19.11.2019 Montpellier - Francie

Noc byla přímo úděsná. Vanul tak silný vítr, že to s námi houpalo celou noc.

Několikrát Zdenda uvažoval, že přejede nás schovat někam do ulice, mezi domky, abychom nestáli vyloženě na volném place, ale pokaždé vítr maličko ustal a pak zase nabral na síle, a tak to pokračovalo až do pozdní noci. Nakonec to Zdenda vzdal, zůstali jsme na místě a nechali se houpat větrem. No, nic moc.

Aspoň, že východ slunce nám noční útrapy vynahradil.

Dalším a jedním z posledních míst ve Francii je velké město Perpignan, které jsme si chtěli prohlédnout.

Tak se přesouváme kousek od moře krásnou podzimní krajinou.

Všude je spousta platanů, těm se tu obzvlášť daří a který už pomaličku ztrácí své podzimně zbarvené listí a za chvíli už budou úplně holé.

 Jsme vlastně na dostřel Pyrenejí, které se majestátně tyčí před námi.

Máme štěstí, sluníčko se opírá do prvních vrcholů tohoto pohoří a já nevím co dříve fotit.

Samozřejmě, fotím za jízdy, a tak fotky nejsou úplně čisté, ale to, co máme po pravé ruce je překrásné.

Taky je znát, že i když jsme u moře, je tu poměrně chladněji. Máme krásných 10 °C, což považuji za jakš takš příjemnou teplotu.

Samozřejmě, mohlo by být tepleji, ale zase nebuďme tak nespokojený.

Hlavně, že svítí sluníčko a neprší, což je v tuto dobu tady normální. Taky už se na zahrádkách objevují první pomerančovníky což mě dává naději, že ve Španělsku, kam se za chvíli přesuneme si pomerančů užiju více než tady.

Dneska jsme byli v potravinách U super a pomeranče v dvoukilovém pytlíku měli za 2.30 eur za kilo a to jsou tyto potraviny tady jedny z nejlevnějších.

Perpignan je poměrně velké město, a tak se snažíme dostat co nejblíže historickému městu, které nás zajímá.

Klasicky stojíme u velkých potravin, právě u U super. Tak nějak považujeme takovéto stání za poměrně bezpečné a samozřejmě se Zdenda snaží auto postavit tak, abychom byli odevšad vidět. Žádné skovávání někam do rohu, hezky pěkně na place.

 Staré město je překvapivě poměrně malé, ale máme ho víc jak tři kilometry daleko. Nicméně, je hezky, chladno, svítí sluníčko, a tak se jde dobře.

Vždy, když to jen trochu jde navštívíme jako první informační kancelář, kde si vezmeme mapu starého města, kde jsou zároveň uvedeny ty nejzajímavější památky a ty si postupně projdeme.

Trasu má na starost náš vrchní navigátor Zdenda, protože já jsem schopná zabloudit na pětníku. Mě bohatě stačí zajít do postranní uličky a jsem totálně v háji.

Asi největším hitem je Palais des Rois de Majorque, je to královský palác mallorských králů, který nejen, že se rozkládá na obrovské ploše,

ale je, jak jinak, na kopci. Jdeme kolem ohromné masivní hradební zdi kolem dokola, než se dostáváme ke vchodu do paláce.

Jacques I Aragona , známý jako „dobyvatel“, který vedl  výboje na východ od Aragonské království a Perpignan dosáhl pod jeho vládou svého největšího vrcholu během 68 let (1276-1344).

Mallorského království, které zřídil Jacques Dobyvatel pro své mladší dítě Jacques, další v pořadí, měl kromě Baleárských ostrovů, Roussillon , Cerdagne ještě panství Montpellier.

Jak jednoduché, král z Mallorky pro svého syna dobil nějaké území, kde mu vybudoval ohromný palác. Asi bychom se měli jako rodiče maličko zamyslet.

Nutno podotknout, že pod jeho vládou se jak místní populace, tak území města ztrojnásobili, což si myslím, že není úplně špatný výsledek dobyvatelského úspěchu.

Začalo se mohutně stavět a tehdy vznikla kromě jiného i katedrála Saint-Jean-Baptiste a mnoho dalších staveb, které tu jsou dodnes.

Ovšem katedrála stojí za prohlídku. Ohromná stavba. Katedrála Saint-Jean-Baptiste z Perpignanu je krásná. Centrální loď je monumentální,

je to gotická stavba, kde ohromné varhany jsou dost netradičně po boku hlavní lodě.

Vedlejší lodě si nezadají svojí zdobností s mnohem většími katedrálami.

Zkrátka, je to monumentální stavba a tady, znovu a pokaždé musím poděkovat našemu fotoaparátu Olympus,

protože celý interiér tonul ve tmě a my jsme až po nafocení perfektně viděli vše, co bylo v šeru.

Procaprtali jsme si boční uličky a prošli jsme ty nejzapadlejší zákoutí

a tak, jak jsme celou Francii dost zklamaný z toho, jak se Francouzi starají o svoje domy, tak tady to není žádná výjimka.

Tady je to úplně stejné. Samozřejmě, náměstí jsou pěkná, ale stačí zajít do postranní uličky a je to jedna velká tragédie.

No nic, nechci ranit milovníky Francie, ale nechť fotografie ukáží, co mám na mysli.

Pravdou je, že péče o veřejnou zeleň je všude naprosto jedinečná.  

Na noc jsme odjeli do klidné vilové čtvrti, kde snad v poklidu přečkáme noc.

Takže, dneska jsme ušli krásných 9 km po městě.

Dnešní trasa je : 26 km