19.3.2019 Clochemerle - Francie

Tak, přátelé dorazili, ale protože v Německu měli několik dopravních kolapsů a dálnice stála, přijeli až hluboko po půlnoci.

Samozřejmě, jsme se na ně moc těšili, a tak jsem opět pekla jablečné štuclíky speciálně pro Karla, který je miluje.

Clochomerle je maličká vesnice známá svým pisoárem na jediném náměstí, které tu mají. Clochomerle je zároveň vesnicí, kde je vše podřízeno turistům, návštěvníkům, ale tak pěkně, že jsme vtažený do místní atmosféry, aniž by nám to bylo, jakkoliv nepříjemné.

Nádherné dřevěné maličké divadýlko,

kde se po zmáčknutí páčky

aktivuje hra o čtyřech dějstvích.

Clochemerle nebo Vaux en Beaujolais je slavná vesnice na kopci, která se nachází v srdci vinic Beaujolais.

Za svůj název vděčí slavnému románu Gabriela Chevalliera, který je poctou zemitosti, joie de vivre a dobrému humoru.

Byl to ohromný úspěch, jakmile byla kniha v roce 1934 publikována a píše se, že „V roce 1934 se otřásla Francie smíchem smíchu“.

Slavný román Gabriela Chevaliera, je inspirován vesnicí Vaux-en-Beaujolais, kde strávil dovolenou.

Základ knihy je o životě na venkově mezi oběma válkami a stavbou nového pisoáru "pissotière" v centru malé vesnice Clochemerle. Tato nová "vesnická vesnička" se stává centrem dění. Clochemerle je nyní klasikou komické literatury.

Kniha měla okamžitý a trvalý úspěch, s nákladem v milionech kopií, kniha se postupně přeložila do 26 jazyků, dočkala se filmového a divadelního zpracování.

Název místa, vynalezený Gabrielem Chevallierem dnes vstoupil do běžného jazyka a používá se k označení lokality „zmítána nepokoji burlesky “.

Satira o smyšleném městě byla tak populární, že hned několik vesnic se hlásilo k modelu vesnice, která byla použita v knize "Clochemerle-en-Beaujolais".

V roce 1956, Gabriel Chevallier definitivně zapečetil osud Vaux v Beaujolais tím, že rozpoznal Vaux en Beaujolais jako místo inspirace pro Clochemerle a tím ukončil dohady o tom, která vesnice by měla tou Clochemerle být.

Městečko je obdivuhodně krásné, domy jsou vyšperkované a na hlavním náměstí je kde co. Maličké muzeum spisovatele, krásná prodejna vína spojená s kamenným sklepem, kde si můžeme velmi pohodlně posedět.

Přátelé tu byli v létě a říkali, že v létě je náměstí plné turistů, které sem přivážejí autobusy a tak podobně. Však je na obvodě městečka – vesnice několik velkých parkovišť, vše zdarma, ale bohužel, tím jak je vesnice v kopci, tak všechna parkoviště jsou hodně z kopce. Jediné jakš takš parkování v rovině je u místní mateřské školy, kde se dá také velmi dobře stát, aniž bychom nějak překáželi.

Odpoledne se k nám ještě připojila Dita, která nám domluvila návštěvu jednoho vinného sklepa u vinařů, které zná. No, co budu povídat dál. Seděli jsme dlouho do noci. Přinesli jsme tác dobrot a na oplátku dostali domácí tlačenku. Vinařům chutnali moje štuclíky a čokoládové muffiny, i k vínu, se kupodivu dají jíst. Koupili jsme si sebou nějakou lahvinku vína, ale více vína jsme dostali a vypili a spokojeně jdeme domů.

Slíbila jsem upéct nějakou dobrotu, než odjedeme. Jaruška mi přivezla listové těsto, skořicový cukr a ještě mi s Ditou vypomohly jablíčky na štuclíky. Tak ráno holt musím něco upéct. Musím ještě říct, že celý úspěch večera byl hlavně díky Ditě korunován nádhernou atmosférou.

V pozadí otec se synem, Dita a kamarád. Pánové jsou, jak jinak vinaři, kteří vlastní v okolí vinice a ty flašky vyrovnané do výšky jsou plné vína. Takto byly flašky vyrovnány za Ditou do výše člověka, venku a za sudy. Neskutečné množství vynikajícího beaujolais. 

Není nad to, že nám Dita vše překládala a my se tak od místních vinařů dozvěděli spoustu podrobností o pěstování, sklizni a zpracování vína. Mohli jsme se na spoustu věcí vyptat, což bylo naprosto skvělé. Tím bych ráda Ditě poděkovala, za nás všechny. Skvělý překlad a skvělé seznámení se skvělými lidmi. Byl to zážitek.