26.3.2019 Sarralbe - Francie

Pomaličku, polehoučku se propracováváme k Německu.

Přesto, co se nám na konci roku ve Francii stalo, tak je tu krásně. I to Azurové pobřeží bylo hezké a cesta vnitrozemím, paráda.

Nemohu si na nic stěžovat. Pokud si dáme práce, nalezneme stání s vodou zdarma, parkovišť ve vnitrozemí je pro nás dost a zdá se, že i bezpečných. Každopádně jsme už žádný útok nezažili, a to je dobré.

Než přejedeme hranice, stojí nám v cestě ještě pár nádherných starobylých městeček, které si samozřejmě nenecháme ujít. 

Jen já se nějak valně necítím, respektive cítím, že se o mě pokouší nějaká choroba, a tak se léčím paralenem, který pravda, moc nepomáhá. Ládujeme do sebe vitamíny a snad bude lépe.

Poslední městečko Sarralbe kam míříme a pak už se definitivně rozloučíme na pár měsíců s Francií.

Zdenda jako by si chtěl poslední den vychutnat, tak naplánoval trasu těmi nejnemožnějšími cestami mezi poli a lesy.

Konečně, po dlouhé době si užíváme krásné smrky. Tady ještě nejsou tak mohutné, jak jsme zvyklí, ale i tak jsou krásné a připomínají nám, že už se blížíme k domovině. Občas nám na cestičce mezi poli uhne vyděšený sedlák, který tady nikdy nic takového neviděl.

Náš naleštěný Flíček a kam jen oko dohlédne pole, lesy, louky. Samozřejmě, okolo nás je i spousta pastvin, kde už tráva pěkně vyrostla a na ní se už spokojeně pase dobytek. Moc se mi líbí, že i tady mají krávy u sebe telátka, což dříve u nás nebylo vidět.

Maličké městečko Sarralbe nám poskytlo moc příjemné parkoviště pro obytná auta.

Nic tady není, ale potěší pět míst vysloveně vylajnované a rezervované pro nás. Za zády máme krásnou katedrálu kde už sedí čápi na hnízdě.

Pár si hlídá své hnízdo, jeden z partnerů už sedí na vejcích a dva další čápi jsou v bezpečné vzdálenosti. Domnívám se, že sem přilétli loňská mláďata, ale to je jen můj dohad. Aspoň, na mě působí jako odrostlé děti, které rodiče už u hnízda nechtějí.

Dnešní trasa je: 172 km