21.7.2019 Cayeux sur Mer - Francie

Stojíme už druhý den na zajímavém místě Cayeux sur Mer.

Stále jsme v oblasti Somme, kousek od ústí řeky Somme do Severního moře a Zdenda pro nás našel skvělé místo na stání.

Přeci jenom, jsme pro Francouze na poměrně frekventovaném místě, jsou tu nekonečné pláže, málo resortů a veskrze pěkná příroda, ať už na pěší procházky nebo na výlety na kolech.

Takže, najít kloudné místo na parkování a v létě, je někdy oříšek. Však i na našem stání to je pěkně vidět.

Řada aut, kde jakmile se jedno místo uvolní, okamžitě je obsazeno a několik aut, které během chvilky přijíždějí už má smůlu a musí jinam.

Až když sedíme odpoledne u našeho auta a oddáváme se lenošení, vidíme, kolik aut sem odpoledne přijede a marně hledá místo a pak nás napadají myšlenky, kolik obytných aut se musí na silnicích pohybovat, kolik jich musí být v oběhu, v aktivní službě.

Když si vezmu, kolik stovek obytných aut lemuje slavnou Tour de France, tak je mi z toho až úzko. Od pamětníků a cestovatelských bardů víme, jak se zhoršuje rok od roku možnost stání, jak přibývají zákazové značky, jak rychle se plní parkoviště a jak je oproti časům nedávno minulým obtížné najít místo na parkování.

Na té červené značce je naše stání. 

Samozřejmě, přibylo kempů a placených stání, protože ruku v ruce s rozvojem karavanismu jde i rozvoj infrastruktury a samozřejmě, podnikatelská možnost k výdělku. Jistě, kromě východního bloku, tam se ještě neprobudili, ale tady, na západ od našich hranic je stání pro obytná auta nepřeberně. Jistě, jsou hrazené a zdarma, ale i ty zdarma mohou přinést značný zisk, a jak? Téměř všechna servisní místa, teda místa, kde můžeme natankovat vodu a zbavit se odpadní nádrže a toalety, tak téměř všechna pitná voda je hrazená. Platba je různá, ale obvykle je to 10 min/ 2eur nebo 100l/ 2eur (za deset minut nám obvykle nateče něco kolem 100l, takže, jen to zní lépe). S ohledem na množství obytných aut, která se pohybují v této oblasti, s ohledem na to, že skoro vždy čekáme, až si kolega vodu natankuje a s ohledem na to, že 100l není nijak zázračné množství, kor když budeme u moře, kde nejsou veřejné sprchy, tak ty 2eur za 100l vody je velmi slušný byznys. Ale, abych se vrátila na naše parkoviště, je to naprosto skvělé a ideální místo kde, pokud je pro nás parkoviště volné, můžeme strávit krásných pár dnů kousíček od pláže.

A tím se dostávám k mému šoku z místního moře. Přijeli krátce po poledni a hned běžím k moři abych nasekala nějaké bohulibé snímky rozbouřeného Severního moře,

zadováděla si v horkém písku a zaskotačila v chladivých vlnách blankytně modrého moře.

Jenže, moře je v čudu, zkrátka, moře není a jen slabé odlesky vlnek jsou vidět kdesi, kdesi v dáli, to je tak na dalekohled a přitom, na fotkách je ohromný betonový bunkr zalitý vodou.

Tady je tak silný odliv a příliv, že to snad ani není pravda.

Však také cedule varují, aby byli lidi opatrný, že příliv dokáže být tak rychlý, že může uvěznit neopatrné návštěvníky dost daleko od břehu

a pokud to budou děti anebo lidi, kteří nejsou zdatnými plavci, tak věřím tomu, že může nastat opravdu velký problém.

Příliv je hrozně rychlý a v korytu řeky, které se objeví až po odlivu a která se sem vylévá je velmi silný proud.

Během dvou hodin je opět moře u nás, ale bohužel, je kalné od písku. Všude je písečné dno a rychlý příliv zvedne písek ze dna a pak je moře jakoby kalné.

Ohromný bunkr na břehu je památka na druhou světovou válku. Je to docela ošklivost, ale vzhledem k oblasti, ve které se nacházíme, je to jasné. Zajímavostí je, že bunkr se za 75 let posunul o 65m do moře.

  

Máme krásný den, moc pěkné místo a večer je samozřejmě, jak jinak grilování. Máme rádi grilování a co si budeme povídat, stále je to lepší než cmundit ve vedru večeři v kuchyni.

Venku je to mnohem lepší a chutnější. Jen krátce uvařím fazolky s trochou koření, Zdenda griluje rád, tak proč nevyužít mistra grilkuchaře a nenechat si pro změnu večeři připravit, zvlášť, když je připravována s láskou a péčí.

Velkou místní atrakcí jsou tuleni. Každý den se vyhřívají kousek od břehu na pláži a několik cedulek varuje a zároveň prosí návštěvníky, aby se na tuleně koukali z dálky a aby je nerušili.

Jedná se o to, že tulení matky, když jsou vyrušené, tak sklouznou do vody a na břehu nechají mláďata, která nemohou pít jejich mléko. Mláďata při častém vyrušování trpí a je to zbytečné.

