29.11.2019 Cesta do Los Baňos - Španělsko

Včerejší den jsme zasvětili úklidu, praní, a hlavně zakoupení španělského internetu.

Vše šlo dobře, uklidili jsme, vyprali a pak se rozjeli do Carrefour pro internet a tam nám začali potíže. Kolegyně Martina ze Španělska nám poradila operátora Simyo, kterého i oni používají a pro turisty je nejideálnějším a že ho koupíme a aktivujeme právě v Carrefour. Ten je od nás dost daleko, ale je krásně, sedáme na kola a jedeme si pro internet. Tuto neslavnou kapitolu naší snahy zkrátím. V oddělení elektro Simyo nemají, neprodávají a vůbec, nijak se s námi nechtějí domluvit a stále nás posílají kamsi ven. Tam jsou další operátoři, kteří ale Simyo neprodávají. Problém je, že nemáme žádnou španělskou SIM kartu a tudíž, nemůžeme k Simyu ani přejít, protože není s čím přecházet. Jediná možnost je koupit sim kartu Orange, ale nikdo nám není schopen říct, jestli půjde karta převést na Simyo. Slečna v Orange nám jen přes překladač sdělila, že co s kartou provedeme pak už je naše věc a jestli půjde ji změnit neví. Což nám zrovna moc nepomohla. Dost rozmrzený se vracíme domů. Ještě jsme den před tím napsali na Simyo facebook, jestli mají nějaké kamenné prodejny, kde získáme jejich sim kartu. Světe div se, prodejny mají a mají jich hodně po celém Španělsku. Nejsou to jejich firemní prodejny, ale prodejem jejich tarifů se zabývají hlavně různé počítačové a telefonní firmy. Hned jsme sedli k počítači a hledáme jednotlivé prodejce na naší trase. To vše ještě Zdenda souběžně kontroluje na Google, jestli prodejna skutečně existuje. Tak máme vytipované čtyři a hned první je náš favorit. Včera jsem psala Martině, že jsme dopadli jako sedláci u Chlumce, ale dneska jsme zvítězili. Tímto zdravím kolegyňku Martinu do Španělska a moc a moc děkuji za spoustu rad, bez kterých bychom operátora vybírali daleko hůře a nevěděli, na co si dát pozor a jak být připravený a nachystaný.

A už můžu skočit do dneška. Ráno jsme si maličko přichvátli, protože jednak máme dlouhou trasu před sebou a druhak chceme být v cíli za světla a ještě ten internet, no, bude to malá honička.

Nicméně, ráno je nádherné a kouzelné. Vycházející sluníčko vymalovalo oblohu do neskutečných barev.

Nacvakala jsem hromadu fotek a už tuším, že večerní třídění bude o nervy. Jednak se mi bude líbit jedna víc než druhá a pak nastává rozhodování, kterou si nechat.

Ještě jsme doplnili vodu a opouštíme báječné stání u moře. Stejně se tu smí stát jen 24 h a pán v infobudce si zapisuje čísla aut. Tak to máme akorát.

Prodejnu jsme našli, ale co čert nechtěl, mají otevřeno až od deseti hodin, což byla maličká potíž a jen tiše doufáme, že skutečně otevřou. Přišel mladík, který velmi, velmi ochotně nám sim kartu Simyo prodal, poslal nás do trafiky zaplatit 10 eur aktivaci, pak zaktivoval, zavolal na aktivační telefonní číslo a už jsme mohli brouzdat po internetu. Zkrátka, mladíky byl skvělý a i přes translátor jsme se domluvili. Celá operace trvala přesně hodinu. Tak víme vše a co nevíme, to se postupně dozvíme.

Každopádně, teď máme za 17 eur 32 Gb a 4 Gb na sociální sítě plus nějaké zvýhodnění přes víkendy a noční provoz. Francouzský internet teď rušíme a necháme si jen Španělský a až se vrátíme, tak si ve Francii zase koupíme francouzský, protože ten se nám vyplatí více.

Pokud by měl někdo zájem, popíšu postup na získání španělského internetu do odkazu Internet na cestách – Španělsko.

Máme internet a můžeme jet dál. Projíždíme Valencií, kterou si také necháváme na příště.

Jen sem dám pár fotek pro ty, kteří ve Španělsku nebyli anebo jen nebyli ve Valencii. Samozřejmě, historické centrum je o něčem jiném, tam se společně podíváme jindy, ale my jedeme sice skoro napříč městem, ale po jeho okrajích.

Španělsko mě neustále udivuje. Parádní bytová výstavba, kterou jim můžeme závidět. Všude je čisto, nikde se nic neválí, nikde není nepořádek a ta jejich parková údržba a upravenost okolo silnice je neskutečná.

Hned za Valencií se začínají zvedat kopečky, ale všude, doslova na každém kousku země se tu něco pěstuje. Začíná sklizeň mandarinek a pomerančů.

Vidět tak ohromné plantáže pomerančů je dechberoucí. Hlavně, vše je perfektně udržované a obhospodařované. Obdivujeme čistotu sadů, které jsou bez plevelů a naprosto precizně uvláčeny.

To se prostě musí vidět. Samozřejmě, všude je závlaha a vody tu musí spotřebovat ohromné množství, ale úroda všeho je ohromná.

Stromy ověšené oranžovými plody kaki, granátová jablka až končí, ale vidět sady ohromných grapefruitů je paráda.

Zastavili jsme na parkovišti u pumpy kde ohřeji jen oběd a samozřejmě, prodávají tu místní mandarinky. 10kg pytlík za 5 eur je luxusní cena.

A aby toho nebylo málo, ještě jsem umíchala můj rychlokoláč a použila poslední zavařené báječné švestky od Milušky.

Samozřejmě, drobenka nesmí chybět. Pečeme za jízdy a za 4O min je upečeno.

Před námi se začíná vlnit pohoří regionálního parku Sierra de La Pila.

Pomaličku polehoučku stoupáme do 600 m a s výškou nám zase pro změnu klesá teplota. Celý den máme krásných 22 °C ale ty nám po chvilce spadly na 17 °C, což není nijak dramatické, ale je to znát.

Sierra de La Pila je poměrně malý park, ale krásný. Park má velkou hodnotu v ekosystému a je tu velká rozmanitost přírodního prostředí.

Zajímavá je i tektonická a paleontologická různorodost. Hnízdí tu několik velmi vzácných dravců a samozřejmě, i nějaká vzácná a jedinečná květena.

Vápencové útvary jsou úžasné.

Občas si připadáme jako na jiné planetě.

Nádherná cesta nás vede k cíli a tím jsou lázně Los Baňos. Zítřek máme plánovaný na koupel v termálních lázních.

Mimochodem, tady jsou odkazy na termální lázně ve Španělsku.

Odkazy jsme získali od kolegyňky Vendulky a Václava, dalších cestovatelů, kteří ve Španělsku žijí a pomohli nám sehnat seznam většinou přírodních lázní. Tyto, jsou jako jedny z mála placené, ale ne nijak draze.