27.2.2018 Pompei - Itálie
Dnešní den by mělo být krásně, ovšem ranní otevření okenic nevěstí nic dobrého.
Naše příjezdová silnice.
Pro změnu sněží, a to poměrně hodně.
Musíme dojet kousek silnice SS 163 a pak už bychom měli mít vyhráno. Stoupáme do kopce a situace se poněkud zhoršuje.
Uježděný sníh, který je trochu níž mokrý se mění v jednolitou vrstvu uježděného sněhu a na kopci už je to pro nás poněkud problém.
Není to nic tragického, jasně, v Čechách jsou hromady sněhu a ti, kteří jezdí v zimě bydlíkem na hory by se akorát pousmály nad našimi pár centimetry, ale tady je to o něčem jiném. Máme před sebou několik kilometrů poměrně slušného klesání a pokud vezmu v potaz, že spousta místních si evidentně nedělá vrásky se zimním obutím, tak bychom mohli mít opravdu velký problém.
Zdenda je velmi zkušený, mnoho let v kamionu mu dalo spoustu erudice, ale Ti proti nám a za námi mohou mít zkušeností méně a nestojíme o to, aby se o nás někdo opřel anebo se k nám podíval, jak máme v kufru uklizeno. Zkrátka, na vršku je velmi příhodné parkoviště a Zdenda velmi rozumně zajel a našeho Flíčka uklidil do bezpečí.
V rychlosti jsem v hlavě překontrolovala stavy zásob vody, plynu a samozřejmě potravin a zodpovědně mohu prohlásit, že tu s klidem několik dní vydržíme. Samozřejmě, nebude to nutné, ale připraveným štěstí přeje a sluníčko nás velmi rychle vysvobozuje. Jakmile se prodere skrz mraky, okamžitě se sníh začíná rozpouštět a my můžeme pokračovat v cestě do Pompejí.
Pompeje a pohřebené město pod sopečným prachem je dnešním cílem. Celý týden to takto plánujeme, protože podle předpovědi má být dnešek krásným a slunečným dnem. Zítra bude sluníčko ještě pár dopoledních hodin a pak se bude opět počasí horšit a mělo by opět další týden téměř souvisle propršet.
Takže, dnešní den je ideální na celodenní couračku po dávném městě a návštěvu muzea. Archeologickou lokalitu není problém nalézt, v Pompejích je spousta ukazatelů, ale nedá se nikde zastavit, jedině na placeném parkovišti. Měli jsme vybrané místo u nákupního centra, ale i tam je parkování hrazené, 10 eur na den. Jediné, co nás udivuje jsou hrozny návštěvníků u zavřené brány.
Sklizeň oliv je taky pod sněhem.
Dozvídáme se, že díky dešti a následnému sněžení je dneska památka uzavřená. Bingo. Máme ohromné štěstí. Jediný den v dlouhé řadě deštivých dnů, jediný den, kdy má celý den svítit sluníčko a skutečně svítí, tak je zavřeno. Zítra máme v plánu Vesuv a ten, jak to vypadá, je také v ohrožení. Uklidili jsme se na parkoviště u Mc Donalds, protože má jednak slušný připojení, které chytneme na anténu v autě a druhak má velké parkoviště a asi tu i přespíme. Jak jsme projížděli Neapolí, neviděli jsme jediné kloudné parkoviště, kde bychom mohli stát na noc, kde bychom mohli přespat. Všude jsou mraky aut a parkovišť je opravdu hrstka. Každá ulice, boční ulička a každé místečko je neskutečně našlapané auty. Bohužel, díky sněhu, který nás zdržel, parkování u Pompejí a zjištění, že dneska je zavřeno se den přehoupl už přes poledne a na výjezd na Vesuv je už poměrně hodně hodin a nemá cenu se tam hrnout na večer. Je to s podivem, na Etnu vedly tři silnice, ale na Vesuv vede jen jedna.
Na Etně byla základna sypačů a silniční techniky, vše připravené zasáhnout, tady tak nějak, kde nic tu nic. Jedinou zmínku jsme našli, že v případě nepřízni počasí se ta jediná silnice uzavře a je vymalováno. Na Etně je lanovka, několik restaurací a velký hotel s celoročním provozem, ale tady je jen dřevěná chatička jako pokladna a nic víc, pokud ovšem nepočítám pár letních stánků se suvenýry. Na Etně je několik webových kamer, které kromě kopce snímají parkoviště z několika pohledů, ale tady opět není nic takového. Neodvažuji si vůbec představovat, kdybychom tam večer vyjeli, na parkovišti přespali a v noci přišla chumelenice a my tam zapadali sněhem. Silnice nahoru je dost příkrá a serpentiny jsou přímo luxusní, ale ve sněhu, no asi bychom tam opravdu museli počkat, než se sníh rozpustí, než sleze a nás vysvobodí sluníčko.
Odpoledne jsme alespoň využili k práci na počítačích, dodělali jsme si co nebylo hotové. Zdenda si plánuje další naše putování, já jsem dodělala resty v cestopisu, přidala jsem nový recept, který se hodí na vaření na cestách, a tak vůbec.
Odpoledne uteklo jako voda a je večer. Dny tak strašně rychle utíkají, až nám to bere dech. Oba dva máme pocit, že jsme vyjeli před pár měsíci a už jedeme čtvrtým rokem a ani nám to nepřišlo.
Dnešní trasa je: 57 km