Ještě, rozdíl mezi tuleni a lachtany je na první pohled a na dálku takový, že lachtan má zadní ploutve rozdělené na jakoby nohy a těmi se při pohybu odráží.

Tuleni mají zadní ploutve skoro srostlé jejich pohyb po souši je jakési posunování, nijak elegantní, zato lachtani si pomáhají zadními ploutvemi, které slouží jako nohy a dokáží je podsunout pod sebe a odrážet se. Tím jejich pohyb je jakési poskakování.

Na protějším břehu, je odliv, leží malé hejno tuleňů a takto se tam schází lid, aby si je mohli vyfotit. Jsou v dostatečné vzdálenosti a tuleni jsou absolutně v klidu.

Tuleni mají také mnohem menší přední ploutve a téměř na nich nestojí tak jako jejich příbuzný lachtani. Tuleni buď leží anebo se píďalkovitě sunou do vody. Maximálně zvedají hlavu a nemají maličká ouška jako lachtani, ale to na dálku stejně nevidíme. Je mezi nimi spousta další rozdílných anatomických prvků, ale nám k jednoznačné identifikaci bohatě stačí ty, které jsem vyjmenovala. Tak a my už bezpečně víme, že to, na co se koukáme jsou tuleni.

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že se budu jednou koukat velice zblízka na tulení stádo. Samozřejmě, přiblížila jsem se, ale jen na vzdálenost, která nechává tuleně v klidu.

Takže máme jeden krásnější zážitek za druhým, máme naprosto skvělé sousedy, máme klid, pohodu a máme se rádi, co víc si přát. Zítra plánujeme výlet na kolech po pobřeží.

Zároveň se chceme podívat na další místo na stání. Budeme potřebovat doplnit vodu, a to je jeden z důvodů, proč tu vlastně nikdo nestojí nijak valně déle.

Myslím, že tady je to krásné a pohodlné místo klidně na týden, ale není tu voda, což nás nutí, po pár dnech odjet někam pro vodu a při frekvenci najíždějících aut už nemáme šanci tu zaparkovat.

Jistě, můžeme mít kliku tak jako jsme jí měli při příjezdu, byly dvě místa volné, ale to se už nemusí opakovat a čekat na uvolnění není moc kde.

Hned vedle nás, necelý kilometr, což je krásná procházka, je maličké městečko Le Hourdel, kde je další zajímavá podívaná na lodě, které jsou v přístavu a téměř na suchu.

Všechny lodě tu čekají na příliv, jinak jsou hluboko pod úrovní a vlastně stojí na písku jen v troše vody.

Tak a tady je další parkoviště pro obytná auta, nové, pěkné, sice bez vody a bez servisu, ale za řádnou cenu. Nijak se tady nerozlišuje osobní a obytné auto.

Nicméně, pár kolegů tu stojí, ale cena je přímo astronomická.

Dneska jsme se také domáhali u operátora TMobil znovu nastavení neomezených dat a vše proběhlo úspěšně. Máme zase na měsíc neomezená data za 99.- Kč což je pro nás stále něco, čeho se nemůžeme nabažit. Nastavili jsme si televizi Skylink, ale kromě sportu a občasných pořadů na ZOOM jsme neviděli jediný film nebo televizní pořad. Vlastně jeden film jsme viděli a mohu říct, že jak jsme odvykli koukání na televizi, tak mě příšerně rozčilovaly reklamy, kterých bylo tolik, že snad ani ten film nebyl tak dlouhý.

Ale dívali jsme se na Wimbledon a Zdenda se rád kouká na Tour de France. Je ohromné, že můžeme vkládat do stránek bez omezení, můžeme hledat informace, můžeme se courat po Facebooku a kouknout se kde jsou ostatní kolegové, můžeme zkrátka vše, na co jsme byli zvyklý a bez omezení.

Škoda jen, že nám to na konci prázdnin skončí, ale pevně věřím, že tím, jak se budou posouvat technologie, jak bude postupovat tlak veřejnosti a institucí na uvolňovaní sítí a zlevňování tarifů, že se snad i my dočkáme neomezeného připojení za kloudné peníze. Vždyť je to ostuda, to, co se dneska u nás v Čechách nabízí.

 Když jsme to tak spočítali, kolik jsme spotřebovali internetu, tak potřebujeme k našemu bezproblémovému fungování něco kolem 250 Gb na měsíc. Což je sice z pohledu operátora, který poskytuje 30 Gb za skoro 500.- Kč něco nepředstavitelného, ale podle mého jsou nynější ceny vysloveně rýžování a nehoráznost. Jak je možné, že Francouzi poskytují 60 Gb doma i pro zahraničí za 15 eur. Jistě, i ve Francii jsou rozdílné balíčky a rozdílné podmínky, ale rozhodně platba není tak drakonická, jako u nás.

No a tím bych asi dnešní den uzavřela. Přejme si, aby operátoři nebyli tak chamtivý a poskytli nám v budoucnu dostatek internetu za kloudné ceny.