26.12.2019 San Antonio del Monte - La Palma - Kanárské ostrovy - Španělsko

Dnešní den jsme zasvětili úklidu a velkému prádlu.

Respektive, uklízela jsem, prala, pekla, vařila a Zdenda luftoval droníkovi křídla.

Pravda, nanosil mi vařící vodu ze sprchy a nabídl se s pomocí, ale jsem raději, když si dělá své a já mám klid na svoje reje.

Poněkud se nám nakupilo prádlo, není špinavé, ale zapocené, a tak už jsem měla docela slušnou hromádku triček, šortek a samozřejmě fuseklí.

Taška špinavých fuseklí mě vede k domněnce, že nemáme jen dvě nohy jako klasický Homo sapiens, ale jsme minimálně stonožky.

Nechápu, jak se nám dokáží ponožky, tak nakupit. Ale chápu, jasně, každý den si bereme čisté a za pár dnů je jich požehnaně a pokud máme ponožek docela slušnou zásobu, tak se kupí a kupí a kupí až nadejde den D, ponožek zásoba se tenčí a pak nezbývá než se pustit do jejich praní.

Navařila jsem zase do zásoby, a protože máme dostatek proudu, užíváme si zapečených jídel. Tentokrát jsem dělala klasiku, zapečené těstoviny s vejci a variaci na Francouzské brambory, tentokrát s mletým masem, hráškem a navrch se sýrovou pukličkou. Zvládla jsem ještě upéct dvě várky sladkých loupenďáků.

Od pana radisty, jak jsem se o něm už zmiňovala, že nás navštívil, jsem dostala několik nádherně zralých opuncií. Byly zbavené jemných neviditelných bodlinek, ale stejně jsem jich i přes hadr pár koupila do prstů.

Potvory mrňavý, nejsou vidět, ale o to víc jsou nepříjemné.

Až tlusté gumové rukavice skvěle zafungovali. Plody opuncují jsou vynikající, plné vitamínů a neskutečně sladké.

Však se z nich vyrábí opunciový džem, ale máme jich tak akorát a byla by škoda je uvařit na marmošku. To je lepší je sníst čerstvé.