28.4.2019 Chmelná - Česko

Domnívala jsem se, že nebude o čem psát a že budu v psaní cestopisu pokračovat, jakmile zase vyjedeme, ale je o čem psát a byla by škoda nezdokumentovat dny které jsou za námi.

Jak už jsem psala, máme novou spojku a v tu ránu jsme o 17 tisíc lehčí. Vyměněný díl si vezeme s sebou, protože jediné, co bylo rozbité nebo vadné, byl gumový okroužek za pár korun, který jak Zdenda doufá, se mu podaří sehnat a máme další spojku na výměnu ve velmi slušné kondici.

Už podruhé se mi podařilo rozbít sklo na sporáku. Mám sporák, kde kryt je složený ze tří skel. Jedno sklo je nad dřezem, ale dvě skla jsou nad plotýnkami. Klasika, když se spojí lenost se suverenitou neštěstí je na světě. Tak se mi už podruhé za 4,5 roku stalo, že jsem zvedla sklo, které je blíže ke mně a na to jsem dala konvici na vodu, protože si chci jen uvařit kávu. Omylem pizo zapalováním zapálím jiný hořák a následuje rána jako u děla a já mám po velkém skle. Bohužel, už podruhé jsem zničila velké sklo, a to druhý dvě skla mám rezervní sebou, protože posledně jsme koupili celou sadu, co kdyby náhodou. Opět prasklo velké a cena 130 eur je bolestná. V Benešově máme skvělé a perfektně vybavené sklenářství, kde nám nové sklo uřízli, vyvrtali díry na šrouby, perfektně zabrousili, abych se neporanila a zakalili. Tak mám nové sklo za 813.- Kč což je sice cena za kousek skla značná, ale příjemnější než 130 eur.

Další velkou položkou jsou naše nové gumy. Máme Continental celoroční vhodné na naši váhu. Tomuto tématu nerozumím, Zdenda určitě vloží komentář do odkazu Naše auto.

Každopádně, za gumy jsme dali krásných devět a půl tisíc a opět můžeme s klidným srdcem jezdit. Faktem je, že tím, jak jsme dost přetížený, jak jezdíme hodně často cestou necestou, okresky a vesnické silničky jsou naše a občas se vyskytne i terén, kde mám oči navrch hlavy, protože cesta je občas vhodná tak akorát pro traktor.

Samozřejmě, jak jsem avizovala, naše první zastávka byla u bratránka Mildy a Jitky, kde jsme slíbili pomoc s rozvodem elektřiny.

Kousek od Vlašimi je překrásná oblast Nemíž s říčkou Blanicí,

kterou jsme museli brodit, protože na druhou stranu k chatě se naším autem nedostaneme.

Všichni jsme pracovali plné čtyři dny, ale elektřina je perfektně protažená celou chatou. Rozvody, zásuvky a vypínače.

Tuším, že tyto chaty tady stojí nějakých 60 let a Zdenda sem jezdil odmalinka, ale vždy to bylo o petrolejkách a svíčkách.

V posledních letech i o solárních panelech, ale není nad to cvaknout vypínačem a svítit.

Konečně se podařilo po letech handrkování přesvědčit všechny úřady, že elektřina je skvělá i na chatě,

a tak jsme trochu pomohli. Já jsem klasicky pro všechny vařila, v bojových podmínkách,

ale pořád to bylo lepší, než kdybychom jezdili někam do hospody a tak podobně.

No a hurá na setkání s přáteli do Krkonoš. Sice jsme byli pozvaný ještě na sraz na Velikonoce a byla tam spousta našich přátel,

které jsme už velmi dlouho neviděli a strašně rádi bychom se byli bývali s nimi sešli, ale to jsme ještě pracovali a odjet na Velikonoce v nějakou kloudnou dobu, aby už všichni nebyli na odjezdu bylo nereálné. 

Tak jsme alespoň po Velikonocích odjeli na další plánovaný maličký sraz, který se velmi vyvedl.

Sjeli jsme se staří přátelé z Orlických hor, Brna, Krkonoš a ze Středních Čech.

Dva dny plné povídání, plánování a samozřejmě báječného jídla a pití. 

Jak je vidět, vznikl koutek ručních prací,

kadeřnický salon,

gurmánské centrum

a tradiční, stolečku prostři se.

A aby to nebylo jen o jídle, malý výlet do okolí.

Maličko se nám zkomplikoval náš odchod do předdůchodu. 

Po pěti letech sbírání informací, ověřování možností na sociální odboru, komunikací s ministerstvy zdravotnictví a sociálních věcí jsem se dozvěděla, že v tomto případě nejsem žena a můj odchod se počítá jako kdybych byla muž, samozřejmě bez dětí.

Zajímavé, ještě před pár dny jsem žila v přesvědčení, že jsem žena a ono je to jinak. To, co mi tvrdili a potvrdili všichni oslovení zodpovědný pracovníci zmíněných úřadů neplatí, protože všem jaksi uniklo, že žena do roku narození 1965 se bere jako muž a že můj pětiletý předčasný odchod se odpočítává v úplně jiném režimu. Dokonce na pražské sociálce mi poděkovali za nové informace, o kterých nevěděli, a to je tento instrument odchodu do důchodu v běhu již několik let.

