3.2.2019 La Ciotat - Francie

Přejeli jsme přes velkou zátoku do městečka La Ciotat, které už tak trochu známe.

Byli jsme už tady a víme, že je tu velké pěkné parkoviště, které je opět mimo sezonu zdarma. Jinak se tady platí poměrně velké peníze za stání. Tak jasně, stále jsme na pobřeží a kousek od nás je moc krásná pláž.

Ze Saint Cyr sur Mer jsme už odjeli. Jednak jsme potřebovali doplnit potraviny, plyn a naftu a pak, už jsme si to tu celé procourali a zkrátka, chtělo to hnout se zase kousek dál. Počasí je stále jako na houpačce, ale s tím jsme tak trochu počítali. Teda, abych byla přesnější, Zdenda s tím počítal a já doufala, že to bude lepší. Ono je perfektně, občas prší, občas fouká, občas je krásně a občas je chladněji a tak, není nač si stěžovat. Faktem je, že letošní zima je pro nás nejstudenější za celou dobu, co cestujeme, ale není divu, jsme nejvýš. Pokaždé jsme byli hodně nízko anebo jeli do tepla.

Ale jak tak přemýšlím, tak to taky není úplná pravda. V Turecku jsme zapadali sněhem a v Burse jsme týden čekali, až odtaje a taky tam byla pěkná zima. To zima na Krétě anebo druhá zima na Sicílii, tak to bylo jiné kafe, to byla paráda, ale teď jsme o hodně výš, takže ano, mělo to tak být a podle statistik je počasí v normálu.

Počasí se zase drobet umoudřilo, a tak každý den chodíme na dlouhé procházky po okolí, ať už po křivolakých uličkách La Ciotat, tak podél pobřeží.

Městečko La Ciotat je zajímavé a na první pohled hezké. Velký přístav a příjemná pěší zóna. Potud je vše v pořádku, ale pak zajdeme do uliček a vše je jinak.

Tak nějak se stále sžíváme s Francií, a i když pominu předvánoční návštěvu a lapálii s vykradením, tak musím říct, že bych očekávala lepší péči o vzhled měst a hezčí domy než v Itálii, ale je to tak, jaksi, hodně na stejno. Jistě, když se řekne Azurové pobřeží, tak všichni jen obdivně vydechnou, ale pokud si sundáme obdivné brýle a opravdu kriticky se podíváme na domy a uličky zjistíme, že tolik rozdílů oproti opovrhované Itálii zas tolik není.

Je jeden ohromný rozdíl, a to je čistota ulic a parků a všeho, ale není to o tom, že by Italové byli takový bordeláři, i když to jim ponechme, oni skutečně jsou, ale mnohokrát jsme viděli, jak mají snahu třídit odpad, jak poctivě nocí tašky s odpadem ke kontejnerům, ale ten nikdo neodváží.

Respektive, odváží, ale ne tak často, jak by bylo potřeba. Takže v Itálii se odpadky hromadí a hromadí a pak stačí trocha větru, který tam fouká stejně jako tady a bordel je všude. Francie je jiná káva, tady mají zametačů a sběrných vozů až nadbytek.

Každé ráno se odváží odpadky z popelnic i na těch nejnesmyslnější místech. Jakmile je parkoviště, co parkoviště, parkovišťátko pro jedno auto, tak už je tam odpadkový koš, prázdný, vyvezený. V Itálii je taky spousta odpadkových košů, ale vyváží se jednou za Uherský rok, a to je ten problém. Ale já jsem chtěla psát o místních domech, které jsou v dost hrozném stavu.

Nevím, jak mají zařízené domovy, ale o domy jako takové se teda moc nestarají. Přijde mi to, jako by jim to bylo jedno. Zkrátka, udělá se fasáda a ta holt nějaký rok musí vydržet a pokud je oprýskaná, opadaná a nehezká, no, tak je a asi dlouho ještě bude. Na pěších zónách jsou většinou domy upravenější, protože je drží prodejny v přízemí, ale stačí zajít o ulici vedle a vše je jinak.

