20.1.2019 Cap Couronne - Francie

Když ten čas tak strašně rychle utíká.

Ani jsme se nenadáli a je už sobota večer. Konečně máme svojí techniku, kterou jsme tolik postrádali. Hlavně, mám svojí milovanou čtečku, sice zatím dost chudou, ale nějaké knihy už mám a zbytek postupně doplním.

Zkrátka, postupně si vybuduji knihovnu takovou, jakou jsem jí měla a možná ještě lepší. Jaruška s Karlem za námi vše přivezli, a tak samozřejmě, očekávání bylo veliké a těšení ještě větší. Od rána jsem pekla jako o život, vše pro vzácnou návštěvu.

Tak jsme udělala jablečné štuclíky, skořicové šneky a čerstvé rohlíčky. Zdenda pomáhal s těstem. Na rohlíky je těsto poněkud tužší a přeci jenom, chlap má větší sílu, tak proč mu to nepřenechat.

Zdenda vyndal centrálu a už pečeme na plný plyn. Když to tak vezmu, tak jsem zpracovala skoro 2 kg mouky a tři kostky droždí, kilo jablek a spoustu dobrot, ale děláme to rádi, moc rádi.

Nikdo si neumí představit, jak se na setkání těšíme. Když nepočítám kraťoučkou hodinovou návštěvu kolegy karavanisty a kamioňáka, tak je to vlastně od září první setkání s přáteli, s Čechy a o to víc očekávané, protože se za námi konečně dostanou naše věci.

Hlavně, přijede Jaruška a jak už jsem před pár dny psala, za pokecání s ženskou dám půl království. Zdenda je skvělý chlap, ale holt, nemá ty správné názory a starosti jako žena a povídat si s ním o tom, co se zrovna nosí je vyložená ztráta času.

Takže ano, moc se těším na Jarku, protože je ženská, ale nejvíce jsem toho stejně upekla pro Karla, protože jsem mu slibovala, že až se uvidíme, upeču speciálně pro něj skořicový pletenec, který se mu tolik líbil.  

Ráda bych uzavřela i sama v sobě kapitolu nové techniky a bylo by dobré tu zmínit několik malých detailů k celé záležitosti. Pár lidí velmi irituje myšlenka a představa kolik jsme toho asi dostali, zajímají se o to, kolik se nám na účet asi mohlo sejít peněz od dárců a tak podobně. Mohu všechny s čistým svědomím uklidnit.

Aktivitu kolegyně na sbírku ve FB skupině jsme okamžitě odmítli, protože si vůbec nedovedeme představit, že by nám na naše putování přispívali lidé, kteří pracují a my jezdíme po Evropě. Bylo několik přátel, kolegů, kteří nám chtěli přispět a soukromě se nabídli, a to jsme s díkem odmítli z úplně stejného důvodu. Sžíravou poznámku kolegy, že pokud máme na celoroční cestování, tak by nás takováto lapálie neměla rozhodit, plně chápeme. Na moji zmínku, tady na stránkách, o starou a vyřazenou techniku, pokud se někomu nepotřebná válí v šupleti a kterou bychom rádi odkoupili, reagovala akorát moje dávná báječná přítelkyně a poslala mi svůj vyřazený telefon a čtečku, kterou jsem jí před mnoha lety pomáhala vybírat a za což jsem moc ráda. Danuško, ještě jednou, moc děkujeme.

Tím bych ráda všechny ubezpečila, že jsme se rozhodně netopili v záplavě telefonů a počítačů.  Ještě nesmím zapomenout na pani, která mi poslala do imejlu 5 krásných detektivek, o které jsem se vzápětí podělila s dalšími čtenářkami. Takže, tím bych shrnula dary, které nám tolik lidí závidělo a které mnohým nedaly spát, a to až tak, že cítili potřebu se k tomuto tématu vyjádřit.

Tak a mám uklizeno na stole, nebo jak s oblibou říkám, mám čistý stůl a už mohu s klidným srdcem pokračovat v psaní na svém novém, báječném počítači. Ještě nedostal jméno, ale je úžasný.

Kolegové, kamarádi a snad i přátelé Jarka s Karlem přijeli a naše, hlavně moje, radost nezná mezí. Konečně mám čtečku, mám nový počítač a Zdenda má telefon, aby mohl bezpečně lítat s droníkem.

