6.10.2019 Cap Curonne - Francie

Krásný den nás opět vítá sluníčkem a teplem.

Celý den máme krásných 22 °C, což je opravdu paráda. Přátelé jsou ve svém kempu a my u majáku, akorád odpoledne přijíždějí na pokec  večerní grilování všeho možného.

Plátků brambor, bramboráčků, cukety, kuřecích plátků, klobásek a tak podobně. 

Jen bohužel, nedá se koupat, moře je hodně studené ale i tak je stále co dělat. Procházky po pobřeží jsou úžasné, a tak se střídáme v opouštění našeho obydlí. Jsme v poměrně bezpečné oblasti, ale nic nenecháváme náhodě.

Jarka s Karlem mají bohaté zkušenosti se zloději, kteří je tady, ve Francii už několikrát vykradli, a to je jeden z hlavních důvodů proč jsou v kempu, kde se cítí bezpečněji a my to plně chápeme, protože s jejich zkušenostmi bych se asi nechovala jinak. Je pravdou, že oni jezdí pracovně do Francie velmi často a pak těch útoků zažili mnohem víc.

Díky Karlovi jsme přišli na další fintu zlodějů, která se jim už několikrát stala a tou je vražení čehosi ostrého a pevného pod kliku u řidiče, kde je mechanizmus zámku. Zloděj jim teď naposledy zničil kus plechu pod plastovou krytkou kliky, ale díky alarmu, který se jim po otevření dveří spustil, zloději utekli. Vůbec jim nevadilo, že majitelé v autě spí.

No a jak se tak o této zlodějské praktice bavíme a já těžkopádně chápu způsob otevření zamčených dveří a že vlastně z venku není nic poznat, tak jdeme k našemu autu, ke dveřím řidiče a prstem přejíždíme pod klikou na rozhraní plastu a plechu, abych pochopila, kde díru hledat a málem mě omylo. My tam taky máme díru a kdovíjak dlouho.

Díky tomu, že máme oboje přední dveře zajištěné na pevno, tak se k nám tímto způsobem nemůže zloděj dostat, snažili se o to, ale kdy to bylo a kde to bylo, tak to opravdu nevíme. Takže, máme zde další způsob, jak se mohou zloději za pár vteřin dostat dovnitř auta a vlastně nikdo nic nepozná.

Kdoví kolik obytných aut jezdí s dírou pod plastem a kdoví kolik aut bylo takto vykradeno a majitelé vlastně ani neví, jak se zloději mohli do auta dostat. Většinou si každý myslí, že jednoduše překonali zámek, ale může to být i tímto způsobem. Znova a už poněkolikáté zde doporučuji, pokud to jen trochu jde a pokud si zvykneme na to, že přední dveře jsou zabezpečené natvrdo a můžeme používat dveře v nástavbě, tak i u vestaveb bych jednoznačně volila Zdendovu verzi zabezpečení předních dveří. Za pár korun jsme už odrazili několik pokusů o vykradení. Samozřejmě, pokud narazíme na profesionály, kteří si počkají, kteří nás sledují a kteří vyloženě číhají na naši chvilkovou neopatrnost, tak jako se nám to před Vánoci stalo poblíž Marseille, tak nemáme moc šancí, zloději do auta stejně někudy vniknou.

Tak jako u nás vylomili okno, roztáhli mříže a vysadili někoho hodně drobného dovnitř. Pak i náš alarm je na ně krátký a doba návratu, byť pár desítek metrů je pro nás příliš dlouhá. Tak jak to jen půjde a bude vhodné místo, Zdenda musí kryt zámku rozebrat a poškozený plech pod krytem ošetřit, aby zbytečně nezreznul. Samozřejmě, vše nafotíme a zdokumentujeme pro kolegy, a i pro nás. Se svolením jsem použila pro ilustraci toho o čem tu vyprávím fotodokumentaci Karla.

Dneska je náš poslední den s přáteli. Karel s Jarkou přijeli na společný oběd. Jaruška se vytasila polévkou s domácími játrovými knedlíčky a já se pochlubila bramborovými plněnými knedlíky se zelím.

Polévka byla luxusní. Myslím, že nám hodně chutnalo. No a pak už povídání nebere konce. Samozřejmě, kdo kde byl a co zažil na cestách je nosným tématem asi všech tuláků po světě.

Večer přátelé už odjíždějí zpět směr Čechy a my jdeme spát. Je nádherně vlahý večer. Příjemných 17 °C, ale začíná dost foukat.

Uvidíme, jak bude vypadat zítřek. Je nás tu už několik obytných aut a dokonce kolegové se stanem.

Každý den projede policejní hlídka, pokývnou hlavou a odjíždějí a každý den přijede služba pro odpadkové koše, takže je všude čisto.

Den se s námi loučí kouzelným západem slunce a my se loučíme s přáteli, které rok neuvidíme.