Nerada bych se dotkla milovníků Francie a Provence, jistě, vnitrozemí asi bude jiné, ale pobřeží je pro mne takové drobné rozčarování. Čekala jsem načinčané domy, upravené fasády, zahrady jako z časopisů o bydlení, ani větvička nesmí přesahovat a trávník je jak podle pravítka. Přeci jenom, jsme v mnohem bohatší Francii a na Azurovém pobřeží! Místo toho vidím spoustu zanedbaných zahrad a oprýskaných domů.

Vím, že to, co píšu občas čte několik přátel, kteří Provence a tuto oblast milují, ale můj cestopis je vlastně reportáž o cestě a já se snažím být objektivní. Ostatně, vše je zdokumentované, ve fotogalerii je vždy spousta fotek, které dokládají, o čem tady mluvím. To jen na vysvětlení a na obroušení ostrých hran, které by se mohly vyskytnout. Hlavně, vše je velmi subjektivní a co se líbí mě nemusí se líbit druhému a naopak, tak to prostě je.

Dlouho jsem nic nepekla, a tak jsem se pustila do oblíbených rohlíčků a skořicových pletenců. Ty nám poslední dobou hodně zachutnaly. No a rohlíky se mi opět povedly. Jsou výborné i ze sušeného droždí.

Čerstvé se mi nepodařilo v žádné pekárně koupit. Zkrátka, neměli jsme štěstí, ale počítám, že tady v La Ciotat budu úspěšná. Jenže, je neděle, a to je všude zavřeno. Akorát, nad námi je menší trh.

Pravidelně v neděli se tu na nábřeží koná trh, ale je malý, a tak ceny jsou vyšší. Koupit tu ovoce nebo zeleninu, nepřichází pro nás v úvahu. Často je na cedulce s cenou BIO a tam se teprve ceny šplhají k nebeským výšinám. Samozřejmě okukuji, jak Francouzsky nakupují a kolik toho nakupují.

Tak jen pro uklidnění, žádné extra nakupování tu taky není a asi ani nehrozí. Vše je o pytlíčku mandarinek, nebo jen o pár rajčatech, jedné dvou paprik a tak podobně. Bohužel, nedá mi to a musím vzpomenout opět Turecko, kde jsme nakupovali vše po kilech a po ohromných množstvích. Taky tam turkyně chodily z trhu a velké tašky na kolečkách měly plné, a ještě ty tašky měly ověšené pytlíky zeleniny, která se jim už dovnitř nevešla a vše v absolutně čerstvé a vynikající kvalitě. Holt, tady je cena jinde, a tak se i jinak nakupuje. Pro nás je to tu hodně drahé.

Brambory přes 2 eur, paprika kolem 4 eur a rajčata taktéž. Mandarinky pod 2 eura nejdou a pomeranče jakby smet. Květák 4 eur a jablíčka nejnižší cena 2,5 eur v obyčejné kvalitě, v BIO je cena samozřejmě vyšší. Nejvíc mě zabolely BIO mandarinky ze Sicílie, 3,5 eur za kilo.

Nebudu polemizovat, jestli byly opravdu BIO, ale se slzou v oku jsem vzpomínala na Sicílii a hromady mandarinek na autech, taška za 2 eura, nebo vážené, kilo za 0,5 eura, což jsme si bláhově rozmýšleli. Ta taška měla určitě přes pět kilo.

Zdenda rybaří a je úspěšný. Dneska chytil dvě rybky, už vypadají slušně, a ještě zítra to zkusí a budeme grilovat.

Dlouho jsme negrilovali a tady by to šlo. Hlavně, aby přestal foukat vítr a bude pohoda.

Na sluníčku, v závětří je cítit, jak už začíná slunce krásně hřát.

Zatím se držíme v přístavu na velikém parkovišti a není nám tu nijak špatně. Dokázali bychom si představit nějaké lepší místo, ale tady na výběr toho až tolik není a tak buďme spokojený s tím, co máme a tam, kde jsme.

 Včerejší trasa byla: 14 km