neměl problém.

Tím bych chtěla budoucí zloděje požádat o rovnoměrnou zlodějnu, když už, tak spravedlivě! Každému hezky pěkně něco, protože jak k tomu jeden přijde, když se mu vezme úplně vše! To přeci není správné, že ano? Takže, pro příště bych prosila krást rovnoměrněji!

Byli jsme se podívat kousek od nás v překrásném městečku Miramas le viux. Staré kamenné město si to trůní na vrcholu kopce a je překrásné.

Pod městem jsou hned dvě ohromná parkoviště, kam plánujeme ještě zajet a Zdenda by po ránu vzlétl a městečko nafotil z výšky a zatím co jsem si vylévala srdíčko, tak jsme si aspoň městečko prohlédli.

Je skoro opuštěné, jakoby vylidněné a jen několik vypasených koček, které rozhodně opuštěně nevypadají, se vyhřívá na sluníčku.

Vracíme se na naše místo v Saint Chamas na velké molo. Tady je taky velké parkoviště a bez zákazů. Za námi je ohromné stání, kde bychom byli úplně osamocený, ale my jsme se ukryli do přístavu a koukáme na lodě a krásné venkovské domy.

Je tu zase trošku pohyb lidí, kteří chodí na procházky a co se nám nestalo! Za námi je jednak malá sportovní hala a k ní patří nízký domek jachtařské školy. Večer přišel pán, jestli nechceme proud a že nám vystrčí z okna prodlužovák a my se můžeme napojit. Tak to se nám za celé 4 roky ještě nestalo, aby nám někdo takto zdarma a sám od sebe nabídl proud. Úžasné, neskutečné a strašně moc milé.

Měla jsem v plánu, že upeču zase nějaký koláč na svačinu, protože tady by večer centrála nikomu nevadila. Ale nakonec jsme centrálu ani vyndavat nemuseli a tak jsem se vrhla na náš oblíbený jablečný koláč od mé báječné přítelkyně Milušky.

Je to výborná klasika, která nikdy nezklame.

Opět, výborný recept do malých cestovních kuchyněk, když máme jednak málo prostoru a druhak, nechceme se s přípravou moc zabývat.

Koláč je výborný a povedl se mi. Hned jsem udělala tácek pro sousedy a Zdenda byl vyslán na děkovnou misi s čerstvě upečenou dobrotou.

Koláč byl ještě vlažný a myslím, že jsme dárce elektřiny překvapili.

Hlavně, byla jsem ráda, že jsme se mohli revanšovat, že jsme mohli dát něco málo na oplátku, což je správné a skvělé.

Byli jsme se také podívat v starém městě Saint Chamas, které se nám stalo útočištěm na konec roku.

Městečko je opět hodně pěkné a výlet na kopec nad městem je příjemný. Aspoň přijdu na jiné myšlenky a neutápím se v té pitomé sebelítosti.

Zašli jsme do kostela, za naše blízké zapálili svíčky a přispěli jsme na nádherný betlém. 

Když jsme v přístavu, tak nad městem se vypíná skála z pískovce a na několika místech je proražená skrz

a my vidíme veliká prosklená okna a terasy.

Tak tomu říkám luxusní výhled.

Vysoko nad městem musí být z místnosti překrásný výhled na jezero, které je mimochodem plné mořské, slané vody.

Raritou je krásně dochovaný akvadukt s věží s hodinami. Takže, mohu toto místo s klidným srdcem doporučit jako místo na zastávku, zaparkování a možná i na krásné koupání. Samozřejmě, nevím, jestli v létě to tu nebude osazeno zákazovými značkami, ale teď tu nejsou.

Asi bych dnešek ukončila za nás oba dva přáním všeho nejlepšího všem, co nás čtou a samozřejmě i těm, co nás nečtou, všem našim báječným příbuzným, naší rodině, která je doma, všem kolegům a přátelům a všem lidem, kteří mají srdíčko na správném místě.

Všem přejeme hrozně moc zdraví, lásky a štěstí. Kolegům a kamarádům cestovatelům přejeme spoustu šťastných a bezpečných kilometrů. Všem přejeme jen to nejlepší do roku 2019.