31.7.2019 Fécamp - Étretat - Francie

Od rána bojujeme s operátorem.

Stále se nám nedaří mít neomezený internet tak jak bychom rádi, jak jsme si zaplatili a jak jsme ho už jeden měsíc měli. Informace z jejich slavné infolinky se stále liší.

Pokaždé dostaneme jinou informaci, jako, že jsme zapojení naplno, pak, zase jen na půl a teď nově, že je vše v pořádku, ale nemáme správně nastavený telefon, u nich a podle nich nám internet běží, nikde není problém, ale dneska dopoledne po dalším hovoru jsme se dozvěděli, že máme pro změnu špatný telefon. Máme celkem tři telefony a ani v jednom internet nefunguje. Tak já už nevím, co s tím.

Včera jsou bouřila, dneska už jsem smířená s realitou a přemýšlím, kde nejblíže je náš oblíbený McDonald’s s jistým připojením. Potřebuji vkládat do stránek uplynulé dny, Zdenda nemá uložené parkovací karty a tak vůbec, nakupila se nám práce do stránek a na internet už potřebujeme. Zkrátka, na neomezený přísun dat si člověk velmi rychle zvykne.

Chybí nám české rádio, které jsme si navykli poslouchat a kontakt s přáteli už taky maličko chybí. Máme ještě Francouzský internet, ale jsme v oblasti, kde ani tento nijak valně nefunguje, je slaboučký a než se načte stránka, to se dřív pohnou kontinenty. Marně se snažím vložit den do našich stránek, ale fotky díky pomalému internetu a mé drobné netrpělivosti nemám šanci vložit.

Sjeli jsme na parkoviště ve městě, kde je spousta dalších kolegů a jdeme do města.

Přímo před sebou máme tři krásné sakrální stavby, které si velmi rádi prohlédneme a pojedeme dál.

Jen opět nevím, jak se obléknout.

Je poměrně chladno, stále jsou přeháňky a když se mraky na chvíli roztrhají, tak je vedro k padnutí a teď babo raď. Zdenda mi zkusmo nabízí, že bych si mohla vzít s sebou na cesty palubní kufřík, co máme z doby, kdy jsme hodně lítali na dovolenou, ale to teda považuji za hodně špatný vtip.

Tady je zase parkoviště pro změnu placené přes noc. Večer, po 19 h se zavře brána a kdo tu chce přespat, musí zaplatit, aby se mu brána zvedla.

Samozřejmě, předpokládáme, že sem někdo večer zaskočí a zkontroluje obytná auta zaparkovaná na noc, zda mají zaplaceno noční stání.  

Městečko Fécamp je na krátkou procházku přímo ideální. Je tady vlastně jen hrstka, čtyři, pět zajímavostí, které stojí za prohlídku a můžeme pokračovat dál.

Samozřejmě, jedná se o přístavní město s poutním klášterem a slavným „benediktinským– likérem mnichů“ nádherným palácem benediktýnů.

V 7. století moře vyplavilo kus dřeva s kapkou Kristovy krve a dalo tak založit benediktinskému klášteru, později poutnímu místu díky relikvii.

Obchodník s vínem a sběratel uměleckých předmětů Alexandre Le Grand znovuobjevil recept na bylinný nápoj mnichů a nechal zde zřídit palírnu – dnešní novogotický palác s muzeem bylinek a likéru s ochutnávkou a lihovar.

Příběh začal v roce 1510 v opatství Fécamp, když se říká, že benediktýnský mnich a alchymista Dom Bernado Vincelli vytvořil tajný elixír. V roce 1863 Alexandre Le Grand, sběratel náboženského umění, našel ve své sbírce starých popis receptu na elixír, ztracený během francouzské revoluce.

Po mnoha pokusech a omylech se mu podařilo dešifrovat tajemnou recepturu a vyrobit likér, který jmenoval „Benediktin“.

Postavil Palais Bénédictine na počest svého likéru a od té doby se tady vyrábí likér, který je údajně výborný, ale zároveň, velmi drahý.

