5.7.2019 Lille - Francie
Zdenda nakonec našel perfektní stání a vymyslel trasu do Lille.
Nestojíme u nákupního centra, ale v maličkém městě Deulémont na břehu kanálu de la Deule, který vede až do Lille.
Samozřejmě, je to mnohem příjemnější než jet sice po cyklostezce, ale po silnici.
Máme to 18 km na kraj města a pak ještě budeme počítat nějaký kilometr po městě a máme hned 38 km jako prd. Je nádherný den.
Sluníčko svítí, občas je pod mrakem a pofukuje vítr, takže ideální počasí pro výlet na kolech, aniž bychom byli splavený, spařený a upocený.
Samozřejmě, elektrokola jsou báječný, a i když je tu rovina, tak je to pohoda a velmi příjemné cestování. V tomto případě patří můj nehynoucí dík Alence a Zdendovi za to, že vlastně až díky jejich zkušenostem, chvále a superlativům na adresu elektrokol jsem na elektrokola kývla a dodnes je považuji za nejlepší investici.
Takže, za mne, elektrokola jednoznačně doporučuji a pak už je jen na mě, jestli vyřadím elektropohon a šlapu na fyzičku anebo, jestli si maličko pomohu.
Na celodenní výlet je potřeba mít něco k obědu, a protože je vedro, tak moc se mi samozřejmě vařit nechce, ale něco sebou na oběd mít musíme.
Pak nastupují recepty, které vynikají svojí jednoduchostí, rychlostí a hlavně, jídlo jde jíst studené. Takto jsem včera večer uvařila další variaci na těstovinový salát, tentokrát z mletého masa.
Na osmahnutou cibuli vyklopím mleté maso, rozklofu dřevěnou vařečku na malé kousky, orestuji s kořením a pak na pánev postupně nandám vše, co mám v lednici a co máme rádi.
Tentokrát máme makarony, které jsou vynikající a na pánev jsem na mleté maso postupně naházela papriku, jedno nadrobno nakrájené rajče, žampiony, olivy, kukuřici a hromadu pórku.
Já jsem ještě nakonec přidala drobet kečupu. Nechám podusit a dobrota je na světě.
Směs vmíchám do těstovin a rovnou rozdělím do krabiček jednak na oběd a na pozdější konzumaci do lednice.
Město Lille je velké, ale my jedeme rovnou do historického centra. No, „kouzelné staré městské jádro se všudypřítomnou vlámskou atmosférou“ jak nám bylo průvodcem slibováno se až ta moc nekonalo.
Nevím, viděli jsme hodně daleko krásnější historická centra a tot rozhodně nepatří k těm nejhezčím. Nicméně, statečně jsme objeli všechna zajímavá místa a můžeme jet domů.
Až na to, že jsem se dneska docela hezky ztratila, neudálo se cestou nic mimořádného.
Už několikrát jsem se zmiňovala, jaký mám báječný, lety vypilovaný a téměř neomylný orientační smysl a to se ukázalo zrovna dneska. Odjíždíme boční uličkou a já se jen maličko zdržela, fotila jsem ještě poslední obraz katedrály a jedu za Zdendou.
Ovšem, neomylně a s naprostou jistotou o správném směru jsem odbočila ne doprava, kde už Zdenda pomaličku, čekaje na mě odjížděl, ale doleva v domnění, že jsem se zdržela více a Zdenda je už trochu dál.
První křižovatka mě zmátla, Zdenda nikde a já nevím, kam jet. Sundávám helmu a čekám, čekám a Zdeneček nikde. Bídák mě tu nechal a já samozřejmě vůbec netuším kam jet dál.
Naštěstí, mám telefon a ten mě zachraňuje. Vracím se zpět k oné uličce a tam se šťastně shledáváme a naštěstí už mě Zdenda zná, a tak se zdržuje komentáře.
Auto nacházíme v pořádku, je už pozdě odpoledne a než připravím lehkou večeři, Zdenda myje kola, sprchování mužstva a máme večer.
Zdenda sleduje tenis a já se po večeři pouštím do psaní. Ještě mám jeden restík a tou jsou tabulky za minulý měsíc.
Takže, napravím, data mám po kupě, vše spočítáno, podtrženo, sečteno, vynásobeno a vyděleno. Ještě zbývá použít nějakou tu funkci, statistickou toleranci, zjistit a nebo rovnou stanovit horní a dolní mez a je to. Když ten čas tak strašně rychle letí.
Dnešní trasa je: pohodových, příjemných, krásných 38 km.