29.9.2018 Pavia - Itálie
Včera jsme si dali den odpočinku, stoupli jsme si na velmi příjemné místo přímo u řeky a bylo nám tu skvěle.
Pod námi v řece akorát dva rybáři a jinak nikde nikdo. Skvělé místo na odpočinek nebo krátkou zastávku. Ovšem, co nás mělo varovat, že jsme měli na kapotě spoustu zelených brouků, takových ploštic, která se sice nijak nevnucovali, ale nakonec jsme jich měli plné auto.
Něco příšerného. Až pozdě jsme si všimli, že ohromné stromy osik mají kompletně ožrané listy a ty stromy jsou brouků plné. My jsme ještě v 10 h večer likvidovali zalezlé brouky všude možně, a to jsme měli všude sítě, ale oni podlezli pod sítí. Brrrr, snad už jsou lepší komáři, kteří se dají vyplašit a zabít.
Tihle brouci zalezou do těch nejnemožnějších dírek a pak se s večerem vydají na pochod. Jak jsme si všimli, mají tady těch brouků docela úrodu a už ostřížím zrakem sledujeme kam si stoupáme, jestli náhodou stromy v okolí nemají okousané listy.
Takže, ráda bych toto místo doporučila, ale vzhledem k síle brouků je pro stání zcela nevhodné, škoda.
Pavia je další starobylé město v oblasti Lombardie, kam míříme. Není to až tak velké město a prohlídka starého města nám zabere jedno odpoledne.
Máme kliku, je zrovna sobota, a to znamená trh, který si opět užíváme. Je to takové milé zpestření a my si můžeme koupit hroznové víno za 1 eur, což je skvělá cena.
Není sice tak krásné a úžasné, jako víno za 3 eur, ale my ho stejně hned sníme, a tak není důvod si stýskat.
Samozřejmě, centrum zdobí ohromná katedrála z červených cihel, která je třetí největší v celé Itálii. Stavba katedrály je dost dlouhá a zakončená velkým neštěstím.
Není mnoho katedrál, které se stavěly víc jak 400 let. Začátek stavby je uváděn v roce 1488 a dokončení až v 19. století. Jenže, v roce 1989 se zřítila zvonice a zabila 4 lidi.
Na Piazza di Leonardo da Vinci se tyčí poslední dochované hlásky.
Původně se nad starým městem tyčilo víc jak 100 hlásných věží, ale zůstali jen tyto tři. V maličkých střílnách mají domov papouškové.
Sedíme na lavičkách a pozorujeme, jak vlétávají do děr ve věžích, jsou příšerně ukřičený, ale krásný.
Co ještě stojí za zmínku je prastará univerzita v Pavii. Je to opět, jedna z nejstarších univerzit v Evropě. V 9. století byla založena jako učení a v 14. století byla prohlášena za univerzitu. Nejslavnějšími studenty byl Kryštof Kolumbus a Alessandro Volta.
Tak ten tu má hned velkou sochu, ale i jinak je areál univerzity velmi pěkný. My jsme ještě nakoukli do Knihovny, která je pozoruhodná.
Pan knihovník nám velmi ochotně rozsvítil, abychom si mohli vše v klidu prohlédnout.
Samozřejmě, ani se nám nechce domů. Spousta krásných uliček, náměstí a zákoutí. V jednom takovém dvorku si dáváme svačinku.
Tady mají pro ušlé poutníky, návštěvníky anebo jen pro hezký pohled z okna pěkné sezení s krásnou ženou z mramoru.
Co nás udivilo, je to, jak málo se tu pohybuje kol a téměř žádné cyklostezky. Oprati východní části severní Itálie je to ohromný rozdíl. Tady není vidět téměř žádné kolo, jen ojediněle a tomu samozřejmě odpovídá absence jakékoliv vyhrazené části silnice pro cyklisty.
Pravda, pár jsme jich viděli, ale to bylo spíš jen, aby se neřeklo. To samé bylo v Miláně, tam bychom byli na kolech dost nešťastný.
V Pavii zůstaneme ještě v neděli a v pondělí. V úterý jedeme dál směrem na Janov.
Dnešní trasa je: 58 km
