9.11.2019 Béziers - Francie

Jak já říkám, snídaně je základ a skvělý start do nového dne. U nás to máme skvěle rozvržené.

Já jsem ranní ptáče a Zdenda je pro změnu noční sova. Takže se skvěle doplňujeme, ale snídaně je tradičně v osm hodin, kdy už je na stole vše, co máme rádi a co je v lednici. Každé ráno ale snídáme misku s ovesnými vločkami s nakrájeným banánem nebo jablíčkem s jogurtem a polité mlékem. Zdenda rád čokoládu, tak má vše posypané grankem a já zase se lžičkou marmelády. Opečený toust, ten každý den opékám na silné pánvi, protože tak je chutnější a já baštím suchary, aspoň si myslím, že dělám něco pro svou postavu. I když, pár kilo dolů bychom potřebovali oba dva. Pak máme na stole sýry, máslo, marmeládu a mascarpone a když se zadaří levnějších vajec, máme rádi míchaná vajíčka na cibulce. Většinu z toho všeho má každý doma v lednici, ale přes týden není ráno čas a mnohdy ani o víkendu.

Takže ano, po mnoha letech jídla za pochodu, z papíru anebo, kde to zrovna šlo a kdy vyšlo a jak byl čas a kdy byla u Zdendy zrovna přestávka. Tak teď si snídaní užíváme. V osm Zdeněčka budím a než se vyhrabe z pelíšku, mám vše na stole a můžeme se pustit do prvního jídla dne.

Odjíždíme z Agde a míříme do dalšího města na naší cestě, Bezieres.

Dochází nám voda a po dlouhém hledání a pátrání Zdenda objevil vodu, kde si můžeme natankovat co hrdlo ráčí a zdarma.

Tady, ve Francii už jsme smířený s tím, že když budeme potřebovat vodu, tak jí holt zaplatíme, ale pokud je zdarma, proč ne? Zase nějaké euríčko ušetřené.

Máme dvě místa na stání, samozřejmě, pokud možno co nejblíže starému městu, ale toto místo je opravdu místo hrůzy.

Tady bych nestála ani náhodu a taky Zdenda stání hned zavrhl a jedeme dál. Stání je podle park4night. Je tady hodně lidí snědé kůže, romky v dlouhých sukních jsou klasika, ale jak vidíme i opravdu dost snědých a černých lidí, ale všichni jsou tak nějak v pohodě.

Další místo je příjemnější, na hlavní silnici u chodníku a hned vedle je velké klidné parkoviště, kde asi složíme na noc hlavu. Na hlavní silnici je opravdu špatné spaní.

Na území dnešního města Béziers již v dávných dobách žili Féničané a za římské nadvlády zde stávala vojenská pevnost. V roce 1209 během křížové výpravy proti katarům bylo Béziers téměř zničeno a obyvatelstvo vyvražděno.

Křižáci přitáhli k městu a vyzvali obyvatele, aby vydali své spoluobčany hlásící se ke katarství. Občané města odmítli vydat své sousedy křižákům, a tak vojsko vniklo do města a všechny obyvatele povraždili.

Dodnes se cituje údajný výrok papežského legáta Arnolda Amaricha, který na dotaz velitele vojska obléhatelů, jak mají poznat mezi obyvateli katary, odpověděl, „zabijte je všechny, Bůh si ty své pozná“.

Béziers pochází z roku 575 př.nl a jak je vidět v jeho dějinách je docela rušno.

Během francouzské revoluce se občané Béziers v květnu 1790 vytvořili revoluční společnost která byla poté několikrát přejmenovaná jak se měnili vládci, král – Napoleon -  král – Napoleon. Dále tady řádil Napoleon třetí. Na Place de la Révolution si tyto události připomíná pamětní deska a pomník Jean Antoine Injalbert. který také zde navrhl Fontaine du Titan v parku Béziers 'Plâteau des Poètes. Dále zde proběhlo velké povstání pěstitelů révy Languedoc v Béziersv roce 1907. 12. května 1907 se v Béziers shromáždilo na 150 000 demonstrantů s cílem „Bránit jižní vinařství“. Dav se shromáždil na náměstí Paul-Riquet a Champ-de-Mars s hesly „Vítězství nebo smrt! Dost řečí, nastal čas na akci! Smrt podvodníkům! Chléb nebo smrt! Žijte prací nebo zemřete bojováním!“. Dne 23. června byl konečně schválen zákon, který potlačil masivní dovoz vín.

Žil zde také Pierre-Paul Riquet (1609 nebo 1604–1680), inženýr a stavitel kanálů odpovědný za výstavbu Canal du Midi, který měří 250 km od Sete až do Toulous.

Tolik praví historické prameny a my jsme si mezitím prohlédli město. V centru města se proinvestovalo 12 milionu Eur a je to znát,

náměstí jsou opravdu nádherná, jen ty domy by mohly vypadat trochu lépe, ale jak tak koukáme, je to bolest celé jižní Francie.

My jsme si prošli všechna náměstí a důležité pamětihodnosti a jdeme ke Katedrále Saint-Nazaire, která už je z dálky vidět,

když se přijíždíme do Béziers po silnici od Narbonne. Opět, katedrála stojí jak jinak na kopci a shlíží do kraje sice z krásného místa, ale na můj vkus poněkud vysokého.

Je to pozoruhodný příklad středověké gotické architektury ze 14. století.

Klenutá loď je 14 m široká a dosahuje výšky 32 metrů. Celková délka je 50 metrů. Okno západní rozety má průměr 10 metrů a rozeta je to opravdu nádherná.

Málem mě ranilo, když si to Zdenda zamířil uvnitř katedrály k maličkému vchodu do věže. Vystoupali jsme 168 zakroucených, příšerně příkrých schodů až na ochoz okolo věže se zvonem.

Pravda, nahoru jsem lezla už pomalu po čtyřech. Nádherný pohled po celém okolí nám sice byl odměnou za tu dřinu dostat naše těla nahoru, ale bylo to hodně náročné.

Jediné, co na celém výstupu bylo dobré, že lidi co šli za námi neviděli jak si ke konci pomáhám o vyšší schody rukama, tak bylo schodiště úzké a prudké. Krůček od totálního kolapsu, ale jsme nahoře.

Jen přemýšlím, až půjdeme dolů, jestli lidi, co půjdou nahoru se nám nějakým záhadným způsobem vyhnou, nebo my, z pozice síly, protože jdeme dolů, to je jasné, je budeme tlačit před sebou.

Přejeli jsme na parkoviště a jsme ucaprtaný až hrůza.

Máme opět v nohách krásných 8 km.

Opět můžeme toto město doporučit k zastávce, pokud touto oblastí budeme projíždět.

Dnešní trasa je: 40 km