12.2.2018 Taormina - Sicílie

Maličko se pochlubím tak, takto dopadla včerejší bábovka.

Nechtěla jsem jí ještě teplou večer krájet a tak na focení se dostala až dneska. Nemám bábovkovou formu a hlavně, remosková mísa je velká, alespoň na klasické množství těsta.

Takže máme takovou bábovkou buchtu s dírou uprostřed. To taky není marné a hlavně, Zdenda říká, že je výborná, a to je nejdůležitější.

Dnešním cílem je Taormina, prastaré městečko vysoko na náhorní plošině hory Monte Tauro s výhledem na Etnu.

Než se ovšem do Taorminy vydáme, je potřeba si pečlivě nastudovat trasu, protože městečko je vysoko, jede se k němu po velmi úzkých serpentinách a může se velmi lehce pro nás stát pastí.

Hlavně, téměř není kde zastavit. V sezoně to může být hodně velký problém,

protože jednak je Taormina opravdu překrásná a druhak má nádherné pláže, které podle fotek jsou v létě doslova našlapané a všichni ti lidé někde parkují a parkovacích míst tu není nijak mnoho.

Takže, mimo sezonu se můžeme uchytit na autobusovým nádraží, které je vysloveně na dostřel vstupní brány Porta Messina.

Nedělám si iluze, ale v létě bych tady parkovat asi vůbec nezkoušela. Pod městem je několik záchytných parkovišť, jak je vidět na mapce, a dokonce z oblasti Mazzara vede ke starému městu lanovka za 1,5 eur.

Jinak bude nejpohodlnější jet autobusem, protože krpál je to docela slušný a absence chodníků u silnice udělá z výstupu k městu adrenalinovou záležitost. Nicméně, my už jsme ve městě a jak je vidět i podle mapky, je to vskutku malé město, ale překrásné.

Každý, kdo tudy jede, nebo jinak, každý, kdož se v této oblasti ocitne, tak po Etně je to docela určitě Taormina, která by nás neměla minout. Nemá cenu popisovat všechny památky, ale na celém městě je znát přítomnost bohatých finančních zdrojů.

Není mým úkolem pátrat, jak je možné, že tady je to tak pěkné, zrekonstruované, čisté a luxusní. Ať už je to jak je to, pro nás je důležité, že tady to zkrátka umí a umí přilákat turisty, kteří tu nechají spousty peněz. Miniaturní město a tolik luxusních prodejen se hned tak nevidí. Zástupci všech světových značek mají na hlavní třídě Umberta I své obchody. Přitom, není tu nijak závratně draho a dát si kávu na hlavním korsu není až tak tragické. Maličké vedlejší uličky jsou úchvatné. Po velmi dlouhé době jsme v opravdu překrásném městečku, a přitom nám na prohlídku a projití pár uliček postačí dvě až tři hodinky a můžeme pokračovat dál v cestě.

Tak jen pár foteček na ukázku a trochu povídání pro ty, kdož zde už byli, na upomenutí a pro vzpomínku na jednu velkou, mnoha set let starou krásu. Tímto domů zdravím moji báječnou kamarádku a přítelkyni, která tuto oblast velmi miluje a stále na ní vzpomíná.

Hned na kraji procházíme velmi starou bránou Messina.

Tam uhneme vpravo do turistické kanceláře v Palazzo Corvaja, kde nafasujeme mapu starého města a zároveň pokyneme davům, které se tísní pod balkonem.

Jedná se o typický normansko – gotický palác.  A už jdeme po hlavní třídě Corso Umberto I.

Tady si můžeme ukroutit a vykroutit hlavu, protože tak skvostné středověké domy hned tak někde neuvidíme.

Samozřejmě, vše je tu velmi vkusně a elegantně renovováno a rekonstruováno.

Pomaličku, dejme si na čas, protože tady není kam pospíchat, dojdeme na náměstí, Piazza 9 Aprile, které je ideální na odpočinek.

My jsme si dali z domova bábovku a čaj z termosky, ale můžeme si dát kávičku na sluníčku nebo pod pergolou,

můžeme si posedět na lavičce a kochat se úžasným výhledem na moře

anebo se můžeme jít podívat do kostela sv. Augusta a tam se v létě schladit.

Zkrátka, tady můžeme spočinout a odpočinout.

 

V rohu náměstí je další ze sbírky hodinových věží, a to Torre dell Orologio. Hodinová věž pochází z 12. století a pokud jí projdeme, dostaneme se na Piazza del Duomo.

Opět nádherná kašna, ukázka barokní práce z roku 1635. Dvounohý kentaur s hlavou a poprsím anděla, který zdobí kašnu je chloubou tohoto náměstí.

Pak už tu máme katedrálu z 13. století, která ovšem na sobě nese známky renesanční přestavby z 15. století.

A už nás vítá poslední brána Porta Catania a tím vlastně máme skoro celou tu hlavní  Taorminou prohlédnutou. Nám však ještě zbývá několik překrásných uzoučkých uliček, kde si sousedi mohou podávat nad hlavami turistů z okna do okna proti sobě kávu nebo sklenku vína.

Ty uličky velmi doporučuji na probádání a procourání.

Není jich mnoho a stojí za námahu.

Taormina je město, kde se umí k turistům chovat, kde si všech turistů nesmírně váží, kde vědí, že turisté jim a pro ně nesou peníze.

Samozřejmě, není to o nějaké podlézavosti nebo vlezlosti, to ani náhodou, je to o slušnosti, je to o úsměvech, hezkém pozdravení, decentnosti a jednání na úrovni.

Vracíme se k autu a jedeme dolů k pobřeží do dalšího miniaturního městečka Saint Alessio Siculo. Zdenda opět našel příjemné parkování až na konci pobřežní silnice.

Opět, v létě by to byl velký problém, téměř nemožné zde zaparkovat, ale teď nikomu nepřekážíme. Pravdou je, že hned přes koryto horské řeky je velký kemp pro bydlíky, kde i dneska parkuje asi 10 kolegů.

Cenu nevíme, ale podle starého katalogu je cena 17 eur, ale co vše se ještě připlácí, to opravdu nevím.

Večer jsme ještě zvládli karneval, který sice měl být, ale nebyl. Půlku města hlídá policie, aby za uzavírky neproniklo ani kolo a my čekáme a čekáme. Avízovaný začátek průvodu alegorických vozů se stále posouvá a jediné, komu to nevadí jsou děti v kostýmech. Nakonec po více jak dvouhodinovém čekání odcházíme. Alegorický vůz je porouchaný, ucpal vjezd na most a dneska se nic slavit nebude. Policistka nám řekla, ať přijdeme zítra, že se vše přesouvá a šmitec, spadla klec. Žádný problém. Když to nevyšlo dneska, tak to vyjde zítra. Vždyť jaro teprve začíná!

Dnešní trasa je:  47 km