11.1.2019 Salon de Provans - Francie

Jsme skovaný mezi domy a permanentní vítr nás nechal tentokrát vyspat.

Maličké parkoviště u McDondalds skvěle posloužilo. Máme ještě jednu zásadu, když odcházíme od auta, místo a auto si vždy fotíme. Jedná se o to, že v případě krádeže a odcizení celého auta máme doklad pro pojišťovnu, že jsme auto skutečně na onom místě měli a že bylo celé a neporušené.

Je to jen drobnost, která doufám nebude nikdy potřeba. Zdenda udělal další bezpečnostní opatření, které zde nebudeme zveřejňovat. Jedná se o uložení věcí a skrytí před případnou krádeží. Pravda, teď toho moc nemáme, co by se dalo ukrást, ale i ten jeden počítač by nás teď hodně bolel.

 

Městečko Salon de Provans je poměrně velké, ale nás opět zajímá jen stará a historická část, která je malá, ale máme jí víc jak dva kilometry daleko.

 

Příjemná procházka a už vcházíme hlavní bránou do města. Znalci a historici vědí, že v Salon de Provans mnoho let žil slavný lékař, mág, astrolog Michael Nostradamus.

My jsme se samozřejmě šli podívat k Nostradamum domů, ale zrovna měli zavřeno. Nostradamus, pro ty, kteří jen tápou, byl hlavně známý svými proroctvími, která si u něj nechávali dělat králové, královny a významní lidé.

Bohužel, jeho proroctví se v tehdejší době netěšila zrovna velké přízni. Jeho proroctví byla hodně často považována za snůšku výmyslů a právě mnohoznačnost veršů, která se daly vykládat desítkami způsobů vedla k nepochopení a znevažování.

Jistě, v každé době se našli příznivci, kteří byli přesvědčeni o pravdivosti jeho proroctví a snažili se odhalit ve verších skrytý význam a co jimi chtěl Nostradamus říct. Například nejslavnějším je v tomto ohledu pětatřicáté čtyřverší z první stovky veršů, kde předpověděl smrt krále Jindřicha II.

Hovoří se v něm o dvou lvech, starém a mladém, kteří se utkají v zápase. Mladý lev při něm starému vypíchne oko a zraněný sok zemře v krutých bolestech. Jindřich II. skutečně zemřel na následky poranění oka, které mu při turnaji v Paříži probodl kopím hrabě Montgomery. Věštby si u něj objednávala dokonce královna Kateřina Medicejská a jeho předpovědi jsou slavné dodnes.

Knihu veršů jsem kdysi dostala od mého dědouška jako dárek a snažila jsem se poctivě něco málo přelouskat a ikdyž přečtu kde co, tak toto bylo nad moje síly.

 My jdeme k další slavné památce a tím je hrad z 9. století Cateau de l Empiri bývalé sídlo arcibiskupů z Arles.

Krásný starobylý hrad se tyčí nad městem a má zavřeno, tak alespoň jsme se tu v závětří, na sluníčku nasvačili.

Klasicky sebou máme v termosce čaj, pomeranč a sušenku. Jen abychom něco málo zakousli a neměli hlad.

Každá žena mi potvrdí, že hladový chlap je děsně protivný, nevrlý a jen kouká, kde by co slupnul. Takže, abych předešla nepříjemnostem, dohadům a nevrlosti, vždy mám v batůžku něco málo k zakousnutí.

Městečko je malé a krásné a co je tu naprosto úžasné, tak to jsou dvě kašny, které se hned tak nevidí.

Tady mají místo soch vodní rostliny, mechy a kapradí. Voda stále stéká do mramorové mísy a rostliny jsou překrásné. Je to takový ohromný zelený baldachýn s korunou nádherně zelených rostlin.

To jsme ještě nikde neviděli, takto úžasně a nápaditě řešit fontánu. Maličké krámky, domky a náměstíčka. Je sice škoda, že je zima, respektivě, zimní období.

Keře mají listí dole, stromy jsou holé, kvete málo květin a na balkonech jsou truhlíky a květináče vesměs prázdné.

Zase to má jiné kouzlo. Kouzlo klidu a pohody. Věřím tomu, že v létě je to tu plné turistů, ale to je také hezké. Zkrátka, každé období má svoje kouzlo a je nesmysl hanět letní mumraj jen pro to, že tu jsem zrovna v zimě.

Tak ještě pár fotek městečka Salon de Provans a můžeme se v klidu dát na pochod domů.

 

Odjíždíme z našeho parkoviště, protože je poněkud těsné a jedeme kousek za město na další velké stání. Zítra pojedeme dál směrem na Saint Chamas, kde už jsme byli na přelomu roku. I přes to, že tato oblast k nám byla tak nepříznivá, chceme to tady co nejvíce prozkoumat.

Samozřejmě, kromě Marseille, tam mě nikdo nedostane. Takže se motáme tady po okolí a projíždíme jedno město za druhým. Hlavně, držíme se stále co nejvíce moře, protože jakmile se hneme jen o kus do vnitrozemí, okamžitě klesá teplota.

Dneska jsme měli nejstudenější noc na naší nynější cestě, 2°C není nic moc a ve městě jsme viděli ledovou tříšť v nádrži s vodou. Takže, honem pryč odtud, protože jinak protopíme hodně plynu a ceny za plyn nejsou zrovna nízké.