13.10.2019 Camargue a Saint-Gilles - Francie

Odjíždíme z překrásného místa na okraji národního parku Camargue, kde jsme přespali.

Zdenda naplánoval další trasu tak, abychom projeli co možná největší část mokřadní oblasti.

Rádi bychom viděli kamargueský divoký koně, kterých by tu mělo být několik stád.

Jsou krásně bílý, aspoň na propagačních plakátech je vidíme, ale jestli je zahlédneme, to je velká neznámá.

Veliká oblast je obehnaná plotem, aby se koním nic zlého nestalo. Mají k dispozici téměř celý park, což je 850 km2 a zahlédnout je bude velká klika.

Zatím máme štěstí na plameňáky, kterých je tu dost, ale ty už jsme viděli a toužíme zahlédnout koně. Celým parkem, vedle jezer, vede velmi úzká silnička, která naštěstí není moc používaná.

Vyhnout se tu s kolegou v obytném autě je rubikon. Takže, jedeme dál a já si mohu hlavu vykroutit, jak hledám koně.

Nakonec máme veliké štěstí.

Kousek od nás je mýtina s trávou a tam jsou krásný koně. Divocí bílý kamargueští koně. Nádhera. Zastavujeme na kraji a já fotím, než nám ladně zmizí v porostu. Je to ohromný zážitek.

Nikdy jsme v přírodě divoké koně neviděli takto z blízka, a tak krásně. Chvíli nám postáli, jako by říkali, „tak si nás už konečně vyfoť ať už můžeme jít dál“.  Je to krása, že se lidé postarali o tak nádherná a ladná zvířata, která by jinak neměli šanci na přežití.

Jistě, nebýt lidského zásahu a lidské rozpínavosti, tito koně by si tu v klidu žili ve svém přirozeném prostředí a nemuseli by být za plotem, aby je neporazilo auto anebo, aby je lidé nerušili, ale tak to holt je, a proto tleskám alespoň snaze zachránit tento druh ve své divoké podobě pro budoucí generace.

Dojíždíme do maličkého městečka Saint-Gilles (Gard), kde je pro nás připravené pohodlné stání, jen voda nefunguje.

Stojan je jaksi mimo provoz. Jsme kousíček od starého města, a to je fajn. Hned se oblékáme a jdeme na delší procházku.

Nejzajímavější stavbou v Gilles je bývalé opatství, které si zachovalo část svých klášterních budov.

Ve spodní části opatství je pozoruhodná východní fasáda lemovaná třemi monumentálními branami a dolní kostel, v němž je umístěna hrobka svatého Gilles.

My se jdeme toulat uličkami, které mají mnohdy hodně zanedbané domy, ale celkový dojem je fajn.

Holt, jsme ve Francii a tady jsme si už zvykli na poněkud zanedbanější fasády domů a dojem z malých měst a vesnic je u nás někdy dost rozpačitý.

Tak si ještě ukážeme pár uliček. Milovníky Francie asi maličko zarmoutím, ale při procházce tímto městečkem, vzpomínám na italská podobně velká městečka.

Samozřejmě, čistota je na vyšší úrovni, ale vzpomeňme na naši cestu po jižní Itálii a Sicílii,

kde byly taky městečka jako ze škatulky a kde nepořádek, o kterém všichni mluví, nehrál prim.

Italové na jihu si svých domečků hleděli a najít ulici s tak oprýskaným a nevzhledným pohledem bylo spíše výjimkou.

Většinou domky v řadě, tak jako tady, hrály barvami a byly obsypané květináči.

Všudypřítomné šňůry na prádlo spíš dojem umocňovali, než kazily. No, to je jen můj názor.

Dnešní trasa je: 61 km