Vše je jak má být a jak bylo. Mám ohromnou radost, že se konečně nemusíme dělit o jeden počítač a já si mohu v klidu přečíst knihu. Jistě, je to pro někoho nepochopitelné, proč tolik lpím a proč tolik píšu o tak triviální a nezajímavé věci, jako jsou takové drobnosti, jako je čtečka a počítač.

Jenže, my v autě žijeme a zkrátka, je to drobet jiné, než když přijedeme domů z dovolené, sice poznamenané nezvanou návštěvou, ale v klidu a v pohodlí si vybereme novou techniku, večer zapneme televizi a ono to tak nějak v pohodě projde.

Ale dost už o krádežích, zlodějnách, nové technice. Kdyby to jen šlo, tak bych toto téma do budoucna vyloženě zakázala, škrtla a uvalila informační embargo a já nevím co ještě, ale bohužel, bude asi ještě chvilku trvat, než to v sobě strávím, než se to ocitne v propadlišti dějin a my už na celou lapálii budeme jen s pokrčením ramen vzpomínat.

Teď se rozhodujeme, kdy vyrazíme na další cestu, protože tady u majáku je nám dobře, je tady relativní teplo a je tu krásně. Z auta máme výhled na záliv s krásným mořem, v dálce je Marseille, která v noci nádherně svítí a je tu klid. Žádné nájezdy mládeže a túrování motorů, žádné noční diskotéky a tak podobně, a to nás ještě každý den přijede zkontrolovat policie, jen jako jestli je vše v pořádku. Byli jsme nějakých 50 km od moře a v noci jsme se dostávali k 1 °C, což je dost průšvih. Takže, ještě se nám odtud nechce a asi tu nějaký den ještě zůstaneme. Potřebujeme pracovat na počítačích, dohnat měsíční skluz v ukládání, vkládání a zkrátka v běžné práci. Já měla několik rozpracovaných článků a hlavně, máme stále v plánu takový drobný, malý dokument z půl roční cesty po Turecku. Což je naše srdeční záležitost, na kterou se ohromně těšíme.

Jedno odpoledne jsme věnovali přípravě na další cestu, a to soupisem veškerých UNESCO památek po celé Francii. Neradi bychom, aby nám nějaká památka utekla, a to nejsou jen hrady, zámky a starobylá města, ale tady ve Francii jsou to vinařské oblasti, národní parky a je tu hodně přírodních úkazů, zajímavostí, které si zaslouží ochranu na mezinárodní úrovni. Památky zařazené na seznam světového dědictví UNESCO jsou vždy něčím zajímavé a jedinečné. Hlavně, pravidla pro zápis jsou velmi přísná a dotčená věc musí být v původním stavu, nebo spravována a opravována původními technikami, v přírodních oblastech musí být jen původní vegetace s minimálními zásahy a tak podobně. Zkrátka, postupně jsme vyhledali všechny památky a ty už mám zanesené v průvodci, abychom je neminuli. Budeme se touto zemí toulat poměrně dlouho, a tak si myslím, že je nakonec všechny projedeme a tady o nich v kartě UNESCO určitě poreferujeme. Nedávno jsme počítali, kolik takových památek jsme už navštívili, 120, úctyhodné číslo a všechny jsou popsané zde na stránkách. Říkali jsme si, že už bychom mohli mít nárok na nějakou slevovou kartu nebo tak nějak, protože poctivě památky navštěvujeme a poctivě o nich píšeme. Ale to říkám, jen aby řeč nestála.

Tolik je k posledním dnům, které máme za sebou. Od majáku se už vydáme zpět směrem k Marseille a pak už do vnitrozemí a procouráme za únor a březen Provence s tím, že zajedeme do Lyonu za naší další dcerou a bude zase pečení, vyvařování dobrot a povídání. Hlavně si užijeme dětiček.

Čeká nás nádherný Avignon, prastaré město, které sloužilo jako papežské sídlo. Pak město Orange s Vítězným obloukem z 1. století našeho letopočtu, kaňon Gorges du Verdon, starobylé městečko Aix en Provence a další a další. Je toho hodně, jen bychom potřebovali, aby se už zima hnula a můžeme vyrazit.

Přeji všem krásnou neděli.