7.7.2019 Saint Venant - Francie

Dojeli jsme do hezoučkého městečka Saint Venant, kde jsme měli v plánu natankovat vodu.

Měla tu být voda zdarma, výpustní místo a docela slušné parkování u kanálu. Vše je jinak, dojíždíme a něco se tu chystá.

Na servisní parkoviště se nedostaneme, to už je za ohradou, kde se pomalu vztyčují stany.

Naštěstí máme moc hezké místo hned vedle a jdeme na procházku.

Bude tady zítra velká sláva a velitel vozu rozhodl, že zůstaneme a podíváme se, jak se tu umí bavit.

Dneska jsme byli na nákupu a opět jsem mírně, ale jen mírně rozladěná.

Ceny ovoce a zeleniny jsou hodně vysoké, a to nesu velmi těžce. Miluji ovoce v jakékoliv podobě a ten, kdo mě zná ví, že sním z ovoce úplně vše, co mi přijde pod ruku. Jak říkám, za mísu třešní, angreštu nebo rybízu dám půl království.

Do hrachového pole si sednu a nevstanu, dokud nejsem hrášku vysloveně přejedená. Zkrátka, ovoce miluji a pokud je cena vysoká i v plné sezoně, je mi to líto.

Tady, ve Francii je zelenina a ovoce poměrně dost drahé, a tak si tuto radost kupujeme po troškách.

Tak jen pro ilustraci, nektarinky v misce 3,5 eur, jablíčka 2 kg pytlík (většinou obyčejný druh) neklesnou pod 1,5 eur, melouny stále stojí skoro 25.- Kč za kilo, cibule 1,7 eur a brambory 1,2 eur, řapíkatý celer 100gr 1eur, takže svazek vyjde cca na 200–250 Kč, mrkev je laciná – 1,1 eur, ale jinak, rajčata, ty nejlacinější okolo 3 eur a papriky ještě neklesly pod 4 eur což je 100.- Kč, ledový salát okolo 2eur za maličkou hlávku a tak bych mohla pokračovat.

A protože drobně hlídám rozpočet, tak mi takovéto ceny drobně vadí. Je to pro nás hodně, a tak když zeleninu dávám třeba jako oblohu, tak opravdu střídmě.

Není to o tom, že si uděláme k obědu mísu salátu, ale na kraj talíře nakrájím jedno rajče a tak podobně. Takže, s ovocem a zeleninou to tu žádná hitparáda není. Jak jsme projížděli, tak mohu zodpovědně prohlásit, nejlevnější bylo Německo, pak stejné a o málo vyšší ceny Nizozemí, Belgie už byla mnohem dražší a Francie to korunuje.

Stojíme vlastně u zadních traktů zahrádek, které má řadovka domků u silnice.

Věděli jsme, že hned pod autem je kurník, ale perfektně čistý, nesmrdí a ty dvě slepice, no, o těch ani nevíme, ale jaké bylo pro nás příšerné zjištění, že pan majitel u těch dvou slepic má i kohouta. Ten bídák celý den prochrápe, proto jsme o něm vůbec nevěděli, a v půl čtvrté začal. Prokokrhal se až do sedmé hodiny ráno a pak určitě vysílením usnul, ale já jsem jako mátoha. Bylo zajímavé, že jednotlivé pauzy mezi kokrháním měl tak nastavené, že člověk vlastně začal znovu upadat do spánku, načeš se znovu ozval vysokým táhlým příšerným kokrháním a já jsem mohla vstávat.

I Zdenda nesl ranní symfonii dost útrpně, a to máme velmi tvrdý spánek. Kdesi jsme spali u plotu letiště, kde startovali a přistávali dopravní letadla, a to nás nechalo absolutně v klidu, ale není nad vesnického kohouta. Na něj nemá žádné dopravní letadlo a ani nepomohlo vyhrožování, že takový kohoutek na červeném víně je delikatesa.

Od nedělního rána se začínají sjíždět stánkaři a dobrovolníci připravují sendviče a pohoštění, které se tu prodává vyloženě lacino. Tady to mají zařízené tak, že si v jednom stánku koupíme jakési poukázky a na ty pak můžeme koupit klobásky, víno, pivo a bagety. Mají to hezky udělané.

V poledne už je místní velká atrakce a to, shazování z lodí. U nás jsme známe rytířské turnaje, koně a shazování dřevcem, tady je to stejné, jen místo koňů jsou lodě.

Dvě lodě na povel zaberou, rozjedou se proti sobě, pak na povel zvednou pádlo a už se k sobě blíží poměrně vysokou rychlostí.

Na konci dřevna je obalenou koule, kterou se snaží bojovníci zasadit ránu do oblasti ramene a vyhodit protivníky ne ze sedla, ale z lodi.

Každá posádka má pro každého svého člena dva pokusy.

Celé městečko je na břehu kanálu a fandí.

Ohromné pódium s aparaturou a spousta skupin od dětiček po dospělé tancuje a cvičí na různé melodie. Všimli jsme si jedné zajímavé věci.

Téměř v každé skupině se nakde nějaké obézní dítě nebo sinější slečna nebo mamina a všem je to fuk. Nevím, ale věřím tomu, že pokud slečna nemá perfektní postavu, tak by v takovéto skupině asi vystupovat nemohla, nemohla by se předvést a cvičit nebo tančit.

Tady je to naprosto normální a nikomu nepřijde divné, že hubeňoučké děti mají mezi sebou někoho silnějšího. Vše ukončilo vystoupení maminek, kde také byla jedna maličko naducanější, ale vůbec to nepůsobilo divně a všichni přihlížející vehementně aplaudovali.

Faktem je, že všechna vystoupení byla perfektně nacvičená a sladěná s hudbou.

V jednom stánku prodávali hranolky a ty tak voněly, že jsme neodolali a dali si jednu porci na půl. Ovšem pán od hranolků nedbal na velikost porce, ale na množství zájemců. Tak všichni měli sice misku plnou hranolek, ale okolo na tácku rozsypanou další misku.

Zkrátka, tady si na nějaké porce nepotrpěli, a to co měl v cedníku, tak na ten tácek nandal. No jo, jenže, my jak jsme si odvykli smaženým jídlům, tak nám bylo těžko. Hranolky byly vynikající, čerstvé, příjemně osmažené, řádně okapané a zkrátka výborné, ale pro naše žaludky už je to těžké jídlo, i když je ho málo. V autě vůbec nesmažím a pak, když se dostaneme k smaženému řízku, který Zdenda miluje, nebo jako teď k smaženým hranolkům, tak pak nás oba dva bolí bříško.

Večer už vše uklízí a my doufáme, zítra projedeme na stání pro obytná auta, natankujeme vodu a pojedeme dál. Před námi je městečko Cassel s nejvyšší horou Vlámska.

Včerejší trasa byla: 41 km