12.7.2019 Cap Griz- Nez - Francie

Jsme v oblasti Opálového pobřeží (Côte d’Opale).

Je to část francouzského pobřeží na břehu Severního moře a kanálu La Manche, která na východě sousedí s Belgií a nachází se naproti anglickým útesům za kanálem La Manche a pokračuje dál až k městečku Berck, Berck sur Mer, kam také ještě letošní léto pojedeme.

Je to kus nádherné přímořské krajiny. Pídila jsem se po názvu Opálové pobřeží a tady je jedno z vysvětlení.

Jelikož se jedná o nádherný kus krajiny s divokými rozeklanými útesy, větrem bičovaných pláží, impozantními křídovými útesy s nebetyčnou výškou a malebnými vesničkami, jak praví klasik, stahovali se k nejpřitažlivějšímu úseku severofrancouzského pobřeží umělci a význační lidé zde měli své letní byty a ti nazvali tento úsek Opálovém pobřeží díky opalizující barvě jak moře tak útesů v zapadajícím slunci.

Zatím jsme měli pod mrakem, tak to opalizující nádheru jsme ještě neviděli, ale doufám, že se nám taky poštěstí. Je to velmi krátký úsek, 40 km pobřeží, jak píše průvodce, ale i 240 km jak je uvedeno na internetu. S pohledem na mapu je to jasných 240 km, v průvodci jim asi vypadla dvojka před čtyřicítkou.

Asi nejznámějším místem je Cap Griz – Nez kde je zároveň veliké parkoviště jak pro osobáky, tak pro nás a autobusy. Neskutečný provoz obytných aut bere dech. Až na tokovém to místě si uvědomujeme, sílu, množství obytných aut, které se jen v této oblasti pohybují. Je málo těch, kteří přijedou, tak jako my, odpoledne, projdou si oblast, za grilují, posedí a dopoledne jedou dál. Funguje to jinak.

Přijedou, proběhnou trasu a už odjíždějí na další místo. Několikrát za odpoledne se komplet vyměnilo osazenstvo našeho parkoviště, a to je nás tu okolo 15 aut.

V noci najíždějí další, a dokonce dneska v noci nás málem kolega z Belgie naboural.

Nebýt toho, že byl Zdenda ještě po jedné hodině vzhůru, nebýt toho, že po několika letech nefunkčnosti předevčírem uvedl do provozu houkačku na volantu, tak nebýt toho všeho, měli jsme mezinárodní návštěvu.

Kolega byl zřejmě už hodně unavený, couval na místo mezi námi a dalším kolegou a podle všeho, neměl asi i moc zkušeností, a tak nějak přehlédl, že už ho máme skoro na čumáku.

Zdenda říká, že to bylo vyloženě o centimetry. Naštěstí kolega uslyšel troubení a naštěstí zastavil, jinak jsme měli velmi vážný problém.

 Úžinou mezi námi a Anglií propluje každý den okolo 600 lodí, a to sleduje a radarem zajištuje ohromný maják, který je celý z betonu a velmi, velmi nevzhledný.

Viděli jsme neskutečné množství nádherných, vznosných, elegantních a impozantních majáků, ale tento je vysloveně podřízen funkčnosti. Hromady šedivého betonu.

Samozřejmě, ostnatý plot nás k němu nepustí, ale podle dobových snímků, které lemují celou cestu až na mys, tu kdysi býval nejen maják, ale i elegantní restaurace. Jistě, tenkrát tudy neproplouvala taková síla lodí a nebylo potřeba jim na cestě pomáhat.

Jak je vidět, i tady to umí pěkně fouknout.

Dnešní trasa je: 20 km