14.7.2019 Wimereux - Francie

Dnes máme za sebou velký kus cesty urazili jsme nádherných 12 km k městečku Wimereux,

parkujeme na okraji ohromné písčité duny, před kterou je velká písčitá pláž.

Dnešní cestu jsme si ale ještě rozdělili na dvě části před obědem jsme navštívili vesničku Ambleteuse

s její nádhernou pevností, která se jakoby vynoří z Lamanšského průlivu.

Ambleteuse je jedním z přístavů, které Julius Caesar používal pro svou invazi do Británie v roce 54 př.nl,

Konečně si zas užíváme mořské pobřeží, tak jak jsme si naplánovali a o čem je naše cesta. Pomalu ale jistě se nám díky Zdendově plánování daří postupně zdolávat pobřeží Evropy. 

Musím, ale přiznat, že bych dneska byla mnohem raději někde na Peloponésu, nebo Krétě a tak podobně, nebo v Norsku, kde by Zdenda nalovil spoustu tresek až bychom je rozdávali pocestným.

Nebo bych jela kamkoliv, kde je krásné, teplé, průzračné moře.

Nechci si stěžovat, to bych zase byla nespravedlivá, ale občas mě ten náš plán pěkně štve, to když vidím na FB kolegy cachtající se v nádherném průzračném moři. Ale pak to přejde, my po horkém dnu máme příjemný noční chládek a druhý den je lépe.

Kupodivu, na to, jak se píše v superlativech o Opálovém pobřeží,

že je to nejnavštěvovanější oblast severozápadního pobřeží vypadá to, že zaparkovat na divoko není problém.

Samozřejmě, nestojíme s výhledem na moře, ale zase nestojíme nějak bůhvíjak daleko. Máme to skutečně jen pár metrů na útes a pak cestičkou dolů na pláž. Ale máme pěkné místo, můžeme večer za grilovat, a to máme rádi.

Stojíme na parkovišti, kde je už několik kolegů a samozřejmě by se sem rádi nacpali další kolegové, ale už není místo.

Tady platí jediná rada, pokud toužíme nebo potřebujeme tady zaparkovat a je plno, nezbývá, než se někam postavit a na místo si počkat, protože auta dost odjíždějí a nový přijíždějí anebo, co je ještě lepší, plánovat příjezd až v podvečer, kdy odjedou z pláže všechny osobáky, a i valná část obytných aut.

Nevím, kam odjíždí na večer, ale asi se bojí tady spát, a tak odjíždí do bezpečí města, nevím. Mnohokrát se nad tím se Zdendou zamýšlíme, kam kolegové odjíždějí a proč?

Hned kousíček je zajímavý úkaz, kam jsme si plánovali podívat, Duny Slack.

Není to sice Sahara, ale duny jsou krásné a kupodivu, se nám do nich opírá sluníčko, a tak snad i fotky budou pěkné.

Písečné duny se táhnou jen kousek podél pobřeží a vlastně jen jejich část je zpřístupněná.

Středem dun vede stezka ohraničená dřevěným plůtkem a do stran se moc jít nedá.

Ostatně, všude jsou značky se zákazem vstupu, a protože nechceme riskovat pokutu anebo jen zbytečné upozornění, tak se standartně držíme vyznačené stezky.

Tak, ono by to bylo peklo a za chvíli by bylo po dunách, kdyby každý, kdo zde zastaví a jde si je prohlédnout slézal duny a vlastně je ničil. Myslím, že by ty duny tady dlouho nebyly.

Pěkný den jsme zakončili grilováním. Máme naložené vepřové plecko, akorát, Zdenda dostal paličku na maso, aby plátky naklepal a máme plátky tenké jako papírek, ale to nevadí, ono se to na grilu smrskne a bude to výborné.

Teď poslední dobou, když to jde a máme brambory za rozumnější cenu, tak je uvařím a skladuji v lednici i několik dnů právě na grilování. Před grilováním je posypu drobet kořením a nechám macerovat v oleji.

Útes za námi a pěkný večer se zapadajícím sluncem kamsi do moře za našim Flíčkem.

Dnešní trasa je: 16 km