Nicméně, kromě převedené smlouvy z Penzijního připojištění na Doplňkové penzijní spoření, to znamená z jednoho pilíře na druhý je tam ještě spousta drobností, které je potřeba udělat nebo zajistit a postup není nijak jednoduchý.

Protože vím, že se již několik našich kolegů zajímá o možnost odejít do předdůchodu tak jako my, tak se pokusím vše podrobně popsat v kartě Pojištění. Pro první seznámení, zde je odkaz, kde jsem krátce shrnula jak to asi, možná bude fungovat. http://www.bydlikemevropou.com/muj-mily-denicku/2014?pg=144

Informace jsem tenkrát měla ty nejlepší, které se mi podařilo sehnat a i přes největší snahu se mi stejně nepodařilo získat vše co bychom potřebovali a až do poslední chvíle jsem žila v sladké nevědomosti, že pro systém jsem muž. Takže, jakmile bude chvilka, pokusím se vše sepsat.

Zdenda samozřejmě vždy po našem návratu dělá velkou výměnu všech náplní a filtrů.

Další výdajová položka, se kterou musíme počítat. Jme přesvědčený, že si to náš Flíček plně zaslouží.

Velitel vozu rozhodl, že takto budeme o auto pečovat a posádka to bere jako fakt a neremcá nad výdajem.

Máme i nové brzdové destičky, tentokrát originální. Je důležité o auto pravidelně pečovat.

Na konci léta až se vrátíme, opět přijde na řadu celý spodek auta.

Další velkou položkou v plánovaných výdajích bude na začátku května bude platba na Havarijní pojištění a Povinné ručení. Opět, vše popisuji v kartě RPC Pojištění, ale letos po zkušenostech z Marseille jsme zvolili připojistit všechna okna, včetně střešních. Za dva tisíce ročně je máme všechny pojištěné, samozřejmě i čelní a jsme maličko klidnější. Je tam sice spoluúčast 500.- Kč, ale v případě velkých střešních oken je to zanedbatelná položka. Jen pro představu, velké boční okno v obýváku nebo vzadu v ložnici stojí originál necelé 4000.- Kč. Není to sice mnoho, ale střešní okno je mnohem dražší a o čelním ani nemluvím. Přežili jsme brutální útok bez ztráty květinky, kdy nám zloději vytloukli malé okénko u spolujezdce a snažili se dostat dovnitř. Díky jednoduchému a nejlacinějšímu zabezpečení, které Zdeneček instaloval na cestě se k nám nedostali. Tady bych velmi zvažovala, zda kurtování, tolik používané, je to pravé ořechové. Mnoho našich kolegů používá při odchodu z obytného auta kurtování předních dveří k sobě za madla. Kdybychom měli toto zabezpečení, měli bychom smůlu, protože po rozbití malého okénka se jednoduše kurta přeřízne a zloděj má volné pole působnosti. Nové malé okénko a práce v zahraničním servisu náš vyšla na 9000.- Kč. Podobně se v tom samém případě snažil zloděj dostat vchodovými dveřmi, což jsme poznali podle urvané kliky a snahy dveře vypáčit. Jelikož opět Zdenda vymyslel zabezpečení dveří tak, že nejdou otevřít ani klíčem, ani páčením, tak jsme útok přestáli.

Ale to vše je stejně zbytečné, protože pokud se dostaneme do hledáčku zloděje, který je zkušený a rozhodnutý krást, do auta se stejně dostane. Vylomí mříže, rozláme okno a ty dveře taky nejsou v žádném případě nepřekonatelné stačí jen pořádné páčidlo, dveře se rozlámou, a je uvnitř, tak jako se nám to stalo v Marseille, ale to je jiná kapitola. Spíše se jedná o to, nebýt líný, uklízet věci a když už se něco takového stane, tak minimalizovat ztráty při nápravě.

Díky našemu pojišťovacímu agentovi jsme získali menší slevu na pojištění a tu jsme využili na zlepšení, navýšení, asistenční služby. Nově máme tu nejvyšší možnou asistenci, kterou pojišťovna ještě minulý rok nenabízela. Opět, vše je a bude popsáno v kartě Pojištění.

No, a to by asi tak bylo pro dnešek vše. Samozřejmě, ujíždíme za rodinou, která nám na cestách určitě nejvíce chybí.

Návštěva starých přátel, kamarádek a kamarádů už je tradicí při každém našem návratu a je považována za jakousi samozřejmost se kterou je v našich plánech počítáno na prvním místě. Další báječná sestřenka, její manžel, strýko a Chmelná nám na pár dnů poskytla tradiční útočiště, kde se taky každým rokem strašně rádi zastavujeme na pár dnů.

Jak to tak vypadá, tak letos se na naší základnu podíváme jen na skok. Zkontrolujeme chatu a hned pojedeme dál.

Ať to v kalendáři přehazuji jak to jen jde, tak na chatě, naší základně pro čas našeho cestování, teď asi ani nepřespíme. Před námi je pálení čarodějnic a Májové oslavy ve Vlašimském parku což je další naše tradice.