8.2.2018 - Aci Trezza - Sicílie

Včera pozdě odpoledne jsme přijeli na Etnu a už tu zůstali na noc.

Čekání na sluníčko se nám vyplatilo. Je skvělé, že můžeme postát a počkat až se počasí umoudří, protože jinak bychom museli se smutkem kouknout na mraky, říct si, tam někde je Etna a jet dál. Strávit v autě dva dny v dešti není žádný med, ale když si to v sobě srovnáme, urovnáme a poskládáme a víme proč to děláme, tak jde vše hned snáz, a i to čekání není tak příšerné.

My jsme teď odměněni nádherně modrou oblohou a běloskvoucím pohořím Etny. Sluníčko se ukázalo téměř přesně podle předpovědi Windyty okolo páté, a to jsme vyjížděli z Catánie sice za sluníčka, ale Etna byla komplet v mracích.

Najednou se tu a tam ukázala modrá obloha a vítr rozehnal mraky a my jsme pod nádherně modrou oblohou bez mráčku. Je zima. K večeru nám padá teplota pod nulu, a nakonec máme naši nejstudenější noc v této zimě -7 °C.

Stojíme na velkém parkovišti zcela osamoceni, ale protože se večer zvedl hodně silný vítr, jedeme se skovat k hotelu s restaurací, který je otevřený. Kupodivu máme i díky aplikaci heslo k jejich síti pro hotelové hosty. Takže, není na co si stěžovat a večerní mrazivý pohled na Catánii je taky krásný.  

A už se konečně dostávám k dnešku. Přesně, jak zněla předpověď, tak máme absolutní jasno a bez mráčků. To by mělo vydržet zhruba do 10 h, uvidíme. Vypadá to na nádherný den a tak trošku váháme, jestli se nakonec na Etnu nevydat.

Oblečení máme a túru bychom zvládli, ale motat se někde na vrcholu v avízované mlze, to by nebylo nic moc. S ohledem na to, že já osobně se ztratím absolutně všude a jít na houby v známém lese je pro mne pořád adrenalinová bojovka, tak tady v mlze bych musela být ke Zdendovi vyloženě přivázaná na prádelní šňůře. Etna je nejvyšší Evropská sopka s výškou 3323 m a patří také k nejaktivnějším vulkánům na světě.

Lávové pole

Pro Araby to byla jednoduše „hora ohně“. Řekové ji nazývali aitho, což v řečtině znamená „hořím“. Římané tento název převzali a polatinštili na Aetna, no a máme už naši Etnu.

Lávové pole

Na vrcholu jsou celkem 4 krátery a mnoho puklin. Ty se průběžně uzavírají a vytvářejí se nový. Každopádně, na vrchol se nedá jít samostatně, jedině s průvodcem, který zná bezpečnou cestu.

Výpravy na vrchol jsou omezené, ale dá se tam jet terénními mini autobusy, na čtyřkolkách a dokonce je tu i půjčovna elektrokol. Nabídka je opravdu veliká.

 Poslední parkoviště je v téměř 2000 m, kde i nocujeme, a v zimě tu nikdo poplatek nevybírá. Faktem je, že informace o ceně 8 eur za parkovné je zastaralá.

Ovšem krátká cesta lanovkou je za poněkud jiný peníz.

Řekli jsme si, že ještě chvilku počkáme, jestli se náhodou předpověď nezmýlila, protože dát tolik peněz a nechat se vyvézt do mraků by nemělo zrovna valnou cenu.

Lávové pole

Autobusy začínají přivážet návštěvníky a už se ukazují první drobné mráčky obláčky. Je deset hodin a Etna se začíná halit do mraků. Je mi líto návštěvníků, kteří se za poměrně drahé peníze dostali do totální mlhy. My odjíždíme a z Etny už není vidět vůbec nic. Měli jsme to přesně načasované.

Na Etnu vedou dvě hlavní silnice a je velmi příjemné, přijet jednou cestou a odjet druhou.

Poznáme a vidíme toho mnohem víc.

Ještě jsem se chtěla zmínit o největší a nejtragičtější erupci Etny, ale protože je Etna zapsaná do přírodního světového dědictví UNESCO, podrobnosti si nechám do karty UNESCO – Etna. Jen se omlouvám, poněkud nestíhám doplňovat veškeré UNESCO, které jsme tady navštívili, ale určitě resty v dohledné době doženu.

Mlha nám jde v patách, ale na pobřeží je stále sluníčko.

Cestou míjíme velké pítko, kam si přijíždí spousta lidí natankovat vodu do kanystrů a lahví. Kohoutků na napouštění je tu několik a tlak vody je velmi slušný, což je pro nás ideální příležitost, opět vypustit veškerou vodu, Zdenda vyčistí a vydesinfikuje nádrž a natankujeme opět čistou a čerstvou vodu.

Takže jsme nejdříve odjeli kus stranou, do vedlejší prázdné ulice a tam vodu vypustili. Nemá cenu zbytečně popuzovat. Těžko bychom vysvětlovali, že je škoda napouštět do staré vody čerstvou a hlavně, nikomu bychom nevysvětlili, že musíme nádrž nejdříve vyčistit.

Tankování pitné vody u veřejných kohoutů není záležitostí jen starší generace, tady tankují také mladí lidé, maminky s dětmi, zkrátka, napříč všemi věkovými kategoriemi, a i finančním zázemím. Není vůbec výjimkou vidět chlapíka v poměrně luxusním jeepu, jak vytahuje z kufru několik kanystrů na vodu.

Maličké městečko je dnešním cílem. Je to takové roztahané přístavní město, kdy na vzdálenějším konci je překrásná tvrz z normanského období.

My si za sluníčka procházíme moc pěknou pěší nábřežní promenádu a jedeme, jak jinak, do přístavu, který je kousíček dál.

Máme krásné místo na stání, městský internet a Zdenda jde na ryby. Kdyby byla nějaká další barracuda, vůbec bych se nezlobila.

Barracuda je vynikající ryba a jak jsme koukali na trhu, i velmi drahá.

Už jsme po večeři a z města se k nám nese pochodová hudba. Samozřejmě, něco se děje kousíček od nás, hodíme na sebe bundy a jdeme se podívat.

Začíná období karnevalů a tady mají náš první letošní karneval. Jsme v maličkém městečku, a tak i karneval je maličký, ale o to krásnější.

Všichni se ohromně baví. Mají tady hudební skupinu Auethna, mladí kluci, kteří hrají městečku jako o život a samozřejmě mažoretky.

Ty jsou tady ve velké oblibě a nesmí chybět na žádném karnevalu.

Ovšem, nejkrásnější jsou maličké děti v krásných karnevalových kostýmech.

Takže je tady pirát, žabička, beruška a samozřejmě princezny.

Takže, dnešní den byl plný krásných zážitků a veskrze úspěšný.

Dnešní trasa je: 36 km