3.3.2020 Barranco de Guayadeque - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko

Oba dva máme perfektní spaní a tak, jestli náhodou nějaká letadla v noci lítala, tak my o nich nevíme.

Proto je nám docela šumák, kde spíme, ovšem kromě vytrvalého duc duc od mlaďochů do brzkých ranních hodin. To neusnu ani já, a to už je co říct.

Projíždíme celým městem Ingenio, úplně napříč tou nejhlavnější silnicí a byl to teda zážitek. Dost mě překvapilo, jak je město Ingenio velké a byla jsem opravdu ráda, že už ho máme za sebou.

Protože, jak jinak, celé město je do táhlého a dlouhého kopce, hlavní silnice je do táhlého a dlouhého kopce, a tak nás nemohl skoro nikdo do toho kopce předjet.

Faktem je, že si nikdo moc nedovolil nás předjet, protože by nedodržel předepsanou 1,5 m vzdálenost od kola, která se tu velmi přísně a draze trestá pokutou. Zdenda je kliďas, ale já už byla ráda, že město máme za sebou a můžeme se v klidu a pohodě vnořit do skal před námi, do Monumento natural del barranco de Guayadeque.

Barranco de Guayadeque je zase úplně, ale úplně jiný kout Gran Canaria. Je tu tolik námi postrádaná zeleň, a to je přímo pastva pro oči. Je den jako vymalovaný, krásný a nebe je téměř bez mráčku. Přesto, ani jedna fotka nedokáže vystihnout tu nádheru všude kolem nás.

Naštěstí, provoz je minimální, a tak se hezky jede. Naše cesta končí přesně po 15 km, ve vesničce či jak by se dalo nazvat pár domků a několik restaurací, v Guayadeque. Tady končí silnice a dál, už žádná cesta pro kola nevede. Vede tu několik pěších tras, ale my už dál nemůžeme.

Co je ale všude kolem nás, tak to jsou naprosto úžasné domky ve skalách všelijak roztroušené po úbočí celého pohoří, ať už napravo nebo vlevo. Zrovna tady je jeden domek vysoko nad námi

a po přiblížení vidíme, jak se zrovna suší prádlo a můžeme se i podívat na malá políčka se zeleninou a ovocné stromy.

Domky nemají elektřinu, ale i sem došla civilizace v podobě solárních panelů.

Solární panely se lesknou u každého domku. Nevím, čím se tu místní obyvatelé živí, protože miniaturní políčka jsou spíše jen pro osobní potřebu, ale domnívám se, že jezdí dolů do údolí za prací, protože jen ve službách je tu zaměstnáno velmi mnoho lidí.

Samozřejmě, neodolali jsme a dali si na terase výbornou kávičku a užili si krásné chvilky s výhledem do dáli, respektive, s výhledem do Barranco de Guayadeque, které je hluboko pod námi.

V dálce se modrá oceán a nám je dobře. Nám je přímo skvěle! Stále, neustále a soustavně děkuji všem nahoře, že zde můžeme být. Vždyť, co je krásnějšího.

Už je čas jet domů. Máme to dalších 15 km sjezdem, ale jedeme pomalu a cestu si vyloženě užíváme.

Sluníčko se už obrátilo a to co při cestě nahoru bylo ve stínu, je už plně nasvícené a celé barranco je zase maličko jiné.

Zastavili jsme se ve městečku Ingenio, které má velmi pěkné staré město.

To jsme si křížem krážem projeli, maličko zabloudili, ale tady je výhoda, že když pojedeme dolů, z kopce, tak se dostaneme k oceánu a tam někde teď bydlíme.

Krásný kostelík byl sice zavřený, ale to tak nějak nám dneska vůbec nevadí.

Našeho Flíčka jsme našli v pohodě a je v pořádku, tak je vše, tak jak má být a my si můžeme dát zaslouženou odpolední kávičku a odfouknout si.

Dnešní trasa je: 35 km