21.2.2019 Draguignan - Francie

Odjíždíme z Brignoles směrem na Draguignan, další městečko na naší cestě, kde budeme nocovat, než se dostaneme do oblasti Verdonu.

Jsme v překrásné oblasti plné vinic a starobylých vinařství.

Hodně z nich je otevřené pro návštěvníky celoročně, respektive, celoročně mají otevřenou prodejnu s víny, kde si můžeme nakoupit co si naše srdéčko žádá, lahvinku vynikajícího vína.

Přiznávám, že víno mám ráda a ráda si dám několik sklenek vína, ale zároveň jsem škudlilka, takže pro sebe, pokud si koupím víno, tak většinou levnou kategorii, která samozřejmě není až tak kvalitní,

ale tvrdím, že vína, která dozrávají na jižním slunci jsou bez výjimky všechna kvalitní, protože je v nich to sluníčko, které u nás hodně chybí.

Tím nechci říct, že by moravská víny byla nějaká horší, to ani náhodou, ale jsou podle mého laického soudu hodně drsná, zemitá a taková tvrdší, to víno z krajin, kde je slunce hojně k dispozici, je i nejobyčejnější stolní víno výborné.

Správně se říká, že ke kvalitnímu moravskému vínu se musí člověk propít. Projíždíme vinařskou oblastí těmi nejnemožnějšími silničkami.

Zdenda tvrdí, že po kvalitní silnici umí jezdit každý, ale motat se mezi vinicemi silničkami, kde se v žádném případě dvě auta vedle sebe nevejdou, to je jiná.

Tady nám museli dvě auta couvnout, abychom mohli vůbec projet. Dneska jsme dokonce brodili, což už nás dlouho nepotkalo.

Podle velikosti koryta tu může být vody docela dost a věřím tomu, že když se v horách oteplí a začne tát sníh, nebo při průtrži deště se koryto asi pěkně naplní.

Míříme do městečka Draguignan a skutečně to bereme venkovem, který sice ještě vegetačně spí, ale i tak je tu krásně. Co je velmi příjemné, spousta parkovišť, kde můžeme bez problémů stát. Je opravdu vidět, že tím, jak jsme se hnuli od pobřeží, situace se s parkováním pro nás diametrálně lepší.  

Stojíme kousek stranou, ale zase poměrně bezpečně, což je důležité. Je pravda, že od poslední příhody s nezvanou návštěvou jsme velmi ostražitý a hlavně, nezanedbáváme úklid všeho, o co bychom neradi přišli a svojí milovanou čtečku většinou tahám v baťůžku s sebou.

Městečko Draguignan je opět směsice starého a nového, ale nás klasicky zajímá stará, historická část města, která je poměrně malá.

Je sice vidět, jak se hodně opravují chodníky, ale pokud se podíváme pozorněji, je to málo. Samozřejmě, okolo náměstíček jsou domy pěkné, ale stačí zajít do postranních uliček a vše je poněkud jinak.

Vím, že je spousta milovníků Francie a Provence zvlášť a vím, že některé naše fotky jsou dost kontraverzní, ale nechť jsou jen jako dokreslení celku.

To, co zde píšu je cestopis a do cestopisu patří i ukázání nejen krásných nablýskaných náměstí, katedrál a fontán, ale i bočních ulic, zapadlých uliček, kde je zase poněkud jiný život. Kde je to někdy až o strach, protože si každý člověk řekne, pane jo, to je příšerné, kdo tu asi může bydlet, ale pravda je prozaičtější, bydlí tu normální lidi, kteří mají rodiny a chodí do práce.

Jen o ty domy nijak zvlášť nepečují.

Mnohdy vidíme jak do domu, který přímo pláče po rekonstrukci vchází rodina, která opravdu nemá nijak hluboko do kapsy.

Samozřejmě, nevíme, jak tu funguje bytové hospodářství, jestli byty patří městu, nebo mají majitele a jak město umí donutit majitele, aby si o svůj majetek řádně pečovali a nedělali městu ostudu. To nevíme a nebudu tu nesmyslně konstruovat domněnky pomněnky, ale určitě mohu ukázat i to, o čem tu píšu.

Ošklivé domy s opadávající fasádou, staré ztrouchnivělé vstupní dveře, špinavá okna, která už mnoho let nikdo nemyl a potrhané záclony.

I to je Francie, ale na druhé straně je tu čisto a pořádek. Krásné kruhové křižovatky s úžasnou výsadbou a o kterou je pečováno, krásná městská udržovaná zeleň, spousta dětských hřišť vybavená roztodivnými prolézačkami, spousta laviček, které jsou v perfektním stavu, čisté a nepolámané.

Zkrátka, je to zajímavé to naše cestování a tím, že máme dost času, tak si můžeme vše pěkně a v klidu prohlédnout.   

Dnešní trasa je: 61 km