12.12. 2019 Plavba lodí na Kanárské ostrovy - Španělsko

První den na plavbě a paráda. Noc proběhla jakš takš, zatím jsme v pohodě a těšíme se, čím nás překvapí k snídani.

Asi by bylo dobré říct, jaká jsou pravidla hry v jídelně.

Snídaně jsou 3 jídla a 2 drinks – pití. Jídla – talíř se šunkou a sýrem, míchaná vajíčka s opečenou slaninou, ovocná miska, kornflexy s mlékem, jogurty a pudinky, ovoce.

Pití – mléko a různá kakaa, ovocné džusy z čerstvých plodů, balená voda, káva, různé fanty Coca-Coly a čaje. Vždy si můžeme vzít jen dva druhy.

Oběd a večeře je vždy možnost 2 jídel + 1 pití + desert.

Za jídlo se považuje salát, který si sami namícháme a naskládáme z připravené nabídky.

Máme zase výběr z několika hlavních jídel tak si vybereme jedno jídlo, namícháme si salát nebo si vezmeme ještě jedno jídlo bez salátu k tomu desert – pudinky, sladká rýže, jogurty, různé pletýnky a sladké koláče nebo ovoce z velkých košů,

vybereme si co chceme k pití včetně piva a jdeme k pokladně, kde nám přeškrtnou políčko a v případě, že chceme pití navíc nebo něco jiného, tak to už hned musíme zaplatit.

Možná to píšu trošku krkolomně, ale na místě se v tom dá docela pěkně vyznat. 

Hlavně, je tam obsluha, která nám jídlo dává na talíře a ta nám, byť posunky pomůže. Maximálně, když si chceme toho vzít z neznalosti víc, tak ukáže, že to už ne, že je to moc. Je lepší si z nabídky vybrat více než jim tam půlku nabízeného nechat. Ovoce se nám hodí na večer, nebo na svačinu přes den a proč si kupovat pití, když už jsme si ho zaplatili. 

No a co my na lodi? Vše je v naprosté pohodě. Celý den jen povídáme a povídáme. Prohlédli jsme si pár fotografií Jiřího napříč celým světem a jen tiše obdivujeme. Irča dává dohromady knihu pro kamarádku a já se snažím dočíst rozečtenou detektivku.

A když už jsme u toho cestování a narazili jsme na společného oblíbeného spisovatele, tak jsme si rovnou otevřela první knihu Richarda Halliburtona Toulky světem a kousek jsem si hned přečetla. Velmi vřele doporučuji, protože to byl pan cestovatel a neskutečný dobrodruh a samozřejmě, i tak bohužel skončil. Nicméně, než zemřel, stačil prožít dobrodružství, o kterých se nám může leda zdát. Pokud bych ještě mohla, tak další kniha Létající koberec je taky skvostná. Kdysi dávno jsem tohoto spisovatele velmi ráda četla i proto, že knihy jsou jednotlivé příběhy z jeho dobrodružství, ale to jsem drobet odbočila.

Kluci se zaobírali lepším ukládáním fotek až někdy do tří do rána a my s Irčou probrali daleko zajímavější témata, což je samozřejmě každému jasné. Jak se správně barví vlasy Henou, jak se sama ostříhat v autě, kde nakoupit ty správné pomeranče a tak podobně, rozhodně zajímavější témata, než co jsme prožili na vojně a báječné příběhy z bujných mladých let.

Pánové si pohodlně vystačili,

Irča doladila knihu a já dočetla detektivku.

Paráda. Jenže, první část cesty utekla a přátelé jsou v cíli, odjíždějí a my osiřeli.

Další noc je před námi. Irča ještě zjistila, že pro cestující bez kabiny je jedna kabina rezervovaná na osprchování, a tak se všichni krásně osprchujeme. Oni na cestu a my na noc. Jen mě překvapila velká opotřebovanost a nehezkost kabiny. Za ty peníze bych očekávala poněkud větší komfort. Maličký prostor dvě úzké postele po stranách a dvě sklopné, regálová otevřená skříň toaletka se zrcadlem místo okna a plastová koupelna se sprchovým koutem se závěsem.  Nic moc, ale vody je nekonečně, je krásně teplá, tak není nač si stěžovat.

Dneska jsme přistáli u dalšího ostrova Grant Canaria a tady budeme čekat poměrně dlouho, 5,5 hodiny. Proto je ta cesta tak dlouhá, ale aspoň se otevřeli patra pod námi, kde máme auto, tak šel Zdenda zkontrolovat, jestli je vše v pořádku a statečně usnul. Naštěstí je tu dost místa na to, lehnout si na některou z řadových sedaček, vzít si pod hlavu polštáře, přikrýt se a sladce dospat brzké ranní vstávání. Já jsem alespoň dopsala, co bylo potřeba a dohnala jsem všechny resty a čtu další knihu, Richard Haliburton - Létající koberec. 

V pět hodin budeme přistávat u poslední zastávky na naší cestě, na Tenerife, kde opět budeme čekat příšerných 7 hodin.

Ten čas je potřeba na to, aby se vyložily zásobovací kamiony, naložily další kamiony na La Palma, vyjely auta, které s námi jedou buď od začátku nebo se nalodily na některé ze zastávek a mohly se nalodit auta na poslední část cesty. Jasně, čas je potřeba, ale 7 hodin je poněkud hodně.

Večer se jdeme zase vykoupat, alespoň drobet zabijeme čas. Jinak je pohodička.