21.10.2019 Vauvert a cesta do Lunel - Francie

Zvedáme kotvy, a to v docela svižném tempu. Pominu, že už dva dny je vyloženě ošklivo, pod mrakem, déšť, pod mrakem, déšť a aby toho nebylo málo, vítr, který nám včera znemožnil jakékoliv výletní eskapády.

Pominu, že vítr byl takový, že jsme byli ráno jako chodící mrtvoly, protože jsme se vůbec nevyspali. Auto houpalo a jedině díky tomu, že jsme stáli zády k větru nebyl nutný Kynedryl. Tak jsme včerejší den prožili v autě, ale dnešek, překonal všechna naše očekávání. Neprší, nefouká, ale za to se na nás venku vrhly miliony komárů, kteří se musely během dvou dnů urodit v milionovém množství. Už jenom uklidit židličky, které máme na noc pod autem byl od Zdendy heroický výkon.

Maličký, krvelačný bestie jsou doslova všude a stačí jen na sekundu odsunout síť ve dveřích, než se nám podaří rychle vylézt a zase síť okamžitě zasunout, tak je v tu ránu průzkumný oddíl v autě a čile se pouští do díla. Následuje náš frontální útok proti vetřelcům a my, poraženi, vyklízíme bojové pole. Tak, měli jsme stejně v plánu dneska odjet, ale v poklidu odjet, a ne tak rychle. Kousek od nás je velké parkoviště, někde udávané jako stání, ale není tam tak hezky, jako bylo přes silnici u řeky.

Kolega se nás ptal, jak je to s rybařením. Musím přiznat, že nevíme, jak je to s rybařením na kanálech. Víme, že na řeky je potřeba povolenka a na moři se může chytat bez omezení, ale na kanálech, tak to nevíme, ale pokusím se to zjistit. Nicméně, pro zájemce o rybaření ve Francii, tady je odkaz, kde si můžeme koupit povolenku buď na jednotlivé řeky nebo regiony anebo na celou Francii.

Cena není nijak závratná, na rok je to tuším kolem 100 eur a my máme v plánu si jí koupit, ale až budeme v centrální Francii déle. Teď tady jsme jen krátce, za pár dnů přejedeme už do Španělska, pak nás čeká dlouhá cesta a pak až se vrátíme, tak zase ve Francii budeme krátce, takže letos si povolenku kupovat nebudeme, to asi až příští rok, kdy budeme křižovat vnitrozemím do Španělska a Portugalska.

Ale, abych se vrátila k chytání na kanálu, domnívám se, že povolenka být nemusí, a to z jednoho prostého důvodu. Podél kanálu, kde jsme a ostatních kanálů kudy jsme jeli chytá množství rybářů a není výjimkou vidět chytat děti, které přijeli s rodiči. Přijela na naše parkoviště rodina s puberťáky a všichni kromě mamky vytáhli pruty a začaly chytat. Na rybičku, na zakoupené žížaly nebo jen na splávek a háček s nějakou jinou návnadou.

Takových rodin přijede o víkendu několik a všichni jsou vybavení pruty. Pokud by byla potřeba povolenka, myslím si, že by se takto nemohli chovat. Nyní vzácností vidět rybáře, který má i pět prutů rozložených podél břehu a mezi nimi se prochází a hlídá záběr. Pravda, je to honička obhospodařit pět prutů v délce deseti metrů, ale mají to tak. Takže, myslím si, že pokud by byla na kanále potřeba povolenka, jistě by za ten týden, kdy Zdenda vesele rybařil někdo přišel a dožadoval se povolenky. Minimálně by se někdo přijel podívat na kontrolu o víkendu, kdy se na parkoviště sjelo několik rodin a všichni vesele chytali. Proto se domnívám, že na kanálech se může chytat bez povolenky.

Natankovali jsme vodu na vedlejším parkovišti, kde je kohout s vodou na nejméně očekávaném místě a docela slušně skrytý. Je to vlastně hřiště na pétang a kohout je i uváděn jako pítko. Takže, nikomu nekrademe vodu, je veřejná a volně k použití, ale kdybychom z aplikace nevěděli, že tu voda někde je, tak bychom kohout lehce přehlédli.

Další městečko na naší trase je Vauvert, staré město, ale protože je opravdu hodně pod mrakem, tak není ani nijak vábné.

Prošli jsme si ho celé, procourali uličky a vystoupali na kopeček kde je park a vyhlídka.

Celé městečko máme pod sebou a řekla bych, že z výšky je mnohem hezčí.

Pár domů je pěkných, ale jinak je to dost bída.

Mají tu taky býčí arénu, která je samozřejmě zavřená. Jsme v oblasti, kde se konají býčí zápasy, ale poněkud v odlišném stylu, než jsme zvyklý. Tady se býci nezraňují a nezabíjejí. V jižní Francii, zvláště ve městech Nimes a Arles, se pořádají býčí zápasy či spíše vystoupení zvané Course libre.

Zápasníci zvaní razatuerové se při zápase snaží strhnout červenou kokardu, kterou má býk přivázanou k rohům. Jedinou zbraní zápasníka je rukavice s háčky, jimiž je kokarda zachycována.

Pokud se zápasníkovi nepodaří býkovi kokardu strhnout během 20 minut, vítězí býk. Při těchto zápasech jsou používáni volně žijící býci z oblasti Camargue, kudy jsme projížděli a po zápase jsou býci vraceni na pastviny.

Na pastvinách jsme skutečně viděli spoustu ohromných černých býků, kde se v klidu pasou, jsou dobře živení a mají se velmi dobře.

Pokud nejsou krvavě zabíjeni, zraňováni a týráni, je to skvělá varianta klasické koridy. Ikdyž je pravda, že aspoň jednou v životě bych koridu ráda viděla a docela určitě se se Zdendou ve Španělsku na koridu podíváme.

Myslím, že bychom to měli vidět. Když už budeme v zemi, kterou budeme chtít poznat, tak i toto je jedna z tradic, která ke Španělsku patří. Třeba znechuceně a pobouřeně odejdu a nepočkám ani na závěrečné usmrcení býka, ale poznat a vidět bych to určitě chtěla.

Parkujeme na velkém parkovišti u nákupního centra, u McDonald’s, kde je samo sebou internet a my můžeme doplnit vše co potřebujeme. Prší, je opravdu dost ošklivě, ale tak, holt, každý den není posvícení. Dalším naplánovaným městečkem je Lunel, než se dostaneme do Montpellier, ale předpověď počasí je dost děsivá.

Dnešní trasa je: 25 km