26.1.2019 Aix en Provence

Konečně jsme se hnuli od majáku, kde nám bylo velmi dobře.

Pravda, poněkud jsme se motali po velikém parkovišti, hledají jakékoliv závětří, ale je tam opravdu krásně. Nevím, jestli toto místo lze doporučit. Na koupání je místo úžasné. Pitná voda je osm kilometrů daleko, u hasičů, kde se dá vše vypustit, napustit a na velkém parkovišti i pohodlně přespat. Nákup je v městečku kousek za námi, ale, je tu jedno velké ale, které je údajně tolerované, a to je, zákaz obytným autům a nejspíše je myšleno i karavanům. Dále mě velmi zarazili na parkovacích místech střepy z okýnek. Asi začínám být přecitlivělá a koukám na známky vandalismu daleko intenzivněji než dříve a všímám si více, kde by nám mohlo hrozit nebezpečí a když vidím sklo z vysypaného okýnka auta, tak to je podle mého známka zlodějny, kde musím být opatrnější. Někdo se koupal a někdo jiný ho stihnul vykrást, možná, ale já stále vidím možnost zlodějny, krádeže, vypáčených dveří, okna. A tři hromádky skla na velkém parkovišti je určitá známka nebezpečí. Zdenda je na to už dávno ostražitý, ale já jsem se jen jaksi vezla, měla jsem spíše starost o to, abychom měli hezký výhled, stáli, pokud možno v rovině a tak podobně.

Jedeme už pryč, protože nám jednak téměř dochází plyn, opět a voda, taky opět. Plyn, to je kapitola, která mě už sice nechává klidnou, ale včera mě pobavil jeden komentář, kdy se kdosi prsil tím, že v mrazech zvládá vytopit bydlík na přijatelnou teplotu a spotřebuje 10 kg za 14 dnů.

Tak takové komentáře už mě opravdu nechávají klidnou i díky našemu kolegovi Láďovi, který mě už dvakrát ubezpečoval o tom, že spotřebu máme v normálu. Tak jen pro zajímavost, tankovali jsme skoro po 14 dnech obě dvě bomby, 42 litrů za na místní poměry, hodně slušnou cenu, a to ještě jen díky tomu, že se držíme u moře, kde je podstatně tepleji než o pár kilometrů dál, ve vnitrozemí.

Takže, kromě doplnění vody, plynu a zásob nezbytných k přežití je naším cílem velmi doporučované městečko Aix en Provence, což bude oříšek na zaparkování. Všechny aplikace se jednoznačně shodují, že zaparkovat bez placení je nereálné. Bohužel, vypadá to velmi beznadějně a Zdenda strávil skoro celý večer hledáním nějakého slušného a co nejbezpečnějšího parkování, ale marně.

Všechna velká parkoviště, kam bychom se pohodlně vešli, mají tyč ve výšce. Tady se vůbec zákazy nezabývají. Všude je tyč a hotovo.

Jediné parkovací místo je na jakémsi STLP, který není ani moc oficiální, a i docela špatně se hledá.

Nakonec jsme místo našli a pán v domečku, majitel, je už u okna a mává na nás. My jsme zatím poděkovali a jedeme do města, jestli náhodou něco nenajdeme. Platit 10 – 15 eur za zimní stání se nám zatím moc nechce, ale máme jakousi rezervu.

Jak jsme zjistili z komentářů, pan majitel si stanovuje cenu tak nějak, jak zrovna chce, jak se mu kdo líbí a možná i kritériem pro výši parkovného je, jaké má auto.

Nakonec Zdenda objevil úplně skvělé stání u obytných domů, kde jsou jak jsem koukala samý slušný lidé.

Žádná ubytovna nebo nepořádek. Všude čisťounko, okolo popelnic se nic neválí a na parkovišti před domy samá dražší auta.

To je už pro mne taky jisté znamení, kdo zde bydlí.

 

Staré město je kus od nás, skoro 3 km, ale je krásný den, a nakonec je to velmi příjemná cesta. Samozřejmě, nejzajímavější částí města je staré město, které se rozkládá na poměrně malé ploše, a tak se dá velmi příjemně projít. Je sobota a nejhlavnější pěší zóně je ohromný trh.

V Itálii jsou trhy hlavně o ovoci a zelenině, tady je to oblečení a kupodivu, Francouzsky zde hodně nakupují. Tak, není důvod, proč ne. Většinou se jedná o pěkné a moderní věci, které jsou za velmi přijatelnou cenu.

Celé náměstí je ze slunečné strany obklopeno kavárnami a restauracemi, které jsou plné zákazníků. My si po dlouhé době taky vybrali jednu kavárnu, ale musíme chvíli čekat, až se uvolní stoleček na sluníčku a v první řadě.

To milujeme, posadit se do první řady, dát si dobrou kávičku a jen tak pozorovat místní cvrkot a bzukot. Je to úžasný zážitek, který si s nádherným poledním sluncem vrchovatě užíváme.

Couráme se městem Paula Cézanna, který je místním rodákem a samozřejmě, město je na tohoto malíře nesmírně pyšné.

Všude jsou jeho reprodukce a spousta kaváren je po něm pojmenovaná. Aix en Provence bych nazvala městem fontán.

Skoro na každém náměstíčku, na každé trochu větší ulici je nějaká fontána, a právě u jedné Fontaine de la Rotonde si dáváme kávičku. Jak je vidět, ve stínu se teplota vyšplhala na úžasných 13°C,

takže na sluníčku je mnohem více. Už je taky znát, že se tady blíží pomaličku jaro. Ráno nám kousek od auta překrásně zpíval kosáček, a to byla u nás doma vždy známka, že už je jaro za dveřmi.

 Ušli jsme krásných 12 km a vracíme se zpět. Jsme poprvé od vykradení dlouho od auta a já začínám být poněkud nervózní.

Odešli jsme před obědem a vracíme se skoro za stmívání. Krásně ucaprtaný a znavený. Zdendovi se sice podařilo moje zaječí úmysly utlumit, ale stejně, spadl mi obrovský kámen ze srdce, když jsme našli auto neporušené.

V klidu a v pohodě jsme přespali na velmi klidné ulici a ráno se vrátíme zpět k moři.

Je tady hodně velká zima. Večer máme krásných -2 °C, což je dost málo.

Dnešní trasa je: 78 km