7.3.2020 Llanos del Salado 1800 m - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko

Včera pršelo a bylo celkově nevalně. Zůstali jsme stát u nákupního centra a z Ikea jsme si půjčili, nebo vzali, pár bajtíků a udělali jsme co bylo potřeba. Já jsem ovšem sebrala odvahu a šla do kadeřnictví.

Už jsem potřebovala vyřešit ty moje kudrlinky, které jsou samozřejmě uměle udělané, vydržely mi dlouho, ale už bylo na čase se jich zbavit. Kadeřnictví na cestách je pro mne vždy dost stresující záležitost, kterou oddaluji, jak jen mohu. No, myslím, že tentokrát jsem nedopadla úplně nejhůře a pokud vezmu v potaz jazykovou bariéru, tak jsem mohla dopadnou daleko, daleko, a vůbec.

Dneska jsme už odjeli směrem do vnitrozemí. Předpověď sice hlásila, že bude zataženo a dneska dokonce mělo být zataženo a deštivo mnohem více jak včera, ale v jedenáct je vidět, že to nebude tak zlé, ba naopak.

Jedeme z Telde po silnici GC 130 směrem na kalderu Los Marteles a největší kráter ostrova Caldera de Bandama . Tím, jak stoupáme, ukazuje se krásná zeleň a v dálce vidíme opět kanárské borovice, takže skvělé, jedeme do zeleně a lesů.

Je znát, že střed a severní strana ostrova je mnohem zelenější, než jižní nebo mě to aspoň tak připadá. Tady už je více srážek a vzdušné vlhkosti, a tak se vše více zelená.

Jedeme krásnou krajinou a stále stoupáme výš a výš do kopců. Za chvíli už máme Telde hluboko pod sebou a je i krásně vidět oblačnost, z které jsme vyjeli. Ta se celou dobu drží u hranice pevniny a vypadá to jako kdyby se nad mořem vznášela nějaká nadýchaná duchna.

Je jaro a vše začíná kvést. Kanárským ostrovům se říká ostrovy věčného jara, ale jaro opravdu teprve teď přichází a spousta květin se probouzí k životu.

Faktem je, že spousta květin už je odkvetlá a vděčné ohromné bulangérie jsou už zhusta odkvetlé anebo kvetou tady stále kolem dokola, nevím, každopádně kvetoucí bulangérie jsou asi nejvděčnější keře, které všude překrásně kvetou. Pak tu máme ohromné trsy divokých kopretinek.

 

Ty jsou úžasné a kvetou doslova v každém příkopu. Vzpomínám na domov, kdy jsem si je s oblibou kupovala ve velikých květináčích. Dneska jsem nevyfotila divoký muškáty, které kvetou krásně jasně červenými kvítky, ale zase tu pro změnu mám nafocenou spoustu různých keřů, které nevím, jak se jmenují, ale domnívám se, že je to jedno.

U nás známá skalnička, velmi odolný sukulent, který tady dorůstá ohromných rozměrů. Spousta květeny, rozkvetlých mandloní a divokých třešní. Vše se dává do květu. Mandloně jsou na některých místech už dávno odkvetlé a mají nasazené plody udivující svojí velikostí, takže vše se dává do probouzení z krátkého spánku a odpočinku a kvete a úžasně voní.

Do květu se dala i Kanárská borovice.  Stačí jen květenstvím maličko zatřást a ohromné množství pylu se nám snese na ruku.

Někde už jsou maličké šišky a někde jen vyráží nové jehlice.

Celá tato oblast byla před nedávnem postižena požáry. Je to vidět na stromech, jak jsou ohořelé, ale naprosto jedinečnou vlastností Kanárské borovice je její životaschopnost po požáru.

To, co vidíme zelené jsou většinou nové větvičky, které vyrašily z ohořelých kmenů nebo větví.

Caldera de los Marteles je 80 m hluboký kráter s obdivuhodně pravidelným dnem, který se využívá na pěstování.

Však jsou dole vidět obdělávaná políčka. Malé, ale dostatečně velké parkoviště a my se můžeme v klidu naobědvat a vydat na malý výlet. 

Je nádherný den a jdeme na okraj svahu, kde je opět výhled na moře. Lze se spustit cestičkou na dno kráteru a vše si prohlédnout zespoda, ale my se vydali opačným směrem.

Kousek za Calderou de los Marteles jsou hned tři kempy, kde se dá stát, přespat, postavit stan, zagrilovat, Zona de Acampada.

Ta první je celá uzavřená, asi stále jako důsledek požárů, ale dvě jsou otevřené. Projeli jsme si zbylé dvě a vracíme se na tu prostřední Llanos del Salado 1800 m. I tady hořelo a borovice, které se už z požárů nevzpamatovaly, tak jsou v hromadách pokácené.

Jinak je všude, na všech ostrovech Kanárská borovice chráněná a nesmí se kácet. Jinak, je to další náš tip na to, jak fungovat na ostrovech a kde pohodlně a oficiálně přespat.

Dolétnout sem za pár korun, půjčit si auto a průběžně čas strávit ve stanu na takovýchto tábořištích a ostrov si procestovat. S ohledem na to, jak je relativně malý, tak nám stačí pár takových míst na přespání.

My jsme si vybrali místo až skoro u hrany ohromného svahu a celé údolí máme krásně pod sebou.

Zdendovi to nedalo, a i přes docela slušný vítr provětral droníkovi vrtulky a natočil moc hezké záběry z výšky.

Obvykle, když nějak hezky stojíme s výhledem na moře, dávám sem fotky z auta, kdy před čelním sklem máme oceán,  ale dneska sem dám fotku, na co koukám z kuchyně.

 

Tak takový výhled z kuchyně jsme snad ještě neměla. Na tábořišti je nás hrstka. Pár stanů a my, takže pohodička.

Přeji všem krásný večer.

Dnešní trasa je: 45 km