27.2.2018 Galetas Grand Canyon Verdon - Francie

Poněkud chladné, ale krásné ráno.

Venkovní teploměr ukazuje překrásných -6 °C, což je za posledních několik let náš teplotní rekord v mínusových hodnotách. Díky tomu, že můžeme zavřít spojovací dveře mezi obývákem a ložnicí nesmírně šetříme plynem.

Vlevo dole - parkoviště a my úplně osamocený. Restaurace a hotel je v rekonstrukci.

Topení máme na noc stažené na 1-2, což je klasika a otevíráme dvířka k bojleru, který krásně sám o sobě hřeje a na noc nám to bohatě stačí. Vstávám klasicky poněkud dříve a píšu a v 8 hodin ráno je, jak já říkám, krmeni divoké zvěře.

Těžko se to vysvětluje, ale snad poslouží mapa. Vyjeli jsme z Castellane, což je v mapce vpravo nahoře a jeli jsme podél řeky Verdon, po její levé straně myšleno po směru toku řeky, a spíme vlastně zhruba v polovině kaňonu na parkovišti, kde není žádný zákaz.

Kolegyně říká, že je tu povolené stání na 24 h, ale teď tu žádná taková značka není.

Pokračujeme dál k jezeru Lac de Sainte Croix, kde je moc pěkné stání a tam se také uchylujeme na noc. Cesta je, jak jinak, nádherná.

Spousta fotek z cesty kaňonem je ve fotogalerii z dnešního dne. Sem se jich bohužel moc nevejde. Jediné, co by bylo dobré, soustředit se na jízdu z kaňonu.

Dlouhé a poměrně prudké klesání by nám mohlo způsobit potíže na brzdách.

Dobrou zprávou je, že cestou je několik menších parkovišť, kam se v případě nutnosti dá zajet a brzdám ulevit.

Jakmile vyjedeme z kaňonu, máme vesnici Aiguines kde, jak doufáme, natankujeme vodu. Tu jsem dlouho už nečepovali a začínáme mít maličkou nouzi. Není to nic tragického, ale vodu bych už přivítala.

Bohužel, STLP tady sice je, ale je zavřený, závora je dole a nahoru jí nedostaneme a voda? Ani náhodou, ta je v přilehlém kempu, který je také mimo provoz.