Kromě lihovaru s měděnými kotli, sklady bylin a různých kořenů je zde velká sbírka náboženských předmětů, likérů z průběhu mnoha let výroby, laboratoře a sbírka náboženského umění.

Alexandre Le Grand zde soustředil mnoho uměleckých předmětů a dneska je palác koncipován jako výrobna likérů, muzeum, galerie a tak podobně.

Pyšní se historií jako jediný lihovar na světě, který dodnes vyrábí likér podle původní nezměněné receptury a samozřejmě, jak jinak, je to vše řádně zpracováno v poměrně drahém vstupném.

Nicméně, my se vracíme obloukem přes starou historickou část města a odjíždíme do dalšího pobřežního městečka Étretat.

Nádherné, starobylé přímořské městečko je naprosto ideální pro prohlídku, a i drobný sportovní výkon. Městečko je maličké, krásné, a proto láká spoustu cestovatelů k prohlídce.

Díky přetlaku turistů v letních měsících, město vybodovalo velké parkoviště kousek nad městem, ale je hrazené.

Opět, sice ne moc, ale je. My se domníváme podle překladu, že je zde platba od do ve dne a noc je zdarma, ale i když přijíždíme až skoro po době, kdy se platí parkovné, tak si stejně nejsme jistý, jak to tady skutečně funguje a na noc odjedeme preventivně jinam.

Faktem je, že spousta kolegů na noc odjíždí, a to se nám nelíbí, respektive, to není normální, aby tak pěkné, klidné místo kolegové na noc opouštěli.

Městečko Étretat je dneska již vyloženě turistické a výletní. Ohromné vápencové brány jsou velikým lákadlem a když Zdenda projevil přání na jednu tu bránu, nahoru vystoupat, málem mě omylo.

Ale zvládli jsme to a jsme nahoře, kde je úžasný výhled.

Zdenda si ještě odskočil na vedlejší masiv a já jsem v poklidu, usazená v trávě hlídala batůžek se zásobou pitné vody.

Jeden nikdy neví. Porte d'Aval, Porte d'Amont a Manneporte jsou názvy třech vápencových bran, které moře při přílivu zaplaví.

Městečko bylo v novodobé historii několikrát těžce zasaženo bouří z moře, kdy se vlny rozlily neskutečný kilometr do údolí, do vnitrozemí a mnoho domů bylo zničeno.

Promenáda a vlnolam byly dostavěny až teprve nedávno a restaurace a turismus se mohl naplno rozvinout.

Někomu se to může zdát odpudivé procházet se takovým, byť maličkým městem, někdo vyhledává vyloženě přírodu a klid, ale domnívám se, že je to mnohdy škoda. Je to i pro poznání oblasti, země anebo jen území, kde zrovna jsme dost důležité.

Poznat nejen hory, chráněná území a hluboké rokle s pastvinami, ale i takováto přímořská městečka jsou zajímavá.

Nemusíme zde trávit nějak významný čas, ale prohlédnout si to, posedět na promenádě nad mořem, vyjít si na vyhlídku a jet dál, je myslím ideální.

Opět Zdenda hledá parkovací místa podle své navigace, Google mapy a park4night, ale musím upozornit, že park4night není úplně pravdivý.

Zase se nám dneska stalo, že dvě vybraná místa neodpovídají skutečnosti a popisu. Co mělo být zdarma, je hrazené a kde mělo být pohodové stání tak tam je zákaz obytným autům.

Zkrátka, je dobré se plně nespoléhat a mít vždy v rezervě ještě další možnosti. Pokud ovšem nehledíme na peníze a parkovací místa platíme a platíme a platíme. Tak, pokud jsme jen na dovolené, určitě bych to také neřešila. Pravdou je, že i mnoho našich parkovacích míst už může fungovat úplně jinak, než jsme my zažili. Zrovna nedávno naši přátelé jeli po stáních, které jsme uváděli na západním pobřeží Dánska a tam, kde bylo parkování volné, jsou dneska už zákazové značky.

Proto je potřeba na takováto stání dojíždět s jak časovou rezervou, tak s rezervním místem na noc.

Dnešní trasa je: 46 km