8.3.2020 San Christobal - Las Palmas de Gran Canaria - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko
Dnešní den začnu trochu jinak, než obvykle, a to asi vysvětlením nebo uvedením, či jak to nazvat, některých mých informací, postřehů a zkrátka několika málo věcí z mého cestopisu na pravou míru.
To, že bojuji s češtinou a správným pravopisem jsem už zde psala několikrát a už se odmítám omlouvat za něco, co bohužel už nijak neovlivním a mohu se leda snažit si na správný pravopis dát co největší pozor. Ale ráda bych zde řekla jinou věc a to, že to co píšu v cestopise jsou jen moje, naše, postřehy a domněnky a je to jen a jen můj a Zdendy osobní názor na danou věc.
Samozřejmě, že víme, že ostrovy jsou sopečného původu, a tak zde žádnou rovinu hledat nemůžeme a ani nijak mě to neudivuje, jen v cestopisu uvádím a stále dokola píšu, že je to tu z kopce do kopce, což je přirozené a snad i normální popsat uplynulý den a s ním spojenou cestu. Jistě, pokud někdo na ostrovech, ve Španělsku, Francii, Německu, Norsku, Dánsku, Turecku, Řecku, Itálii a v dalších zemích o kterých píšu, tak pokud zde žije nebo strávil několik let, tak mu moje postřehy, domněnky a pohledy mohou přijít úsměvné.
Moje znalosti navštívených míst jsou sice odžité návštěvou daného místa, ale hlubší informace jsou vyčtené z průvodců a pokud máme volné bajtíky, tak si informace o tom místě, které zrovna popisuji stahuji, pročítám a následně píšu do cestopisu. Na 99 % míst jsem se ocitla poprvé v životě. Znalci popisovaného místa, země, moje domněnky a moje pozorování mohou připadat úsměvné, ale já se za znalce rozhodně nepovažuji.
Náš cestopis je primárně určený nám, pro naše potěšení, pro každodenní pracovní povinnost, pro naše dovzdělávání a pokud se to někomu líbí číst, pokud s námi cestuje člověk, který se rád podívá skrz naše obrázky na místa, kde buď byl a osvěží si vzpomínky a nebo se díky stáří, nemoci, práci a nebo z jakéhokoliv dalšího důvodu do vzdálenějších destinací podívá jen díky našemu cestopisu a celkově našim stránkám, pokud dáme jen maličkou inspiraci dalším lidem, že takto cestovat lze, tak budeme jen rádi. Vše, co popisuji já nebo Zdenda je na fotkách, je zdokumentováno a úvahy a pocity? Na ty máme plné právo a jsou jen naše, tak jako jsou naše stránky, které jsme v potu tváře vybudovali a pokud kdokoliv má s obsahem stránek nějaký, jakýkoliv problém, nechť si vybere jiné čtivo, jakékoliv, jen ne naše.
Protože, tam, kde se líbí nám se spoustě dalším cestovatelům vůbec nemusí líbit a to samé platí naopak, tam, kde jsme my stáli v pohodě může být za týden zákaz a koneckonců tam, kde jsme se cítili krásně a bezpečně, může být za nějaký čas velmi nebezpečno. Vše je otázka toho, jak kdo se na cestu připraví, jaké má nároky na pohodlí, na vybavenost a jak a zda je schopen improvizace a hlavně, v jaké době cestuje, jestli v sezoně nebo mimo sezonu.
Na cestě jsme se už několikrát setkali s dezinformacemi médií, kdy pravda byla někde úplně jinde. Setkali jsme se s tvrzením o nebezpečnosti oblasti, která nebyla doporučována ani velvyslanectvím a málem bychom byli bývali přišli o neskutečně nádherné, pohodlné, příjemné a bezpečné cestování, připravili bychom se jednoduše o hromadu úžasných zážitků, na které vzpomínáme dodnes velmi rádi.
Jistě, dneska je situace jiná a nemá cenu se hrnout do problémů, ale stále je to o tom, nepodléhat davové psychóze, nepodléhat mediálním masážím a jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nehrát si zbytečně na hrdiny a jak s oblibou říkám, stát nohama na zemi a nesvlékat kalhoty dva kilometry před brodem.
Tak, uklidila jsem si na stole a už mohu pokračovat v klasickém rytmu.
Stojíme na krásném místě na Altos del Salado, kde je Zona de acampada, kde můžeme stát ne jen my, stany, ale jak je vidět na piktogramu i karavany.
Toto místo také prošlo velkým požárem, ale už, vzhledem k obnově borovic a keřů, před několika lety. Hromady pokácených borovic, které vládnou ohromnou regenerační schopností svědčí o tom, že ne všechny znovuzrození zvládly a jak je vidět, šanci tady dostanou i borovice, byť jen s náznaky nového života.
Některé se jen těžko probouzí, ale snahu mají a ty se chrání. Ty, které to opravdu nezvládly se kácí, aby uvolnily místo nové generaci.
Je mi z toho smutno, ale takový je život a jen otázkou, jak tady požáry vznikají. Je to opravdu tím, že porosty jsou na konci léta tak neuvěřitelně vyschlé, že pak stačí málo a hrozí samovznícení?
Nebo to mají na svědomí místní a turisté. Stačí odhozený nedopalek cigarety, opuštěný gril, který je neuhašená a vítr roznese jiskry, nevím, na to mám příliš málo informací a mohu se jen domnívat, spekulovat,
ale pokud požár vznikne, má i při největší snaze hasičů velikou sílu a vytvoří nedozírné škody. Viděli jsme ohromné spálené plochy a je to věru velmi smutný pohled.
My jsme se nakonec odpíchly z naprosto jedinečného místa na úpatí velmi vysokého kopce odkud koukáme dolů do údolí. Já jsem si ráno maličko přivstala a pokusila jsem se vyfotit východ sluníčka, které nám nakukovalo do auta.
A cesta dolů do údolí byla jako vždy zážitkem. Spadli jsme skoro 2000 m až k pobřeží a ty klikatice jsou tady úžasné. Jedna maličká vesnička střídá druhou a scenérie jsou jedinečné, nádherné.
Postupně jsme se propracovali k pobřeží a stojíme na okraji Las Palmas de Gran Canaria a zítra pojedeme na kolech velký výlet do Caldera de Bandama.
V průvodci se píše, že „ Caldera de Bandama je jeden z největších vyhaslých kráterů na ostrově s průměrem 1 km“. Víme průměr, můžeme si vypočítat poloměr, víme hloubku, tak proč nevíme, jestli je to největší nebo třetí největší či kolikátý kráter na ostrově, to je přesně jako jeden z nejstarších kostelů, jedno z nejhezčích měst, a i když rozhodně nejsem puntičkář, tak speciálně tento obrat mě vyloženě štve.
Nicméně, přeji všem, krásnou dobrou noc.
Dnešní trasa je: 58 km
