27.10.2019 Aigues Mortes - Francie

Stále stojíme na břehu kanálu v Aigues-Mortes, kde je nám dobře.

Máme vše co potřebujeme a je hezky, tak co více si přát. Jdeme procházkou do městečka, zase maličko jinou cestou a couráme se po nedělním starém městě. Všude je spousta lidí, kavárničky a restaurace jen praskají ve švech.

Sice už je po sezoně, ale zase je neděle a je hezky. Co se musí Francouzům nechat, tak to že jsou vesměs pěkně oblečení a vesměs štíhlí.

Já vím, oni to mají i v genech, většinou jsou menšího vzrůstu a štíhlé konstituce, ale stejně, pokud vidíme silnější ženu, tak jsou na ní patrné buď slovanské nebo arabské rysy. To je také zajímavé, Arabky jsou jako mladé překrásné, ale jako maminy se okamžitě zakulatí a vidět štíhlou ženu v šátku trochu starší se rovná téměř zázraku.

Francie je už historicky multikulturní a má už několik generací přistěhovalců z Afrického kontinentu a ti už tu mají svoje byznysy, rodiny, domy a tak, ale stejně jsou jiní a asi vždy budou. Jen hrstka z nich se asi plně ztotožní s francouzskou kulturou, jako třeba se zdravou výživou a životosprávou.

Už vloni na podzim, když jsme přejeli z Itálie do  Francie, tak mě udivilo, že v obchodě je velmi drahý vepřový bůček, což je téměř české národní jídlo v jakékoliv podobě. Ve Francii jsem neviděla prodávat vepřový bůček v kusech jako u nás. Tady se syrový prodává jen nakrájený na tenoučké plátky a kupodivu, je dražší než vepřová kýta, krkovice nebo kotleta. Dlouhé tenoučké plátky bůčku, ale libového, se hodně používají na zabalení třeba plněného rajčete s následným pečením v troubě, nebo tím obalí sýr anebo koule z mletého masa. Abych se ještě vrátila k naší procházce a k oblečení, udivilo mě, kolik elegantně oblečených žen nakupuje oblečení na trzích, ale nutno poznamenat, že ve Francii jsou veliké trhy většinou a převážně o oblečení, doplňcích a botách a to vše ve velmi pěkné kvalitě, výběru a ceně.

Stále vzpomínám na trhy v Turecku a nebo aspoň v jižní Itálii a o Sicílii ani nemluvím, tam byly trhy naprosto skvělé, ale tady? Pokud je na trhu vůbec nějaká zelenina, tak je většinou označená BIO a v tu ránu je mnohem, mnohem dražší než už tak drahá zelenina v obchodech.

Vrátím se do Aigues-Mortes, kde jsme hledali prodejnu s kamadgeuskou solí, který jsme posledně zahlédli, ale nákup se nám v hlavě rozležel až cestou domů.

Hlavně nás zaujala šafránová sůl a rozmarýnová sůl. Cena je sice ryze turistická, ale myslím, že malý pytlíček jako dárek určitě koupíme.

Málem jsme prodejnu nenašli, ale naštěstí je stré město za hradbami tak malé, že projít všechny uličky není až takový výkon.

Zpátky domů jdeme zase jinudy a obdivujeme krásnou francouzskou hru pétanque, zrovna se koná velký přebor a jak jsme se dozvěděli, hraje se nejen o sošku, ale i o peníze.

„Princip hry až tak jednoduchý není a díky tomu je možné všemožně taktizovat. Jediný, kdo se může rozhodnout kolik koulí hodit k prasátku, je začínající družstvo. To hází jen tak dlouho, až je se vzdáleností své koule od prasátka spokojeno.

Takže to klidně může být jedna koule. Každé další střídání znamená nutnost přehodit soupeře, nebo jiným způsobem zajistit, aby koule byly blíž k prasátku než koule soupeře. Takže je dobře, když má družstvo tři hráče, kteří mají dohromady vždy šest koulí a každý z nich je specialista na něco jiného. Kapitán pak určuje, kdo bude házet a jakým stylem. Nemohu-li hodit blíž, musím aspoň odrazit kouli soupeře nebo prasátko. To se ovšem považuje za prasárnu.

Ti nejlepší dokáží opakovaně na vzdálenost kolem jedenácti metrů kouli hodit tak, aby dopadla na místo nejbližší koule soupeře a aby ji odrazila a zůstala na jejím místě. Toho se dociluje při hodu tím, že se vržené kouli udělí protirotace. Ti nejlepší ještě jen tak mimochodem odraženou soupeřovou koulí odrazí ještě další kouli soupeře.

Takhle dokonalá praktická znalost fyziky mě vždycky znovu a znovu fascinuje. Pétanque byl vymyšlen ve městě La Ciotat mužem, který jezdil na vozíku a základním pravidlem je mít nohy u sebe, jak vyplývá z názvu hry - pieds tanqués. Proto se nohou na začátku hry načrtne malý kroužek - meta, ve které hráč musí vydržet s nohama u sebe dokud koule nedopadne na zem. Hra se podle těchto pravidel hraje už více než sto let.“ Kolega Míra napsala toto shrnutí pravidel a já si dovolila je sem překopírovat.

Nicméně, u nás bylo v pravidle, že každý hráč udělal z z mety co nejdelší jeden krok. Na té přední noze zabalancoval a kouli odhodil, ale prý to není klasický Pétanque. „Pétanque je náboženství. U toho se pravidla nemění. Ale s koulemi se hraje spousta her.“

Vracíme se zpět, Zdenda zkusil nahodit a opět byl úspěšný. Chytil krásného sumce, ale dostal opět svobodu.

Zítra už pojedeme dál.